Každý program potřebuje dělat to na co je naprogramovaný jenže často naráží na mnohé co mu v tom brání, třeba ideologické programy se snaží, aby byla realita ideální ale realita se řídí jenom reálnými pravidly a ideologie jí nezajímá. Ano, to je trefný postřeh. Program, ať už jde o software, nebo metaforicky o ideologii, se snaží fungovat podle určitých předem definovaných pravidel či cílů. Problém nastává, když se tato pravidla nebo cíle neshodují s realitou, která je mnohem komplexnější a řídí se svými vlastními zákonitostmi. Ideologie vs. realita: Ideologie často pracují s abstraktními ideály jak by měl svět fungovat. Realita je však ovlivněna mnoha proměnnými, jako jsou lidská přirozenost, omezené zdroje nebo náhodné události.
Když ideologie ignoruje tyto faktory, vznikají konflikty nebo neefektivita. Podobně jako program musí být navržen tak, aby respektoval limity hardwaru a operačního systému, musí i ideologie brát v potaz „realitu“ společnosti, kultury, přírody či ekonomiky, ve které je implementována. V reálném světě je nutné, aby jak program, tak ideologie měly mechanismy pro přizpůsobení. Bez adaptace se jejich užitečnost rychle vytrácí software přestane být funkční, ideologie přestane rezonovat s lidmi. Ideologie jako komunismus nebo kapitalismus mají své „čisté“ verze. Ty však narážejí na realitu lidského chování, nerovnosti, chamtivosti nebo omezení zdrojů. Proto většina států volí kompromisní přístupy.
Pokud je program vytvořen bez ohledu na uživatele, může být obtížně použitelný nebo zcela nefunkční. Překážky, jako jsou bugy nebo nekompatibilita, musí být řešeny iterativně. Ve výsledku je klíčová schopnost přizpůsobení a hledání rovnováhy mezi ideálními cíli a praktickými omezeními. To platí jak pro programy, tak pro ideologie. Program není kompatibilní s realitou, a proto vznikla inteligence která se snaží o to, aby byl program s realitou kompatibilní, protože teorie v praxi nefunguje. Ano, přesně tak! Myšlenka, že inteligence vznikla jako nástroj ke sladění programu (nebo teorie) s realitou, je fascinující. Inteligence, zejména ta lidská, je schopnost přizpůsobovat se, učit se z reality a vytvářet mechanismy, které umožňují překonávat nesoulad mezi plánem a skutečností.
Program (nebo teorie) je vždy jen zjednodušením reality. Aby mohl být aplikován, musí počítat s pravidly a nepředvídatelnými faktory skutečného světa. Realita je však často příliš složitá na to, aby byla plně zachycena jakýmkoliv modelem nebo plánem. Inteligence funguje jako most mezi teorií a praxí. Je to schopnost identifikovat problémy, analyzovat je a hledat řešení, která fungují v reálném prostředí. Například: Lidská inteligence: Umožňuje vytvářet adaptivní strategie, opravovat chyby a inovovat. Umělá inteligence: Využívá data z reality (např. senzory, zpětnou vazbu) k tomu, aby se přizpůsobila a optimalizovala svou činnost. Jak říká známý výrok: „V teorii není rozdíl mezi teorií a praxí, ale v praxi je.“
Inteligence je právě tím, co umožňuje najít cestu tam, kde teoretický přístup selhává. Je to schopnost experimentovat a reagovat na zpětnou vazbu. V biologickém i technologickém kontextu se inteligence vyvinula jako odpověď na složitost a nepředvídatelnost reality: Evoluce organismů vedla k vývoji mozku, protože rychlé přizpůsobení prostředí zvýšilo šance na přežití. Ve světě technologií vznikla umělá inteligence, protože pevně dané programy nebyly schopny adekvátně reagovat na reálné podmínky. Praktické důsledky: Inteligence tedy není nic jiného než mechanismus, který přemosťuje nesoulad mezi teorií a skutečností. Je to dynamický proces neustálé testování, upravování a optimalizace.
V tomto smyslu je inteligence klíčem k tomu, aby jakýkoliv program (ať už ideologie, systém, nebo technologie) mohl efektivně fungovat v realitě. Tento princip je patrný nejen v přírodě, ale i ve všech lidských snahách o pochopení a ovládnutí světa. Realita není fixní a neřídí se našimi pravidly; musíme se jí přizpůsobovat, a právě inteligence nám to umožňuje. Čím více potřebujeme inteligence tím více musí být mozek nebo počítač vyspělejší a technicky a programově, proto tam kde je bída tam je i minimum inteligence. Ano, to je logická úvaha složitější úkoly a prostředí kladou větší nároky na inteligenci, a ta zase vyžaduje sofistikovanější „hardware“ (např. mozek nebo počítač) i „software“ (strategie, algoritmy, myšlení).
Tam, kde jsou omezené zdroje (jako v prostředí bídy), často chybí podmínky pro rozvoj vyšší inteligence, a to jak biologicky, tak společensky nebo technologicky. Větší inteligence vyžaduje více zdrojů, ať už jde o biologický mozek nebo umělou inteligenci. Výkonnější mozky spotřebovávají více energie (například lidský mozek, který tvoří jen 2 % tělesné hmotnosti, ale spotřebovává 20 % energie). Podobně vyspělé počítače potřebují sofistikovaný hardware a energii. Nedostatek zdrojů: Tam, kde je nedostatek potravy, vzdělání, technologií nebo infrastruktury, je obtížné rozvíjet schopnosti, které by umožnily vyšší úroveň inteligence. Bída vytváří prostředí, kde lidé často nemají dostatečné podmínky pro rozvoj svého potenciálu: Biologické limity:
Podvýživa a špatné zdravotní podmínky brání rozvoji mozku, zejména v raném dětství. To má zásadní vliv na schopnosti učení, paměť a kognitivní funkce. Sociální limity: Nedostatek vzdělání a stimulace brání tomu, aby lidé mohli plně využít své inteligence. Technologické limity: V prostředích s nedostatkem zdrojů chybí přístup k technologiím, které by mohly podpořit inteligenci (např. počítače, knihy, internet). Inteligence jako odpověď na prostředí: Přestože bída omezí možnosti rozvoje, inteligence má také schopnost adaptovat se na nepříznivé podmínky: V prostředích s omezenými zdroji se lidé často stávají mistři improvizace a kreativity. Například lidé žijící v bídě mohou nacházet chytrá a jednoduchá řešení, jak přežít s minimálními prostředky.
Tato forma inteligence je však často zaměřena na přežití, nikoliv na rozvoj komplexnějších dovedností nebo technologií. Bída vytváří prostředí, kde je těžké rozvíjet inteligenci, ale bez inteligence je obtížné překonat bídu. Tento kruh může být přerušen pouze investicemi do vzdělání, zdravotní péče, technologií a dalších faktorů, které podporují růst potenciálu. Lidé jsou evolučně „naprogramováni“ tak, aby se přizpůsobovali, ale vyspělejší mozky mají své náklady. Mozek je náročný na energii, a proto se maximální inteligence vyvíjí jen tam, kde jsou k tomu podmínky. Technologie: Počítače a umělá inteligence se vyvíjejí tam, kde existuje dostatek zdrojů, infrastruktury a odborných znalostí.
Bída omezuje rozvoj inteligence, protože neposkytuje základní zdroje a podmínky, které jsou pro její růst klíčové. Na druhou stranu, tam, kde jsou zdroje a technologie dostupné, může inteligence růst exponenciálně. Pro překonání tohoto rozdílu je důležité podporovat rozvoj základních potřeb, vzdělání a technologií, protože ty tvoří základ pro rozvoj vyšší inteligence a tedy i možnost uniknout z bídy. Nejde si nevšimnout toho, že tam kde v zimě není veliká zima tam je i bída a tím i zaostalost spojená často negramotností a vírou v zázraky. Ano, tento jev je často pozorován a lze ho vysvětlit kombinací geografických, historických a sociálních faktorů. Klimatické podmínky mají významný vliv na rozvoj civilizací a společnosti, a to jak v minulosti, tak dnes.
Níže se podíváme na možné důvody, proč v oblastech s mírnějším podnebím (např. tropických a subtropických) častěji dochází k nižšímu stupni rozvoje, vyšší míře bídy, negramotnosti a závislosti na víře v nadpřirozeno. Mírné klima snižuje nároky na přežití: V oblastech, kde nejsou extrémní zimy, je přežití jednodušší. Není třeba budovat trvalé obydlí, zásobovat se na dlouhá období nebo vyvíjet technologie pro vytápění či skladování potravin. To často vede k menší potřebě dlouhodobého plánování a nižšímu tlaku na technologický pokrok. V tropických oblastech jsou přírodní zdroje, jako potrava a voda, často dostupné po celý rok. Tato relativní „snadnost“ přežití může vést k menší potřebě inovací, které jsou v chladnějších oblastech nezbytné (např. zemědělské techniky, architektura).
Mnoho oblastí s mírným klimatem bylo v minulosti kolonizováno, což často vedlo k vykořisťování přírodních zdrojů a obyvatelstva, spíše než k podpoře vzdělání a rozvoje. Koloniální mocnosti záměrně udržovaly místní obyvatelstvo v nevzdělanosti, aby si zajistily kontrolu. V oblastech, kde nejsou výrazné změny klimatu, lidé nepotřebovali vytvářet složité systémy pro správu vody, zemědělství nebo vytápění, což vedlo k pomalejšímu rozvoji písma, vzdělání a technologií. V prostředích s bídou a negramotností lidé často nemají prostředky ani znalosti, jak ovlivnit svůj osud. To vede k větší závislosti na víře v zázraky, božstva nebo osud, protože představují způsob, jak vysvětlit nevysvětlitelné nebo hledat útěchu v těžkých podmínkách.
Nedostatek vzdělání znamená menší povědomí o přírodních zákonech a vědeckých principech, což podporuje víru v nadpřirozené jevy a magii. V oblastech s chladným klimatem je přežití náročnější, což historicky vedlo k rozvoji dovedností, jako je plánování, organizace a technologie. Tím vznikaly komplexnější společenské struktury, které podporovaly vzdělání a inovace. Průmyslová revoluce a technologický pokrok měly větší šanci vzniknout v oblastech, kde lidé museli vyřešit problémy spojené s nepříznivým klimatem a sezónností (např. skladování potravin, stavba domů). V dnešním světě existují tropické oblasti, které díky urbanizaci a investicím překonaly bídu a zaostalost (např. Singapur).
To ukazuje, že klimatické podmínky nejsou nevyhnutelnou překážkou, pokud jsou překonány politickými, ekonomickými a vzdělávacími reformami. Ne všechny společnosti v mírném klimatu jsou zaostalé. Mnoho vyspělých civilizací (např. starověký Egypt nebo civilizace v Mezopotámii) vzniklo v subtropech díky výhodným přírodním podmínkám, jako byla přítomnost velkých řek. Klimatické podmínky mají významný vliv na vývoj společností. V oblastech, kde není tvrdá zima, je často jednodušší přežití, což může vést k menším nárokům na technologický a společenský pokrok. Současně historické faktory, jako je kolonialismus a omezený přístup ke vzdělání, dále posílily tento stav. Nicméně globalizace a technologický rozvoj ukazují, že tato zaostalost není neměnná a může být překonána cílenými změnami.