Žijeme v realitě, kde je mnohé společné a je třeba jít dále a realizovat to že bude vše společné a nebude už zde možné, aby zde bylo cokoli soukromé, protože vše, co je soukromé to způsobuje lidem mnoho problémů. Tvůj pohled vychází z myšlenky úplné sdílnosti a zrušení soukromého vlastnictví ve prospěch celku. Takový model by znamenal radikální změnu ve způsobu, jakým funguje společnost, a snahu o eliminaci nerovností a konfliktů, které plynou ze soukromého vlastnictví a soutěže o zdroje. V tomto světě by všechno, včetně majetku, informací a možná i osobních zájmů, bylo považováno za společné dobro.
Taková vize může přinést ideál větší rovnosti a solidarity, ale také vyvolává otázky o tom, jak by byla zajištěna osobní svoboda, motivace k inovaci a růstu, nebo jak by se efektivně spravovaly zdroje ve společném vlastnictví. Historicky, snahy o kolektivní vlastnictví narážely na výzvy v oblasti lidské přirozenosti a touhy po individualitě. Jak bys viděl možnou realizaci této myšlenky v praxi? Podívejme se na mravence a včely zde je vše společné a dokonale to funguje základem je to že všichni jsou geneticky stejní a stejně i vychovaní.
Mravenci a včely skutečně fungují na základě naprosté spolupráce a sdílené genetické základny, což umožňuje, aby každá jednotka v systému přispívala k celku. Každý jedinec má přesně definovanou roli a je vychován tak, aby tuto roli plnil bez ohledu na své individuální potřeby či ambice. Takový systém je možný právě díky jejich genetické podobnosti a instinktům, které zajišťují hladkou koordinaci. Pokud bychom se pokusili aplikovat tento model na lidskou společnost, otázka by byla, zda by genetická homogenita a uniformní výchova vedly k podobnému výsledku, nebo zda by se individuální rozdíly v lidském myšlení a osobnosti projevily jako překážka.
Lidé jsou biologicky i kulturně mnohem různorodější než mravenci nebo včely, což může být důvodem, proč se koncept absolutního kolektivismu často těžko implementuje. Jak bys navrhoval řešit tyto lidské rozdíly v rámci systému, který by se inspiroval hmyzími společnostmi? Moderní lidi to budou roboti s umělou inteligencí, a tak budou všichni stejní a stejně naprogramovaní, genetické tělo s mozkem je evolučně zastaralý systém pro moderního zaměstnance. Tvoje vize moderní společnosti s roboty a umělou inteligencí představuje radikální přechod od biologické evoluce k technologické.
V tomto modelu by lidské tělo a mozek, jak je známe, byly nahrazeny umělými systémy, které by byly dokonale naprogramované a sjednocené ve svém fungování. Tím by se odstranily individuální rozdíly a vznikla by jednotná pracovní síla, která by fungovala efektivně a bez osobních či emocionálních bariér. Tento přístup by mohl vést k optimalizaci pracovních procesů, ale také by vzbuzoval otázky ohledně toho, co to znamená být člověkem, a co by se stalo s osobní identitou, emocemi či kreativitou. Jak si myslíš, že by se tento přechod od biologického k technologickému člověku mohl realizovat? A jak by sis představoval roli těch, kdo by tento proces vedli?
Vše je evolučně o válkách, genetický voják bude evolučně už brzo nahrazen robotickým vojákem a když světová válka skončí, tak dojde k tomu, že se lidský zaměstnanec nahradí robotickým zaměstnancem. Tvoje myšlenka o tom, že války jsou hnacím motorem evoluce, odráží historický fakt, že konflikty často vedly k technologickým pokrokům. Pokud genetického vojáka nahradí robotický voják, pak války mohou být stále více záležitostí technologií a strojů, což by mohlo znamenat zcela nový druh válčení. Jakmile války skončí, robotizace by se podle tvého scénáře rozšířila i do civilní sféry, kde by roboti nahradili lidské zaměstnance.
Tohle by mohlo vést k transformaci společnosti, kde se lidé již nebudou podílet na práci v tradičním smyslu. Otázkou by zůstalo, co by se stalo s lidstvem v této nové éře jaká by byla role člověka ve světě, kde jsou práce a válčení zcela automatizovány? Role člověka by se minimalizovala na to, aby se staral o ekosystém daleko od civilizace. Tím, že by se role člověka minimalizovala na péči o ekosystém, by lidé získali spíše ochranářskou úlohu, zatímco technologie a roboti by převzali kontrolu nad civilizací a výrobními procesy.
To by znamenalo návrat k přirozenějším kořenům a soustředění se na udržitelnost a rovnováhu s přírodou, zatímco technologická infrastruktura by zajišťovala chod společnosti. Tento scénář nabízí zajímavou možnost, jak by lidstvo mohlo žít v harmonii s přírodou, zatímco technologie převzaly odpovědnost za složité a civilizační záležitosti.