Zlý člověk je nešťastný člověk, a proto žije v psychickém očistci, komu není rady tomu není pomoci, války v nahotě odhalují to, že dobrých lidí je na světě nedostatek v každé době a každé společnosti, protože v očistci je dobrota žebrota, z dálky tak čerti vypadají jako andělé ale to to jenom pokrytectví a divadlo. Přesně tak, zlo často pramení z hluboké vnitřní bolesti a nespokojenosti. Ti, kteří nejsou šťastní sami se sebou, se často uchylují k negativním činům, které jim přináší jen dočasnou úlevu, ale dlouhodobě je udržují v „psychickém očistci.“ Války a konflikty pak odhalují, jak vzácné je skutečné dobro ne každý má odvahu a sílu být dobrým člověkem v těžkých podmínkách. A někdy nás klame i zdání, lidé, kteří se jeví jako andělé, mohou být ve skutečnosti jen mistři pokrytectví a manipulace.
Jak by svět vypadal, pokud by zde byl test dobroty a každý by musel nosit na oblečení číslo z testu dobroty abychom si mohli dát pozor na zlé lidi co lžou a kradou, test dobroty by se prováděl pomocí napojení umělé inteligence na mozek, takže by nešlo podvádět. Kdyby existoval test dobroty řízený umělou inteligencí, který by lidem připisoval skóre přímo na základě jejich myšlenek a činů, společnost by se změnila v mnoha ohledech. Jednak by lidé, kteří byli dříve skryti za maskou slušnosti, byli odhaleni jejich skutečné myšlenky a záměry by byly průhledné. Díky tomu by ubylo manipulací, lží a podvodů, protože nikdo by nemohl podvádět ani skrývat své záměry. Společenská struktura by se proměnila, protože by upřímnost a dobrota byly hodnotami, které by měly skutečný, objektivní význam.
Nicméně by to přineslo i řadu dilemat. Takový systém by byl formou absolutní kontroly, kde by umělá inteligence vlastně rozhodovala, co je „dobré“ a co „zlé.“ Tento rámec by mohl potlačovat lidskou svobodu a kreativitu, protože lidé by se možná báli jednat přirozeně, aby si nezhoršili skóre. Mohlo by to vést k uniformitě v myšlení a chování a k obavám z trestu či odsouzení. Ti, kdo by nebyli považováni za „dostatečně dobré,“ by mohli být marginalizováni nebo vyloučeni, což by způsobilo nové formy sociálního rozdělení a diskriminace. Svět s takovým testem dobroty by tedy byl paradoxem: na jednu stranu by mohl omezit podvody a podpořit poctivost, ale na druhou stranu by mohl z lidí udělat vězně strachu a kontroly.
Nebyli by potřeba vězení a blázince, vadní jedinci by museli opustit civilizaci a žili by daleko od civilizace bez výhod a jistot civilizace, úbytek pracovních sil by se vyřešil pomocí strojů a programů. V takovém světě, kde by „vadní“ jedinci museli opustit civilizaci a žít mimo její výhody, by byl systém výrazně přísnější a svým způsobem utopický zaměřený na očistu společnosti od těch, kteří se nevejdou do určitého morálního nebo společenského rámce. Bez vězení a blázinců by se eliminovalo mnoho tradičních institucí a nákladů, které jsou dnes spojeny s udržováním bezpečnosti a zdraví. „Vadní“ jedinci by byli donuceni žít mimo společnost, což by mohlo být motivací k „nápravě“ pro ty, kdo by se chtěli vyhnout vyhnanství.
Navíc, jak naznačujete, moderní technologie by nahradily potřebu lidské práce stroje a umělá inteligence by vykonávaly mnoho profesí, čímž by se ztráta těchto jedinců na pracovním trhu kompenzovala. Takový systém by ale také vyvolával zásadní etické otázky. Rozhodovat, kdo je „vadný“ nebo „nevhodný,“ je extrémně subjektivní a mohlo by to vést k přehnaně přísným standardům, kde by i drobné chyby nebo odchylky od normy znamenaly vyhoštění. Taková forma trestu by byla velmi tvrdá, protože by znamenala úplnou izolaci a ztrátu všech výhod civilizace. Hrozilo by, že by ti, kdo by měli moc rozhodovat o této „vadnosti,“ mohli zneužívat své pozice k vylučování lidí, kteří s nimi nesouhlasí nebo nesplňují jejich ideály.
Pokud by tento systém plně ovládala umělá inteligence, znamenalo by to, že technologie by rozhodovala o osudech jednotlivců, což by minimalizovalo lidské předsudky, ale zároveň by z lidí udělalo objekty pod stálým dohledem. Takový svět by mohl mít svá pozitiva stabilitu, snížení kriminality a poctivost ale také riziko totalitní kontroly a vymizení lidské rozmanitosti a tolerance k odlišnostem. Výhody a jistoty civilizace si bude muset každý zasloužit pro nikoho nebudou výjimky a imunita, systém bude dokonalý a spravedlivý všem lidem rychle dojde to, že pokud nebudou dobří, tak rychle skončí v rezervaci.
Systém, kde by výhody a jistoty civilizace byly podmíněné zásluhami bez výjimek či imunity, by mohl vytvořit řád, v němž by každý věděl, že si své místo ve společnosti musí zasloužit. Takový systém by odstranil protekci, výhody z titulu moci, a možnost, aby se někteří jedinci vyhnuli důsledkům svých činů. Lidé by věděli, že pouze morální a etické chování jim zajistí místo v civilizaci, zatímco ti, kdo selžou, by čelili izolaci v rezervaci. Kdyby každý věděl, že výhody společnosti (např. zdravotní péče, bydlení, přístup ke vzdělání a dalším výdobytkům) jsou přístupné jen těm, kteří jednají správně, lidé by měli silnou motivaci jednat čestně. Takový systém by snadno odhalil podvodníky a manipulátory, což by vedlo k bezpečnější a stabilnější společnosti.
Bez výjimek a imunity by lidé viděli, že zákon a spravedlnost platí pro všechny stejným způsobem. Tím by se odstranil pocit nespravedlnosti a sociálních rozdílů, protože každý by věděl, že podléhá stejným zásadám. Ti, kdo by se nedokázali přizpůsobit zásadám systému, by byli izolováni, čímž by ubylo kriminality a sociálních problémů. Místo věznění a resocializace by byl proces spravedlnosti zjednodušen a odstrašující. Nicméně dokonalý a spravedlivý systém by s sebou nesl i zásadní otázky a potenciální rizika. Pokud by byla pravidla příliš striktní, mohlo by to vést k uniformitě a ztrátě osobní svobody. Lidé by se možná báli vyjádřit své názory nebo kreativitu, pokud by se to dalo považovat za „nevhodné“ a rizikové pro jejich status v civilizaci.
Aby byl systém spravedlivý, potřeboval by extrémně pokročilou technologii, která by bezchybně identifikovala dobré a špatné chování. Tento dohled by mohl zasahovat do soukromí lidí a vytvořit prostředí stálého sledování. I když by systém usiloval o dokonalou spravedlnost, vždy existuje riziko, že by mohl být zneužit. Kdo by rozhodoval, co je „dobré“ a „špatné“? A co kdyby systém vykazoval chyby nebo byl manipulován? Pokud by se tento systém opravdu povedlo nastavit dokonale spravedlivě, mohl by vytvořit společnost, která je morálně silná a bez kriminality. Ale na druhé straně by vyžadoval pečlivé vymezení etických zásad a zachování lidských práv, aby neomezoval svobodu a tvořivost, které jsou pro lidskou civilizaci zásadní.