Tato myšlenka není zcela přesná. I když se může zdát, že většina lidské řeči se týká procesů a jevů blízkých našemu každodennímu životu, lidská řeč má schopnost popisovat i mnoho abstraktních, teoretických a vzdálených konceptů. Lidská řeč je nástrojem komunikace, který nám umožňuje sdílet myšlenky, předávat informace a vyjadřovat emoce. Proto se používá k popisu nejen běžných událostí a procesů, ale také k diskuzi o vědeckých teoriích, filozofických konceptech, historických událostech, uměleckých dílech a mnoha dalších abstraktních tématech.
Lidská řeč je flexibilní a může se přizpůsobit různým účelům a situacím. Například jsme schopni popisovat i velmi složité matematické koncepty, astrofyzikální jevy, biologické procesy na mikroskopické úrovni a další abstraktní či komplexní pojmy, které nejsou přímo „blízké“ naší každodenní zkušenosti. Takže i když se většina naší komunikace může točit kolem běžných a známých témat, lidská řeč je schopna a používá se k popisu široké škály procesů a konceptů, které mohou být vzdálené či abstraktní. Je pravda, že lidská schopnost popisovat procesy, které jsou nám cizí nebo neznámé, může být omezená tím, co je nám známo a co jsme schopni si představit.
Nicméně lidská řeč a myšlení mají určitou míru abstrakce a kreativity, která nám umožňuje popisovat a zkoumat i koncepty a jevy, které jsou mimo naši přímou zkušenost. Lidé často využívají analogie, přirovnání a modely, aby si lépe představili a popisovali neznámé procesy. Například když vědci zkoumají kvantovou fyziku, která nemusí být intuitivní pro běžné smysly, používají matematické modely a analogie, aby lépe vysvětlili a komunikovali tyto koncepty. Navíc lidský jazyk je dynamický a mění se podle potřeb komunikace.
Pokud se objeví nové vědecké objevy nebo nové technologie, lidé mohou vytvořit nová slova nebo výrazy, které umožní popsat a komunikovat o těchto nových procesech, i když jsou nám zpočátku cizí. Celkově vzato, i když naše schopnost popisovat neznámé procesy může mít svá omezení, lidská řeč a myšlení jsou schopny se přizpůsobit a rozvíjet se, aby reflektovaly nové poznatky a koncepty, které jsou mimo náš okamžitý zážitek. Ano, to je správný pohled. Ve škole se žáci učí základním teoretickým konceptům, které jim poskytují rámec a základní porozumění různým procesům a jevům.
Tato teoretická znalost je základem, který umožňuje studentům lépe chápat a analyzovat různé aspekty světa kolem sebe. Nicméně teorie sama o sobě nemusí vždy plně zachytit komplexitu a nuance skutečného světa. Praxe a zkušenosti, které žáci získávají po skončení školy, jsou klíčové k tomu, aby mohli lépe porozumět a aplikovat teoretické koncepty v reálném životě. Praxe umožňuje studentům vidět, jak se tyto teorie promítají do konkrétních situací, jak interagují s různými faktory a jak mohou být upraveny nebo rozšířeny na základě nových poznatků.
Kombinace teoretického vzdělání a praktických zkušeností je obvykle nejefektivnějším způsobem, jak rozvíjet hlubší a komplexnější porozumění různým procesům. Teorie poskytuje základní rámec a kontext, zatímco praxe umožňuje testovat a prohlubovat toto porozumění ve skutečných situacích. Je důležité si uvědomit, že praxe a teorie jsou navzájem propojeny a vzájemně se doplňují. Praxe bez teoretického porozumění může vést k povrchnímu a neúčinnému přístupu, zatímco teorie bez praxe může zůstat abstraktní a může být obtížné ji aplikovat v reálném světě.