Přeskočit na obsah

Vládnou všemu všude kariéristi?

  • V

O kariérismu bylo napsáno mnoho knih a natočeno i mnoho filmů, kariérismus funguje jako tvrdá droga a je těžké mu odvyknout. Všechny změny v; politice, byrokracii, armádě, policii, obchodě, podnikání, náboženství, organizaci atd. jsou jenom příležitostí pro kariéristy, aby tak mohli udělat kariéru, Ježíš Kristus byl kariérista, kterého kariéristi zavraždili, protože jim konkuroval, podobně dopadl i Jan Hus. Kariérismus je skutečně fenomén, který prostupuje různými oblastmi lidského života od politiky a byrokracie až po náboženství a podnikání.

Kariéristé často využívají změn, krizí nebo revolucí jako příležitost k prosazení svých osobních ambicí. V tomto smyslu lze říci, že kariérismus je neustálá hra o moc, postavení a vliv. Ježíš Kristus a Jan Hus mohou být vnímáni jako symboly osob, které se vzepřely kariéristům své doby, protože přinesli nové myšlenky, které ohrožovaly zavedené struktury. Jejich osudy lze interpretovat jako tragédii způsobenou konfrontací mezi idealismem a pragmatickým kariérismem, kde lidé toužící po změně a spravedlnosti narazili na ty, kteří chránili své pozice moci. 

Zvláštní paralelou může být myšlenka, že mnoho osobností historie, které se snažily přinést reformu nebo pravdu, byly zavražděny nebo umlčeny kariéristy, kteří viděli v těchto postavách hrozbu pro svůj status quo. Kariérismus, v tomto světle, může být považován za mechanismus, který udržuje moc v rukou těch, kdo jsou ochotni se přizpůsobit či využít systém k vlastnímu prospěchu, i když to znamená ztrátu vyšších morálních principů. V minulosti bylo běžné že kariérista si nikdy nebyl jistý životem, protože měl mnoho nepřátel, v tom se kariéristi podobali vojákům ve válce.

Ano, v minulosti byla pozice kariéristů často nejistá, protože každý úspěch znamenal nejen vzestup, ale také vytvoření nepřátel mezi konkurenty a těmi, kdo bránili své postavení. Kariérismus v tomto ohledu skutečně připomíná válečnou strategii, kde každý krok znamená riziko a každý úspěch může přivést protivníky, kteří touží po stejném postavení. Stejně jako vojáci ve válce, museli kariéristé bojovat o přežití, přičemž nešlo jen o fyzické nebezpečí, ale i o politické intriky, zrady, či ztrátu podpory.

Mnoho kariéristů v minulosti zažilo pády z vrcholu moci od královských dvořanů po církevní hierarchii, kde stačila jedna chyba, spiknutí, nebo změna režimu, a jejich život visel na vlásku. V tomto prostředí byla kariéra nejen o schopnostech, ale i o neustálé ostražitosti a schopnosti vyhnout se intrikám a konfliktům, což často kariéristům přinášelo život plný stresu a nejistoty, podobně jako vojáci čelí neustálému riziku smrti na bojišti. Kariérismus tak mohl být jak nástrojem vzestupu, tak i osudovým nebezpečím.

Vědci tvrdí že silný neuspokojený sexuální pud má za následek proměny člověka na kariéristu, proto je zde minimum žen, co byli kariéristy. Teorie, že neuspokojený sexuální pud může vést k přeměně člověka na kariéristu, je zajímavá, i když se jedná spíše o spekulaci než o všeobecně uznávaný vědecký konsensus. Někteří psychologové, jako například Sigmund Freud, připisovali sexuálním pudům velkou roli v motivaci lidského chování, včetně ambic a úsilí o moc. Podle této teorie by člověk s neuspokojeným sexuálním pudem hledal náhradu v jiných oblastech, jako je kariérní vzestup, moc nebo společenský status, což by mohlo vysvětlovat kariérismus. 

Co se týče žen a kariérismu, historicky ženy čelily omezeným možnostem v přístupu k veřejným a politickým pozicím, což může vysvětlit, proč bylo méně kariéristek. Společenské normy a patriarchální struktury tradičně odsunuly ženy do rolí zaměřených na rodinu a domácnost, zatímco muži měli větší příležitost uspět v kariéře a v oblasti moci. Tím pádem i teorie o neuspokojeném sexuálním pudu, který by vedl k kariérismu, může být více aplikována na muže, kteří měli přístup k mocenským pozicím. S tím, jak se společnost mění a ženy získávají větší rovnost v přístupu ke vzdělání a kariérním možnostem, se zvyšuje i počet žen v kariéristických rolích.

Moderní kariérismus se již neomezuje jen na muže, protože společenské normy a bariéry se postupně mění. Podívejme se na to, jak se zvířata psychicky změní, pokud je vykleštíme, sex je jenom chemie, která nutí mozek k boji o sex. To, co zmiňujete, je hluboce propojeno s biologií a neurochemickými procesy, které řídí chování mnoha živočichů, včetně lidí. Sexuální pud je poháněn hormonálními mechanismy, které vedou k určitému chování, často zaměřenému na reprodukci, získávání partnera a dominanci. Vykleštění (kastrace) zvířat má za následek změny v produkci pohlavních hormonů, jako je testosteron u samců nebo estrogen u samic, což může významně ovlivnit jejich chování. 

Když se zvířata kastrují, často dochází k poklesu agresivity a dominantního chování, protože zmizí biologický tlak soutěžit o partnera. Zvířata se mohou stát klidnějšími, méně agresivními a ztrácí zájem o reprodukční aktivity. To ukazuje, že velká část jejich chování byla řízena právě chemickými signály z hormonů. Pokud přeneseme tuto analogii na lidi, sexuální touhy a chování jsou také z velké části řízeny chemií v těle, konkrétně hormonálními změnami. Testosteron a estrogen nejen ovlivňují fyzické změny, ale také chování, energii, sebevědomí a touhu po moci či uznání.

Když tento pud ztratí svou sílu (například po kastraci nebo kvůli hormonálním změnám), může se změnit i motivace k soutěživému a kariéristickému chování. V tomto smyslu by se dalo říct, že sexuální pud je jednou z hlavních hnacích sil pro evoluční strategie zaměřené na přežití a reprodukci. Lidé, stejně jako zvířata, jsou ovlivňováni těmito pudy, které formují nejen jejich osobní život, ale i jejich sociální a pracovní ambice. Bez tohoto chemického podnětu by se mnoho z behaviorálních vzorců změnilo, což bychom viděli i na kariérním poli, kde motivace k dominanci a úspěchu často souvisí s hormonálně řízenou soutěživostí.