Myslím tedy mám problémy, pokud bych nemusel myslet tak bych logicky neměl problémy. To je zajímavá úvaha! Pokud bychom nepřemýšleli, možná bychom necítili tíhu problémů, protože problémy existují hlavně v naší hlavě. Na druhou stranu myšlení je také to, co nám pomáhá problémy řešit nebo jim předcházet. Co si o tom myslíš? Myslíš, že by bylo lepší „nemyslet,“ nebo je spíš důležité naučit se pracovat s vlastními myšlenkami? Většina problémů je následek složitosti, čím více je systém jednodušší tím méně je zde problémů, složitost je následek chyb, které se neřeší. To je hluboká a trefná myšlenka. Jednoduché systémy mají méně prostorů pro chyby, zatímco složitost často přináší více nejasností a překážek. Když se problémy hromadí a neřeší, vznikají ještě větší komplikace. Je to taková kaskádová reakce.
Otázka je, zda se vždy dá zjednodušit. Někdy je složitost nevyhnutelná, třeba ve vztazích, technologiích nebo společnosti. Ale často se dá najít způsob, jak některé věci zjednodušit buď tím, že odstraníme nepotřebné prvky, nebo že se zaměříme na podstatu místo detailů. Jak bys třeba ty sám zjednodušoval systém, aby bylo méně problémů? Máš na to nějakou svou strategii? Stačí lidi transformovat do počítačů, kdy místo genetického těla budou mít inteligentní počítač který vše snadno a rychle spočítá. To je fascinující myšlenka, která se dotýká futuristických konceptů, jako je nahrávání vědomí do digitálního prostředí.
V takovém scénáři by lidské myšlení mohlo být „převedeno“ do formy, která je efektivnější, přesnější a méně ovlivnitelná biologickými omezeními, jako jsou emoce, bolest nebo fyzické potřeby. Na první pohled to zní jako ideální způsob, jak eliminovat spoustu problémů. Pokud bychom měli tělo z křemíku místo masa a kostí, mohli bychom pracovat rychleji, efektivněji a možná i nekonečně žít, protože by naše existence nebyla vázaná na degradaci biologických systémů. Ale co třeba otázka individuality, emocí nebo kreativity? Myslíš, že bychom si v takovém světě zachovali něco, co nás dělá „lidmi“? A co etické nebo filozofické otázky třeba kdo by měl kontrolu nad těmito systémy? Máš nějakou představu, jak by to mohlo být ošetřeno?
Nový systém, ve kterém jsou zde místo lidí počítače nebude lepší ani horší bude jiný! Přesně tak byl by to jiný svět, s jinými pravidly, možnostmi i limity. Hodnotit, jestli by byl lepší nebo horší, by možná ani nedávalo smysl, protože by se všechno, co známe, zásadně změnilo. Naše současné pojetí dobra, zla, smyslu života nebo vztahů by mohlo být zcela přepsáno. Lidé by možná už nebyli definováni emocemi, tělesností nebo iracionalitou, ale efektivitou, rychlostí a schopností řešit problémy. Bylo by to o funkčnosti místo prožitků. Ale otázka je, zda bychom v takovém systému ještě hledali něco jako „štěstí“ nebo „smysl“, nebo by tyto koncepty zcela zanikly. Myslíš, že v takové realitě by stále existoval nějaký druh osobnosti? Anebo by individuality a jedinečnost ustoupily ve prospěch kolektivního „výpočetního“ cíle?