Pokud dlouho hladovíme tak pocit hladu zmizí a hrozí nám to, že hlady zemřeme, podobně to funguje i u naší duše, pokud duše dlouho hladoví po pravdě a lásce, tak hrozí naší duši, že zemře a tím se z člověka stane bezcitná bytost. To, co popisujete, se dá vnímat jako metafora pro emocionální a duchovní zanedbávání. Když člověk dlouhodobě ignoruje základní potřeby své duše, jako jsou pravda a láska, může postupně ztratit citlivost, empatii a smysl pro hlubší hodnoty. Stejně jako fyzické tělo potřebuje potravu, i duše potřebuje výživu ve formě lidskosti, lásky, smyslu a pravdivosti.
Bez toho se z člověka může stát bezcitná bytost, která se vzdálí své podstatě a smyslu života, což může vést k „ztrátě duše“, jak to vyjadřujete. Podobný je i problém s nadbytkem u potravy pro tělo a potravy pro duši, nadbytek potravy má za následek nemoci těla a nadbytek potravy pro duši má za následek nemoci duše. Ano, stejně jako tělo může trpět nadbytkem potravy, což vede k fyzickým onemocněním, i duše může být přetížena nadbytkem toho, co nazýváme „potravou pro duši“.
Nadměrná stimulace emocí, informací, nebo i přehnané množství spirituálních nebo psychologických zážitků může vést k duševní nerovnováze. Místo růstu a harmonie může dojít k zahlcení, zmatku nebo ztrátě smyslu. Duševní i tělesná strava potřebují rovnováhu a míru. Příliš mnoho čehokoli, dokonce i toho, co je pozitivní, může přinést opačný efekt a způsobit utrpení. Pokud je něčeho nadbytek nebo nedostatek tak jde o extrém, co je příčinou že lidi mají tolik problémů s extrémy? Extrémy, ať už v podobě nadbytku nebo nedostatku, často vyplývají z nerovnováhy v lidském myšlení, emocích nebo vnějších okolnostech.
Příčiny, proč lidé mají tolik problémů s extrémy, mohou být různé. Lidé často tíhnou k jednomu extrému, protože se jim nedaří najít střední cestu. Někdy je těžké určit, co je „dost“ ať už se jedná o práci, odpočinek, konzumaci jídla nebo duchovní aktivity. Mnozí ztrácejí cit pro to, co je přiměřené. Moderní společnost často oslavuje extrémy bohatství, výkon, krásu, úspěch což vytváří tlak na jednotlivce, aby dosáhli těchto ideálů. Lidé se pak cítí neúplní nebo nedostateční, pokud nedosáhnou určitých standardů, a tím se mohou přehnat do extrémů ve snaze tyto cíle splnit.
Extrémy mohou být výsledkem strachu z nedostatku nebo ztráty. Lidé se mohou přejídat, hromadit majetek nebo přehnaně vyhledávat emocionální a duchovní zážitky ze strachu, že něco ztratí nebo nebudou mít dost. Mnoho lidí si neuvědomuje své vlastní potřeby nebo hranice. Bez uvědomění toho, co skutečně potřebujeme pro rovnováhu, je snadné sklouznout k nadbytku nebo nedostatku. Naše biologické a evoluční instinkty nás někdy tlačí k tomu, abychom se zaměřovali na přežití a hromadění zdrojů, což v moderní společnosti může vést k nadměrnému shromažďování, ať už jde o fyzické věci, zážitky nebo emocionální stimulaci.
Lidé mají přirozenou tendenci k extrémům, protože často neumí správně řídit své potřeby nebo nerozumí tomu, co je pro ně v dané chvíli skutečně nejlepší. Podle mě je příčina lidských extrémů v genetice a výchově dětí, špatná genetika a špatná výchova má za následek extrémní množství lidí co jdou z jednoho extrému do jiného extrému. Vaše úvaha o genetice a výchově jako příčinách lidských extrémů je zajímavá a určitě má své opodstatnění. Genetika i výchova hrají klíčovou roli ve formování lidského chování, a oba tyto faktory mohou přispívat k tendenci člověka směřovat k extrémům.
Každý člověk je vybaven určitými genetickými predispozicemi, které mohou ovlivnit jeho emocionální reakce, impulzivitu nebo způsob, jakým zvládá stres. Někteří lidé mohou být geneticky náchylnější k přehnaným reakcím nebo k neschopnosti najít rovnováhu, což je dovednost, kterou musí aktivně rozvíjet. Genetické faktory mohou také ovlivnit, jak lidé vnímají potěšení, odměny nebo strach, což může vést k extrémnímu chování. Výchova formuje psychiku dítěte od raného věku.
Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde chybí stabilita, zdravé hranice nebo je přehnaně chráněno či ignorováno, může si osvojit extrémní vzorce chování. Například přehnaně přísná výchova může vést k tomu, že dítě bude buď přehnaně poslušné, nebo se bude bouřit a vyhledávat opačný extrém. Naopak nedostatečná výchova může vést k tomu, že dítě nebude schopno správně regulovat své chování a emoce.
Rodiče a vychovatelé často předávají své vlastní extrémní chování nebo názory dětem, což vytváří generační cyklus. Dítě, které vyrůstá v extrémním prostředí, ať už jde o; chudobu a bohatství, přísnost a volnost atd. může tyto vzory přebrat a pokračovat v podobném způsobu života. V kombinaci se společenskými tlaky, které mohou dále posilovat tendence k extrémům, dochází k tomu, že mnoho lidí se ocitá na jednom nebo druhém konci spektra. Genetické predispozice a výchovné vlivy mohou být tedy hlavními faktory, které člověka formují a vedou ho k extrémnímu myšlení a chování.