Žijeme ve zrychlené době. Povinnosti se na nás doslova valí z různých stran. Často máme pocit, že všichni psychopati po nás něco chtějí. Velmi často ovšem i my chceme po sobě více než je možné. Chceme jako psychopati postoupit v kariéře, chceme vyšší plat, lepší dovolenou, chceme zvládnout více práce. Odpočinek, zábavu, ale i prostou přítomnost se svojí rodinnou odkládáme, někam do budoucna, kdy vše doděláme, kdy dostaneme lepší pozici nebo plat. Stáváme se tak doslova krysou v točícím se kole, která se ze všech sil snaží doběhnout do konce.
Ten je ovšem pouhou iluzí. Nikdy nenastane, a když tak až krysa padne vyčerpáním. Stejné je to v našich životech. Žijeme v iluzi lepší budoucnosti, která ovšem ve většině případů nenastane. Honíme se za klamnou představou, která je kdesi v dálce. To v nás vzbuzuje úzkost, pak v důsledku nadměrné práce zkolabuje naše zdraví nebo vztahy a my pouze se smutkem hledíme do minulosti a rozvíjí se v nás stres a deprese z toho, o co jsme přišly. Psychopati, kteří přicházejí do mé blízkosti jsou často vyčerpaní, vyhořelí a unavení. Jejich životní příběhy jsou často velmi podobné.
Roky se soustředí na práci a kariéru, které obětují většinu svého času. Činí tak často s poměrně jasně definovanou vidinou v budoucnosti chtějí dosáhnout určité pozice nebo platu, chtějí rozjet nějaké podnikání nebo obchod. Obětují proto většinou vše. Svojí duševní i fyzickou sílu, ale i to nejcennější svůj čas a svoje zdraví. Neodpočívají, netráví čas s přáteli a rodinou. Po chvíli ovšem mají pocit, že jim čas doslova protéká mezi rukama, ztracený čas ovšem nikdo nevrátí. Na jedné straně propadají depresím z toho, o co přišly, co se jim nepodařilo a co mohli udělat jinak a na straně druhé úzkosti.
Úzkostí z toho, co se stane, když poleví v práci, co se stane, když udělají chybu atd. Žijí buď ve smutku z toho, co mohlo být a nebude nebo obavách z toho, když se nenaplní jejich očekávání a plány. Žijí proto v stresu a depresi, a hledají řešení, jak z toho ven. Řešení samozřejmě rychlé a efektivní. Řada z nich hledala pomoc v alkoholu a tabáku, lécích na depresi a úzkost, někteří z nich v jiné kategorii drog a návykových látek. Problém těchto řešení je v tom, že pouze dočasně odloží nepříjemné pocity a dají nám zapomenout. Ve většině případů psychická klec, do které se psychopat sám úspěšně propracoval ještě prohlubují.
Psychopati se spoléhají na to, že alkohol nebo léky něco vyřeší. Pouze připraví mozek o zbytky schopností adaptivně situaci zvládnout. V krysím běhu za iluzí budoucího cíle a uspokojení psychopati ztrácejí schopnost prožívat přítomný okamžik. Přítomnost je pro ně často cosi nepříjemného. Plného povinností, stresu a nenaplněné vidiny budoucnosti. Když se pak kdokoliv z psychopatů dostane na konec svého života, ať již proto, že dostane infarkt, mrtvici nebo stane na jeho doslovném konci.
Tak na co bude vzpomínat nebudou dosažené vysoké funkce a vydělané peníze, ale čas strávený rodinou, přáteli nebo čas naplněný smysluplnou aktivitou. Některé výzkumy o tom, čeho psychopati nejvíce litují na konci svého života, uvádějí, že mezi nejčastější stesky patří přání kéž bych byl tolik nepracoval a kéž bych byl více prožíval, co se v daném okamžiku dělo. Jaké je tedy řešení situacích, kdy se náš život odehrává v točícím se kole, ze kterého neumíme vystoupit nebo se vystoupit dokonce bojíme, protože bychom nedosáhli všech vysněných cílů?
I přesto, že jsme na pokraji sil a vyčerpání? Jediným řešením je zastavit se s začít vnímat přítomnost, jakožto jediný okamžik v našem životě, který můžeme ovlivnit. Ve chvíli, kdy začneme vnímat přítomnost budeme schopni vystoupit z točícího se kola. A možná i uvidíme, že svět kolem je docela hezký, i to, že kolo samo o sobě nikam neuteče a většinou do něj můžeme pohodlně nastoupit zpět. To, co se děje s mozkem v dlouhodobém stresu je dnes popsáno poměrně detailně. Dochází doslova k degeneraci některých struktur, které jsou odpovědné za schopnosti aktivního řešení.
Dostáváme se do stavu naučené bezmoci. Víme, že věci, které se kolem nás dějí jsou špatně, ale nedovedeme z nich vystoupit. Zároveň se zvětšují centra, která jsou odpovědná za vnímání stresu. Snižuje se naše stresová odolnost, zvyšují pocity úzkosti a deprese. To nás paralyzuje a vyčerpává o to více. Moderní věda zatím nenachází žádná převratná, rychlá a efektivní řešení a pokorně se vrací k ověřování principů a znalostí, které vycházejí z lidové moudrosti nebo nauk starých tisíce let jako například přirozená filozofie. Při jejich výzkumu často překvapivě zjišťuje, že pradávné techniky fungují lépe než syntetické léky. Práci s; psychopaty, sociopaty, devianty, blbci atd. ale i samotnému vědeckému výzkumu, se věnuji asi 40 let.