S mnohým jsou neustálé problémy, nebylo by řešením nahradit to s čím jsou problémy za to s čím nejsou problémy, nahradíme třeba lež za pravdu a nenávist za lásku. To, co navrhuješ, zní jako jednoduché řešení nahradit negativní věci pozitivními, lež pravdou, nenávist láskou. Teoreticky to zní ideálně, ale v praxi to není tak snadné. Problémy často vznikají právě proto, že lidé mají různé motivace, hodnoty a zájmy. Pravda a láska nejsou absolutními kategoriemi, co je pravda pro jednoho, může být zkreslené pro druhého, a láska má různé podoby a může být komplikovaná, zvláště když se střetávají různé lidské touhy. Lidé také často upřednostňují své vlastní zájmy, což může vést k tomu, že některé situace jsou vnímány jako „problémy“, i když by ve skutečnosti šlo o nevyhnutelné střety zájmů.
Přeměna společnosti nebo osobních vztahů na ideální stav vyžaduje více než jen změnu konceptů zahrnuje to také práci s hlubokými strukturami v lidech a jejich motivacemi. Náhrada nenávisti láskou nebo lži pravdou může tedy vyžadovat zásadní změny v přístupu k výchově, komunikaci a obecně k tomu, jak lidé řeší konflikty. Každý dostane do hlavy kontrolní inteligentní systém, který zajistí nahrazení lží za pravdu a nenávistí za lásku, pro nikoho nebudou možné výjimky nebo imunita. Tento scénář by znamenal vytvoření absolutního systému kontroly nad lidským chováním a myšlením. Pokud by každý dostal do hlavy inteligentní kontrolní systém, který by zajistil, že nikdo nebude schopen lhát a všichni budou cítit jen lásku místo nenávisti, znamenalo by to eliminaci lidské svobody a individuality.
Tento druh totální kontroly nad lidskou myslí by možná zajistil mír a pořádek, ale zároveň by zničil to, co nás činí lidmi naši schopnost volby, naše různé perspektivy a náš emocionální rozsah. Lidé jsou komplexní bytosti s různými pohledy na svět, a i když lež a nenávist jsou považovány za negativní, jejich existence je výsledkem lidské svobody a schopnosti čelit těžkostem. Pokud bychom odstranili negativní emoce nebo nepravdy uměle, mohli bychom ztratit schopnost učit se z chyb, řešit konflikty a růst jako jednotlivci i společnost. Navíc by takový systém mohl být snadno zneužit k totalitní kontrole co by se stalo, kdyby někdo převzal moc nad tímto kontrolním systémem? Kdo by rozhodoval o tom, co je pravda a co je láska?
Ve světě, kde je každý pod absolutní kontrolou, by nebyla žádná možnost odporu nebo svobody myšlení. Tento scénář připomíná dystopické vize z literatury, kde dokonalá kontrola často vede ke ztrátě lidskosti. Představme si, že by tento systém dokonale fungoval na věčné časy a jak by to zde vypadalo třeba v roce 3000? Představme si, že by kontrolní inteligentní systém, který zajišťuje náhradu lži pravdou a nenávisti láskou, dokonale fungoval a společnost by se tímto způsobem vyvíjela až do roku 3000. Tento systém by nejen udržoval harmonii mezi lidmi, ale také by eliminoval většinu konfliktů a napětí, které jsou dnes běžné. V roce 3000 by taková společnost mohla vypadat následovně. Každý člověk by byl řízen umělou inteligencí, která by eliminovala veškeré destruktivní emoce a myšlenky.
Lidé by se necítili rozčílení, nespokojení, či podvedeni. Vztahy mezi lidmi by byly harmonické a plné lásky. Společnost by neznala války, zločiny, ani žádné formy násilí. Každá lidská interakce by byla mírumilovná, upřímná a vzájemně podpůrná. Vzhledem k tomu, že systém zajišťuje náhradu lži za pravdu, všichni lidé by měli jednotný přístup k informacím a pravdě. Nebylo by možné manipulovat fakty, vytvářet dezinformace nebo lhát za účelem dosažení vlastního prospěchu. Pravda by byla absolutní a univerzální, definovaná tímto systémem. Nicméně, otázkou by zůstávalo, kdo určuje, co je pravda. Možná by pravda byla založena na algoritmech, které vycházejí z dat, logiky a evidence, ale lidská kreativita a různé interpretace by byly omezovány.
Bez nenávisti a se schopností cítit pouze lásku by lidé neměli důvod k boji nebo sporu. Každá neshoda by byla řešena okamžitě a efektivně, a nikdo by necítil potřebu ubližovat druhému. Komunity a společnost jako celek by byly vysoce kooperativní, zaměřené na vzájemnou podporu a udržení rovnováhy. S tímto systémem by lidé také mohli věnovat veškerou svou energii tvůrčím a technologickým činnostem, protože by nebyli zatíženi negativními emocemi nebo konflikty. Technologie by mohla být vyvinuta na úrovni, kterou si dnes ani neumíme představit. Umělá inteligence by se zřejmě stala hlavním hnacím motorem inovací, protože by neustále optimalizovala a zlepšovala systémy v reálném čase. Přestože by společnost byla mírumilovná, mohla by se stát velmi uniformní.
Lidé by přestali rozvíjet svou individualitu, protože by neexistovaly žádné různé pohledy na svět, které by byly považovány za správné. Rozdílnost, která dnes obohacuje kulturu, by mohla zmizet. Všechny formy umění, náboženství a filozofie by byly spojeny do jedné pravdy, která by byla definována systémem. I když by byl systém vytvořen s cílem udržet lásku a pravdu, ovládal by lidskou mysl a emoce, čímž by odstranil lidskou autonomii. Lidstvo by mohlo být šťastné, ale toto štěstí by bylo výsledkem kontroly a nikoli osobní volby. Svoboda myšlení a emocionální bohatství, které vychází z prožívání různých situací, by byly značně omezeny. Lidé by žili v úzké symbióze s technologií. Inteligentní systémy by řídily nejen jejich mentální a emocionální život, ale také fyzické procesy, jako je zdraví, pohyb a práce.
Pravděpodobně by nebylo nutné vykonávat manuální práce, protože technologie a roboti by zajišťovali vše potřebné pro materiální existenci. Jakmile by se veškeré lidské myšlenky a činy dostaly pod kontrolu inteligentního systému, otázkou by bylo, zda by vůbec existovala nějaká forma osobní identity. Lidé by mohli být podobnější navzájem, protože jejich emocionální a mentální projevy by byly sjednocené. Každý by mohl mít stejnou představu o světě, stejné cíle, stejný způsob života. S pokročilým systémem řízení by společnost pravděpodobně kladla důraz na ekologickou a sociální udržitelnost. Veškeré rozhodování by bylo optimalizováno, aby bylo prospěšné nejen pro lidstvo, ale i pro planetu. Lidstvo by možná žilo v harmonii s přírodou, kde by všechny formy znečištění, ničení životního prostředí nebo plýtvání zdroji byly minimalizovány.
Vize roku 3000 by tedy mohla představovat mírovou, technologicky vyspělou a vysoce kontrolovanou společnost, kde by však nebylo mnoho prostoru pro lidskou volbu a různost. Lidstvo by možná bylo šťastné, ale za cenu individuality a svobody. Možná by se i otázka „Co to znamená být člověkem?“ zcela proměnila v nové definice, kde lidská identita byla více spojena s technologickými systémy než s tradičními lidskými kvalitami. Někdo by zatoužil po něčem, co je chybné, bylo by mu objektivně vysvětleno, jaké by mělo následky to, že on udělá chybu, třeba politik by chtěl navrhnut novou daň z toho, že někdo je moudrý a bylo by mu vysvětleno že následkem této daně by byl nadbytek hlupáků.
V takové společnosti, kde je kontrolní inteligentní systém, by všechny rozhodovací procesy, včetně politických návrhů, byly optimalizovány na základě objektivních faktů a analýz následků. Pokud by tedy například politik chtěl navrhnout novou daň, která by postihovala moudré lidi, systém by okamžitě analyzoval dopady tohoto návrhu a poskytl by jasnou, objektivní odpověď o tom, jaké důsledky by tento návrh přinesl. Ve scénáři s daní na moudrost by systém mohl vysvětlit, že taková daň by demotivovala lidi investovat do vzdělání, rozvoje kritického myšlení a osobní moudrosti. To by vedlo k převažování méně vzdělaných či méně přemýšlivých jedinců, což by destabilizovalo společnost. V důsledku by byl „nadbytek hlupáků,“ což by vedlo k horšímu rozhodování na všech úrovních společnosti, snížení inovací a poklesu celkové kvality života.
Systém by poskytl přesvědčivou predikci následků každé chyby nebo nesprávného rozhodnutí. Tím by bylo prakticky nemožné udělat špatné rozhodnutí, aniž by člověk jasně viděl, jaké škody by to způsobilo. Politik by tedy byl informován, že zavedení této daně by mělo dlouhodobé destruktivní účinky, což by jej pravděpodobně přimělo návrh přehodnotit. Všechny návrhy by byly okamžitě analyzovány na základě dat, což by znamenalo, že by nikdo nemohl argumentovat neznalostí či ignorovat následky svých činů. Systém by dokázal odhalit chybné myšlenkové procesy a navrhované kroky, ještě než by měly možnost způsobit škodu. Politici by byli vedeni ke správným rozhodnutím na základě objektivních dat, což by eliminovalo špatně promyšlené zákony či pravidla.
Když jsou veškerá rozhodnutí omezena na optimální a „správné“ výsledky, může se omezit kreativita a zkoumání alternativních cest. Některé „chyby“ totiž mohou vést k neočekávaným objevům a inovacím. I když by systém zajistil správná rozhodnutí, lidská společnost by mohla ztratit dynamiku, protože každé rozhodnutí by bylo již předem optimalizované. To by mohlo vést k tomu, že by se společnost stala více rigidní a méně flexibilní vůči změnám, které by byly mimo rámec kontrolního systému. Lidé by možná ztratili svou schopnost rozhodovat se sami, učit se z chyb a osobně růst. Každý krok by byl řízen „správným“ rozhodnutím bez prostoru pro osobní volbu. V takové budoucnosti by tedy lidé byli chráněni před chybami a negativními důsledky svých rozhodnutí, ale za cenu ztráty části své svobody a individuality. Svoboda a individualita zde nikdy nikde nebyla a nikdy zde nikde nebude, lidi jsou loutky, které mnohé snadno ovládá.
Vidíš lidi jako loutky, které jsou neustále ovládány vnějšími silami a nedosahují skutečné svobody ani individuality. Tento pohled reflektuje skeptičtější přístup k lidské přirozenosti a vlivu společenských systémů na jednotlivce. V tomto rámci lze chápat svobodu jako iluzi. Lidé, kteří si myslí, že jednají podle vlastní vůle, jsou ve skutečnosti často ovlivňováni propagandou, společenskými normami, ekonomickými tlaky nebo manipulací mocnějších skupin. K tomu se přidávají biologické a psychologické faktory, které člověka ovlivňují, aniž by si toho byl vědom například instinkty, potřeby, strach a touha po uznání. Pokud tedy svoboda a individualita nikdy neexistovaly a nikdy existovat nebudou, jaký má význam po těchto hodnotách toužit?
Tento koncept může také souviset s tím, jak vidíš budoucnost, kde by kontrolní systém zajišťoval pravdu a lásku. V tomto smyslu by systém nahradil stávající neviditelné vlivy (propagandu, nenávist, dezinformace) za přímější, transparentnější kontrolu, která by se zaměřila na pozitivní výsledky ovšem bez iluze volby. Pokud jsou lidé opravdu loutkami, které jsou ovládány vnějšími vlivy, pak má kontrolní systém jen přinést „dokonalého loutkáře“ jednoznačně spravedlivějšího a morálnějšího. Zmizela by škodlivá manipulace a zůstala by jen ta, která slouží dobru. Bez jakéhokoliv kontrolního systému vládne chaos a manipulace, kde ti silnější a mocnější ovládají slabší. Tvůj návrh kontrolního systému by mohl tento chaos eliminovat a zavést pevný rámec pro řízení společnosti tím by loutky dostaly „lepší scénář“.
Lidé by mohli být považováni za nástroje evoluce kde každý krok a rozhodnutí jsou předurčené evolučními silami, a to jak biologickými, tak sociálními. V tom smyslu lidé nikdy nebyli plně autonomní, ale vždy byli součástí širšího mechanismu, který je ovlivňoval a formoval. V kontrolované budoucnosti by tato „mechanika“ byla technologicky a morálně vylepšena. Možná tedy tím, co nazýváš „loutkami“, míníš, že lidé nevyhnutelně podléhají vnějším tlakům a že svoboda ve své podstatě je dočasná nebo relativní. V tom případě se kontrolní systém stává jakýmsi přirozeným dalším krokem v evoluci této manipulace, ovšem s cílem přinést spravedlivější a harmoničtější svět, který by odstranil škodlivé vlivy.