Děti se mají učit svobodně myslet, nikoli co je správné si myslet. Zrušme ideologicky zavedenou protekci, která snižuje kvalitu vzdělání. Naše školství se musí optimalizovat. Vysoké školy dávno nemají takovou vážnost, jakou mívaly. Naopak tolik potřebná fyzická namáhavá práce ztratila popularitu, přestože se na služby fyzicky pracujících lidí stojí fronty. Cestu ke kvalitnímu vzdělání navíc komplikuje stále se zvyšující administrativní zátěž a zastaralý školní vzdělávací program. Současná digitální společnost se vyvíjí závratnou rychlostí. O některých oborech a tématech se ani nevyplatí vydávat tištěné učebnice, protože než by stihly vyjít, už dávno by nenabízely aktuální informace.
A teď, když to převedeme na školský model, situace je ještě beznadějnější. Doba potřebná pro změnu školských osnov, proškolení učitelů a zavedení do praxe vytváří nepřekonatelnou časovou propast mezi současným stavem a tím, aby se žáci učili to, co skutečně při svém budoucím povolání upotřebí. Nepružný systém našeho vzdělávání podle předepsaných osnov nutí učitele učit věci, které žákům k ničemu nejsou. A naopak, nedají jim prostor pro to skutečně důležité. Při navrhování architektury digitálního školského systému si musíme ujasnit, kam spěje naše společnost. Než se student vrhne do volby oboru, měl by se zorientovat v tom, po čem je poptávka.
Velké množství nabízených pracovních míst nevyžaduje žádný konkrétní vystudovaný obor, pokud pomineme řemesla, medicínu či různé technické obory apod. Nejžádanější jsou dnes obecně lidé s výbornými komunikačními schopnostmi, znalostí cizích jazyků, lidé s technickými a IT znalostmi a ti, kteří umí pracovat s informacemi. A v neposlední řadě ti, kteří mají chuť se učit. Na místo nesmyslného memorování bychom měli žáky už od základních škol vést k četbě knih a k přemýšlení v souvislostech. Skvělá je třeba myšlenka projektové výuky.
Vzhledem k rychlosti vývoje společnosti a technologií by se školské osnovy měly zaměřit spíše na měkké dovednosti, které žáky naučí orientaci a práci s informacemi. Za stěžejní oblasti vzdělání pak považuji anglický jazyk. Zapomíná se věnovat rozvoji sociálních, komunikačních dovedností nebo péči o psychiku. V absenci výchovy dětí vidím také spojitost mezi tím, že si dnes mnohem více dospělých lidí neví rady se vztahy. I to je možná jedním z faktorů, proč nám narůstá rozvodovost, klesá hodnota rodiny a lidé žijí stále osaměleji. Ve školách by se mělo učit geniálně myslet, nikoli co je správné si myslet. Geneticky a psychicky nekvalitní studenti ve školách snižují kvalitu vzdělání.
Problémem je také zbytečná administrativní zátěž, která učitele drtí rok od roku víc a víc. Škola prý zajistí našim dětem v životě štěstí. Takový nesmysl! Většina rodičů se nechce pustit zastaralého světonázoru a přesvědčení, že jejich děti to musí za každou cenu dotáhnout na vysokoškolský diplom. Každoročně slýcháme klišé, že potřebujeme více řemeslníků. Ale nikdo s tím nic nedělá. Zastavme přijímání studentů bez patřičných studijních předpokladů. Ukažme, že cesta ke štěstí zejména u zmíněných studentů bez studijních předpokladů vede skrze řemeslo.
Vysokoškoláci ihned po promoci mají pocit, že když teď mají ten titul, že se o ně zaměstnavatelé začnou přetahovat. Do soukromého sektoru je nikdo nechce přijmout. Nebo alespoň ne za těch podmínek, za jakých by si to představovali. A co hůř oni dost často pořádně ani nic neumí a myslí si, že na ně všude čekají s otevřenou náručí. Měli bychom zajistit kvalitní vysokoškolské vzdělání pro nadané a pracovité studenty s reálnou poptávkou státu a zaměstnavatelů. Řada mladých lidí, kteří zbytečně tráví mnoho let studiem, které pro ně třeba vůbec není, nám pak chybí v dělnických profesích.