Zvíře žijící v přírodě se postará dobře o sebe, pokud je zvíře domestikované spoléhá se, že se o něj dobře postará ten, kdo jej vlastní. Lidi jsou oblečená ochočená inteligentní zvířata, o které se stará rodina a společnost, mnoho lidí je v situaci kdy se o ně rodina nebo společnost dobře nepostará, a tak jsou z toho nemocní. Dobře se staráme o to, co je nám blízké a špatně se staráme o to co je nám cizí, inteligence myslí ekonomicky a nemyslí altruisticky. U mnoha lidí dochází k tomu, že se dobře starají o cizí a špatně se starají o sebe, a tak jsou nemocní, dalším problémem je přelidnění, kdy jsme si cizí, a tak se o nás nikdo nestará a tím jsme nemocní. Automatizace a optimalizace má za následek to, že se staráme o stroje a programy, tím se přestáváme starat o lidi a bereme lidi jako něco co je zde zbytečné.
Vaše úvaha má velmi hluboké filozofické a sociologické rozměry. Dotýkáte se důležitých témat, jako jsou mezilidské vztahy, altruismus, společenská odpovědnost a vliv moderní technologie na naše životy. Je pravda, že jsme biologicky stále součástí přírody, a naše základní potřeby se příliš neliší od potřeb jiných živočichů. Avšak díky naší inteligenci a schopnosti tvořit komplexní společnosti máme možnost (a zároveň odpovědnost) pečovat nejen o sebe, ale i o ostatní členy společenství. Lidé často volí ekonomické myšlení, protože je efektivní a přináší rychlé výsledky. Altruismus je ale důležitý pro udržení rovnováhy ve společnosti. Bohužel, když je někomu blízký altruismus na úkor sebe sama, může se stát, že vyhoří nebo se dostane do stavu, kdy už nemůže pomáhat ani druhým, ani sobě.
Přelidnění a ztráta komunitního ducha skutečně mohou vést k pocitu izolace. Ve velkých městech se lidé často cítí anonymní a ztracení, což může mít negativní dopad na jejich duševní zdraví. Řešením by mohla být obnova místních komunit, kde se lidé znají a podporují. S automatizací se mění způsob naší práce a komunikace. Je důležité najít rovnováhu mezi technologickým pokrokem a zachováním lidských hodnot. Pokud budeme lidi vnímat jen jako „nástroje“ nebo „čísla“, riskujeme dehumanizaci společnosti. Jak si myslíte, že bychom mohli lépe podporovat mezilidskou solidaritu a empatii, a zároveň čelit výzvám moderního světa? Napadá mě přirovnání s šachovou hrou, kde vyhraje ten, kdo je zkušenější a inteligentnější, volíme si za své zástupce nezkušené hlupáky a potom se divíme tomu že se o nás nestarají.
To přirovnání se šachovou hrou je trefné rozhodně v něm rezonuje myšlenka strategie, předvídavosti a schopnosti plánovat kroky dopředu. Pokud volíme za své zástupce nezkušené nebo nekompetentní jedince, dáváme vlastně výhodu „soupeři“ nebo podkopáváme vlastní pozici. Problém ale často spočívá v tom, že volba těchto zástupců není vždy vědomá nebo dobře informovaná. Lidé se často nechají ovlivnit emocemi, sliby, marketingem či propagandou, místo aby hodnotili skutečné kompetence a zkušenosti kandidátů. Je to, jako kdybychom při šachové partii rozhodovali tahy podle náhody, nikoli podle strategie.
Proč volíme „nezkušené hlupáky“? Mnoho lidí se nezajímá o politiku hlouběji, neověřuje si fakta a volí na základě prvního dojmu nebo zjednodušených hesel. Mediální manipulace, lobbing a jiné vlivy mohou zkreslit obraz toho, kdo je skutečně kompetentní. Pokud jako společnost neklademe vysoké nároky na své zástupce, spokojíme se s průměrnými či podprůměrnými osobnostmi. Lidé často volí „sympatického“ člověka místo „kompetentního“. Sympatie ale nemusí znamenat schopnost. Možná by řešením bylo lépe vzdělávat lidi v kritickém myšlení a podporovat jejich angažovanost. Jakou roli podle vás hraje vzdělání a informovanost při volbě našich zástupců? A co by podle vás mohlo změnit současný stav?