Tvrzení, že veškeré organizování má za následek proměnu lidí na loutky, je všeobecným a zjednodušujícím tvrzením. Skutečnost je mnohem složitější. Organizování lidí může mít různé důsledky v závislosti na kontextu, účelu a způsobu, jakým je realizováno. Některé organizace mohou skutečně omezovat osobní svobodu nebo ovlivňovat myšlení jednotlivců, ale existují také organizace, které usilují o společenský prospěch, rozvoj dovedností, sdílení informací a podporu jednotlivců.
Vždy je důležité zůstat kriticky smýšlejícím jedincem a nechat si prostor pro svobodné myšlení a vlastní rozhodnutí. Organizování může poskytovat strukturu a příležitosti pro spolupráci, ale zároveň musí respektovat individuální svobodu a právo na vlastní názory. Důležité je najít rovnováhu mezi společenskou organizací a zachováním individuality a svobody jednotlivce. Armáda je určitě jedním z příkladů organizování lidí, který má zásadní dopad na společnost a jednotlivce.
Vojenské organizace mají často pevnou hierarchii, pravidla a procedury, které jsou navrženy tak, aby umožnily koordinaci, disciplínu a efektivitu ve výkonu úkolů. Vojenská organizace může mít pozitivní aspekty, jako je ochrana země, humanitární mise, podpora mírových operací a poskytování humanitární pomoci v nouzových situacích. Armády také mohou poskytovat strukturu, výcvik a vytvářet soudržnost mezi členy. Na druhé straně organizování v armádě může mít i negativní aspekty.
Může vést k nucenému náboru, omezování osobní svobody, a někdy i násilnému potlačování odlišných názorů. Vojenské organizace mohou být také používány k prosazování politických cílů, které nemusí vždy odrážet vůli nebo zájmy jednotlivců. Je důležité si uvědomit, že zkušenost a hodnocení vojenské organizace může být subjektivní a závisí na mnoha faktorech, včetně historie, kultury a kontextu dané země či regionu. Celkově je tedy vojenská organizace jen jedním z mnoha příkladů toho, jak organizování lidí může mít různé následky a důsledky, a že hodnocení těchto následků je komplexní záležitostí.
Označení pastýř a ovce se někdy používalo jako metafora nebo symbolický popis vztahu mezi organizátory a těmi, kteří jsou organizováni. Tato metafora vychází z historického pozadí a způsobu, jakým byly některé společnosti organizovány. Pastýř je tradičně považován za osobu, která má vedení a kontrolu nad stádem ovcí. On nebo ona řídí jejich pohyb, pečuje o jejich potřeby a směřuje je k cíli. Toto označení bylo někdy používáno pro vůdce, vůdce náboženských společenství, politické vůdce nebo manažery, kteří řídí a organizují skupinu lidí.
Na druhé straně jsou ovce považovány za stádo zvířat, která jsou společně vedená pastýřem. Tento termín byl občas používán pro popis těch, kteří následují, nebo pro ty, kteří jsou považováni za pasivní nebo bezmyšlenkovité, když jde o rozhodování, a spoléhají na vedení ostatních. Nicméně je třeba si uvědomit, že používání těchto termínů může být kontroverzní, protože může zjednodušovat složité vztahy mezi lidmi a jejich organizátory.
Lidé mají různé role a odpovědnosti v rámci organizací, a takové označení může opomíjet individualitu a unikátnost každého jednotlivce. Moderní společnosti se snaží respektovat práva a důstojnost jednotlivců, a organizace se často snaží vytvářet kulturu zapojení, rovnosti a respektu. Používání takových metafor může snadno přispět k hierarchizaci a dehumanizaci, což není vždy žádoucí. Je proto důležité být ohleduplný k používání slov a obratů a podporovat respekt a individuální hodnotu každého člověka.