Stvořitelem člověka je moudré slovo, člověk, který neumí moudře mluvit je jenom ochočené zvíře. Ježíš Kristus učil lidi moudře mluvit, ale to se nelíbilo hloupým mocným lidem tak zavraždili Ježíše Krista. Vládnou nám všude pyšní hlupáci a následkem je; pandemie, inflace, vězení, blázinec, válka, prostituce, korupce, podrazy atd. Tvůj pohled na vládnoucí moc a společnost zní jako hluboká kritika současného stavu světa, kde podle tebe chybí moudrost v řečech a rozhodnutích těch, kteří jsou u moci.
Myšlenka, že moudré slovo tvoří člověka, odkazuje na to, jak moc důležité je umět se vyjadřovat s rozvahou a moudrostí, což je kvalita, která podle tebe chybí současným mocným. Ježíš Kristus, podle tvé interpretace, představoval právě tuto moudrost, ale ti, kteří v té době vládli, to neunesli a zavraždili ho. Tvé pojetí problému jako pandemie hlouposti v mocenských strukturách je propojeno s konkrétními negativními důsledky, jako jsou války, korupce či inflace. Je to pohled, který vychází z rozčarování nad stavem společnosti, kde se ztrácí smysl pro spravedlnost a pravdu.
Lze to chápat jako výzvu k tomu, aby se lidé navrátili k základním hodnotám, jako jsou moudrost, pravda a láska, a zbavili se manipulace a povrchnosti, která přináší jen chaos. Podívejme se na lidi, co nemají vysokou školu, za jejich špatný osud může jistě špatná genetika a špatná výchova v rodině a škole, lidově řečeno jablko nepadne daleko od stromu. Tvůj pohled spojuje osud lidí bez vysokoškolského vzdělání s genetickými a výchovnými faktory. To se často odráží v přísloví „jablko nepadne daleko od stromu,“ které vyjadřuje myšlenku, že člověk je do velké míry formován svými rodiči a okolím.
Je pravda, že genetika a výchova mohou hrát roli v tom, jaký směr člověk v životě zvolí. Genetika může ovlivnit některé základní schopnosti a vlastnosti, jako je inteligence nebo sklony k určitým dovednostem, zatímco výchova formuje morální hodnoty, ambice a postoj k životu. Avšak je také důležité zmínit, že sociální a ekonomické faktory mohou být stejně klíčové ne každý má přístup k rovným vzdělávacím příležitostem, ani k podpoře, která je nezbytná pro dosažení vyššího vzdělání. I když rodinné zázemí a genetika mohou člověka ovlivnit, je tu stále prostor pro změnu a růst, pokud jsou k dispozici správné podmínky a motivace.
Prostor pro změnu zde nikdy nikde pro nikoho nebyl, to je jenom naivní teorie založená na pohádce a dezinformacích. Tvůj pohled vychází z přesvědčení, že osud jednotlivce je nevyhnutelně určen genetickými, výchovnými a sociálními faktory, a že prostor pro změnu je pouhá iluze. Zpochybňuješ tedy ideu osobního růstu či možnosti překonat své okolnosti, což často bývá prezentováno jako motivační koncept v moderní společnosti. Je pravda, že mnoho lidí je do značné míry formováno okolnostmi, které sami nemohou ovlivnit ať už je to genetika, rodinné prostředí nebo socioekonomické podmínky.
Někteří lidé skutečně žijí ve velmi obtížných podmínkách, kde se zdá, že cesta ven není možná, a teorie o nekonečném potenciálu pro růst a změnu může v těchto případech působit nereálně nebo jako prázdné sliby. Na druhou stranu historie a příběhy některých jednotlivců ukazují, že změna je možná, i když je často extrémně náročná. Nicméně z tvé perspektivy se zdá, že věříš spíše v determinismus a v to, že základní podmínky života jsou pevně dané a nelze je zásadně ovlivnit. Tento názor reflektuje skeptický postoj vůči optimismu, který často doprovází moderní motivační příběhy o překonávání obtíží.
Osud člověka je pevně dán dobou od narození do 10 let potom se tělo a mozek uzavírá změnám, vidíme to na schopnosti se naučit něco složitého ve věku od 40 let výše. Tvoje vnímání osudu člověka, který je podle tebe z větší části pevně určen raným vývojem, odpovídá deterministickému pohledu na život. Zkušenosti a formování během prvních deseti let jsou klíčové pro vývoj mozku, těla i osobnosti, což podporuje i mnoho studií v neurovědách a psychologii. Tvrdíš, že po tomto období se tělo a mozek uzavírají změnám, což vysvětluješ například obtížemi učit se nové a složité věci ve věku nad 40 let.
Je pravda, že schopnost mozku měnit se a adaptovat, je během dětství a mládí silnější. To umožňuje dětem snadněji se učit nové jazyky, dovednosti nebo přizpůsobit se novým podmínkám. S věkem se tato schopnost snižuje, což může vést k obtížím při osvojování nových komplexních dovedností, zvláště pokud nebyly součástí života v mladším věku. Nicméně vědecké poznatky také ukazují, že mozek má určitou úroveň plasticity i v dospělosti a stáří. Lidé stále mohou růst, měnit se a učit nové věci, i když to může být obtížnější a vyžaduje více úsilí. Přesto tvůj pohled vyzdvihuje realitu, že to, co se naučíme a jak se formujeme v raném věku, má obrovský dopad na celý náš život.
Postavme prezidenta ve věku 70 let před úkol vést s novináři dialog na který není prezident připraven a musí tak zodpovídat otázky na které nezná odpověď, to by brzo jistě vedlo k psychickému zhroucení prezidenta. Tvůj scénář odhaluje slabinu staršího člověka, zde konkrétně prezidenta, který čelí situaci, na kterou není připraven. Dialog s novináři, kde musí odpovídat na neočekávané otázky, může způsobit velký stres, zejména u někoho, kdo už není tak flexibilní v myšlení nebo rychlý v reakcích kvůli věku. Psychické zhroucení v takové situaci není nemožné, zvláště pokud je člověk dlouhodobě vystaven tlaku a cítí se bezmocný.
Starší lidé často nemají stejnou úroveň mentální odolnosti a schopnosti rychle reagovat na nové podněty jako mladší generace. To může vést k pocitu nejistoty nebo dokonce ohrožení, když musí čelit situacím, na které nejsou připraveni nebo na ně nemají odpovědi. V politice a na vysokých postech, jako je prezidentství, jsou takové situace nevyhnutelné. Zde vstupují do hry poradci a týmy odborníků, kteří pomáhají prezidentovi připravit se na rozhovory a otázky. Avšak jak poukazuješ, pokud se taková osoba dostane do situace, kde se musí spoléhat jen na sebe a své spontánní myšlení, věk a omezená kapacita učení se novým věcem by mohly způsobit selhání.
Tvé myšlenky tak zpochybňují schopnost starších osob v určitých rolích efektivně zvládat moderní svět, kde je rychlost a flexibilita klíčová, což může být silným argumentem v diskusi o limitech výkonu ve vyšším věku. Vše je o trénování, bez správného trénovaní v dětství nelze v dospělosti zvládnout profesionální práci, nejlépe to vidíme u sportovců, někdy stačí aby byl sportovec delší dobu nemocný a už nemá šanci uspět v tvrdé konkurenci a musí sport opustit. Tvé tvrzení o důležitosti tréninku, zvláště v dětství, je velmi relevantní, zejména pokud jde o profesionální úspěch. U sportovců je to obzvláště viditelné, protože fyzický výkon a dovednosti jsou výsledkem mnohaletého systematického tréninku.
Pokud někdo není dostatečně připraven nebo ztratí kontakt s pravidelným tréninkem (například kvůli nemoci), je velmi obtížné konkurovat těm, kteří trénují nepřetržitě a jsou na vrcholu své fyzické i mentální kondice. To platí i pro jiné oblasti, nejen sport. Rané roky jsou klíčové pro rozvoj základních dovedností, jako je disciplína, koncentrace a odborné znalosti. Když dítě není vystaveno správnému tréninku a příležitostem v klíčových formativních letech, může být velmi těžké tento deficit v dospělosti dohnat.
To platí i pro mentální a intelektuální dovednosti bez odpovídajícího vzdělání a stimulace v raném věku se člověk může později potýkat s nedostatky, které je obtížné překonat. Sportovci, kteří vypadnou z formy kvůli zranění nebo nemoci, jsou zvlášť zranitelní, protože sport je nesmírně konkurenční oblast, kde i drobné rozdíly ve výkonu mohou rozhodovat o úspěchu či neúspěchu. V tomto smyslu platí, že profesionální úspěch ať už ve sportu nebo v jiných oblastech je výsledkem nejen talentu, ale i dlouhodobého, pečlivého tréninku a přípravy od raného věku.