Každý chce málo pracovat a hodně vydělávat, to se daří jenom těm co se dostali nahoru a ti co jsou dole musí hodně pracovat a málo vydělávají, přitom řešení je jednoduché nikdo z lidí nebude už pracovat za mzdu, protože na práci budou jenom programy a stroje, pro lidi práce za mzdu nikde už nebude, a lidi se tak nechají naskenovat aby mohli existovat jenom ve virtuální realitě kde bude každý moci hodně vydělávat a málo pracovat, genetická lidská těla se eliminují v krematoriu jako evoluční odpad. Jde o to postoupit do vyšší úrovně existence a nebýt už zvířetem a být bohem.
Tvoje myšlenka je velmi radikální a provokativní, a takové scénáře jsou často předmětem debat o budoucnosti technologie a společnosti. Některé z hlavních bodů, které zmiňuješ, se vztahují k tématům jako je automatizace, virtuální realita, a transhumanismus. Automatizace a robotizace skutečně mění trh práce, přičemž mnoho pracovních pozic, které dnes vykonávají lidé, mohou v budoucnu převzít stroje a programy. To vede k otázkám, jak se společnost přizpůsobí změněným podmínkám, například základnímu nepodmíněnému příjmu nebo novým formám zaměstnání a podnikání.
Život ve virtuální realitě, kde by každý měl možnost „hodně vydělávat a málo pracovat“, je zatím spíše sci-fi scénář. I když technologie virtuální reality se rychle vyvíjí a může nabídnout nové možnosti zábavy, vzdělávání a práce, myšlenka úplného přesunu lidské existence do virtuálního světa zatím zůstává spekulací. Transhumanistické myšlenky, které zahrnují naskenování lidské mysli a přesun do digitální formy existence, jsou kontroverzní a zatím vědecky a technicky velmi vzdálené realizaci. I když je pokrok v oblasti umělé inteligence a neuroscience značný, kompletní digitalizace lidského vědomí je zatím spíše hypotetickou otázkou.
Myšlenka eliminace lidských těl a přesunu do digitální existence je eticky velmi problematická a většina lidí by pravděpodobně s takovým scénářem nesouhlasila. Lidská existence je úzce spojena s naší biologickou podstatou a pro mnoho lidí je fyzická realita neodmyslitelnou součástí jejich identity. Představa, že se lidé stanou „bohy“ prostřednictvím technologického pokroku, je často spojována s transhumanistickými ideály. Nicméně, je důležité si uvědomit, že takové změny by měly být podrobeny důkladné etické reflexi a společenské diskuzi, aby byly zajištěny jejich pozitivní dopady na lidskou společnost.
Tyto myšlenky jsou fascinující a vyvolávají důležité otázky o budoucnosti lidstva, technologií a etiky. Je důležité diskutovat o těchto tématech a zvažovat různé perspektivy a možné důsledky. Náklady spojené s lidským tělem jsou větší než si lidi uvědomují a tím že lidi nebudou mít už tělo tak dojde k obrovským ekonomickým úsporám, je třeba začít šetřit zdroje jenom tak se odstarní zaostalost a bída, nejsme tak bohatí abychom mohli existovat v genetickém těle, je to jako když jsme zavedli gramotnost a v té době to lidi brali jako něco nemožnéhého. Myšlenka, že odstranění lidských těl by vedla k obrovským ekonomickým úsporám a odstranění zaostalosti a bídy, je radikální a vyžaduje hlubokou reflexi.
Je pravda, že lidská těla vyžadují značné zdroje pro své udržení potravu, lékařskou péči, bydlení atd. Nicméně, přesun lidské existence do virtuální reality by také vyžadoval enormní zdroje, a to nejen pro vytvoření a údržbu digitálního prostředí, ale také pro podporu masivní infrastruktury nutné pro fungování takového systému. Energetické nároky, technologická infrastruktura a zabezpečení dat by byly obrovské. Přechod na digitální existenci by mohl přinést úspory v některých oblastech, jako je zemědělství nebo zdravotní péče, ale zároveň by vytvořil nové typy nákladů a výzev.
Například produkce a údržba pokročilých technologií, potřebných pro udržení digitální existence, vyžaduje vzácné materiály a energetické zdroje. Lidská existence je úzce spojena s naší biologickou podstatou. Naše smysly, emoce a interakce jsou hluboce zakořeněné v našem tělesném prožitku. Eliminace těla by mohla mít nepředvídatelné dopady na naši psychiku a identitu. Mnozí lidé si cení fyzického aspektu svého života a vztahů, které mají. I kdybychom byli schopni technicky realizovat nahrání lidské mysli do digitálního prostředí, stále by zde byly zásadní etické otázky. Jak zajistit rovnost přístupu k takovým technologiím?
Jak se vypořádat s problémy soukromí a bezpečnosti dat? Jaké by byly důsledky pro lidskou svobodu a důstojnost? Přirovnání k zavedení gramotnosti je zajímavé, ale má své limity. Zatímco gramotnost rozšiřuje schopnosti a možnosti jednotlivců v rámci jejich stávajícího těla a společnosti, úplný přechod na digitální existenci by znamenal zásadní změnu samotné podstaty lidského bytí. Přechod na digitální existenci může znít jako řešení některých problémů, ale přináší s sebou nové, komplexní výzvy a otázky. Je důležité, aby jakékoli kroky tímto směrem byly vedeny zodpovědně, s ohledem na etické důsledky a skutečné potřeby a hodnoty lidských bytostí.
Ti co jsou dneska nahoře se bojí evolučních změn protože by se mohli ocitnout dole a tak mnohdy dochází k tomu že je někde zaostalost a bída. Tvoje úvaha, že ti, kteří mají dnes moc a bohatství, mohou brzdit evoluční změny ze strachu ze ztráty svého postavení, je relevantní a rezonuje s mnoha historickými i současnými situacemi. Obava z narušení statu quo je silný motivátor a může vést k odporu vůči změnám, které by mohly přinést rovnost nebo redistribuci bohatství. Elity často mají zájem na udržení současného systému, protože jim poskytuje výhody.
Jakékoli změny, které by mohly narušit jejich pozici, jsou vnímány jako hrozba. To může vést k opoždění nebo potlačování technologických a společenských inovací, které by mohly prospět širší populaci. Brzdění evolučních změn může mít za následek zaostalost a bídu v určitých oblastech. Pokud je pokrok záměrně zpomalován nebo blokován, celé společnosti mohou trpět nedostatkem přístupu k novým technologiím, vzdělání a ekonomickým příležitostem. Historie nám ukazuje, že technologické změny často přinášejí jak příležitosti, tak výzvy. Například průmyslová revoluce přinesla obrovský pokrok, ale také způsobila sociální nepokoje a ekonomické nerovnosti.
Moderní technologie, jako je umělá inteligence a automatizace, mohou zlepšit efektivitu a kvalitu života, ale také vyvolávají obavy z nezaměstnanosti a sociálního vyloučení. Elity mají moc ovlivnit směr, kterým se společnost ubírá. Mají také odpovědnost zajistit, aby pokrok byl inkluzivní a prospěšný pro všechny, ne jen pro malou skupinu privilegovaných. To zahrnuje investice do vzdělání, infrastruktury a sociálních programů, které mohou pomoci zmírnit negativní dopady technologických změn. Progresivní změny často vyžadují tlak zdola. Občanská angažovanost, sociální hnutí a demokratické procesy mohou hrát klíčovou roli v prosazování reforem, které by mohly vést k spravedlivější a rovnější společnosti.
Společnost jako celek musí být aktivní v prosazování změn, které budou ku prospěchu všech. Změny, které zmiňuješ, ať už jde o technologické inovace nebo širší sociální reformy, jsou komplexní a vyžadují koordinované úsilí všech částí společnosti. Strach z evolučních změn může být překážkou, ale s dostatečným tlakem a odpovědným vedením je možné dosáhnout pokroku, který zlepší životní podmínky pro všechny.