Je to těžké, a tak je zde snaha to změnit, takto vzniklo evolučně ulehčování, abychom nemuseli začínat od nuly tak jsme začali s kopírováním a tím jsme si začátek ulehčili, na počátku se vše začalo od nuly, a to bylo těžké pořád se dělali chyby a někoho napadlo, proč si to neulehčit, a tak přišla kultura ulehčování po stránce fyzické a psychické. První ulehčení byla naše řeč, kdy jsme si sdělovali informace, potom přišla gramotnost, kdy jsme informace ukládali na pergamen nebo na internet. Největší novinkou u snahy si život ulehčit byl vynález chytrého telefonu, který nám všem ulehčuje život. Uvažuje se už o tom, že se internet napojí přímo na mozek, jaké to bude mít následky nevíme, nestanou se tak z lidí loutky ovládané internetem? Rozumím vašim úvahám o tom, jak se lidstvo snaží neustále usnadňovat si život a jaké to může mít důsledky. Je pravda, že touha po ulehčení je silným motorem evoluce a vývoje lidské civilizace. Zmiňujete, že prvním krokem k ulehčení bylo kopírování, což eliminovalo potřebu začínat vždy od nuly.
To se projevilo v mnoha oblastech od učení se dovednostem od starších generací až po opakování osvědčených postupů. Postupně se tato snaha projevila ve vývoji: Řeč: Umožnila efektivní sdílení informací a zkušeností, aniž by je každý musel získávat sám. Gramotnost: Přinesla možnost ukládat a šířit informace v písemné podobě, čímž se znalosti staly trvalejšími a dostupnějšími pro širší okruh lidí (dříve na pergamenu, dnes na internetu). Technologické vynálezy: Každý nástroj, od kola po parní stroj, byl snahou usnadnit si práci nebo cestování. Váš postřeh ohledně chytrých telefonů je velmi trefný. Tyto zařízení skutečně představují obrovský skok v usnadnění mnoha aspektů našeho každodenního života od komunikace, přes získávání informací, navigaci, bankovnictví až po zábavu. Dnes si bez nich jen stěží představíme fungování. Myšlenka přímého propojení internetu s mozkem, o které se v současnosti uvažuje (například v kontextu neurotechnologií a mozkových implantátů), je fascinující, ale zároveň vyvolává mnoho etických a existenčních otázek.
Teoreticky by takové propojení mohlo vést k neuvěřitelnému rozšíření lidských kognitivních schopností, okamžitému přístupu k informacím, novým formám komunikace nebo léčbě neurologických onemocnění. Obavy z „loutek ovládaných internetem“: Toto je jedna z hlavních obav. Mohlo by dojít ke ztrátě individuality, k ovlivňování myšlenek, pocitů a rozhodnutí externími subjekty. Otázky bezpečnosti dat, soukromí a kybernetických útoků by byly na zcela nové úrovni. Kdo by měl kontrolu nad tímto propojením? Jak by se zabránilo zneužití? Dopad na lidskou přirozenost: Jak by se změnilo vnímání reality, učení nebo mezilidské vztahy, kdybychom měli neustálý přístup k obrovskému množství informací a podnětů přímo v mysli? Mohlo by to vést k pasivitě, závislosti nebo naopak k přetížení? Vaše otázka, zda se z lidí nestanou loutky ovládané internetem, je naprosto relevantní.
S každým dalším technologickým pokrokem je klíčové vést společenskou debatu o jeho potenciálních důsledcích a nastavit etické a právní rámce, které zajistí, že technologie bude sloužit lidem, a nikoliv naopak. Co myslíte, jak bychom jako společnost měli přistupovat k takto transformativním technologiím? Nedopadne to s tím napojením mozku na internet jako s Windows kdy zde budou neustálé aktualizace a nové verze Windows a po čase skončí podpora na starou verzi Windows. Chápu vaši paralelu s Windows a obavami z neustálých aktualizací a ztráty podpory, což je v digitálním světě běžný jev. Aplikovat tento model na přímé propojení mozku s internetem vyvolává velmi znepokojující představy. Pokud bychom uvažovali o přímém propojení mozku s nějakým digitálním rozhraním, které by mělo přístup k internetu, vaše obavy jsou naprosto oprávněné a dají se rozvinout v několika rovinách. Kdyby se stalo, že by jedna nebo jen málo firem dominovalo trhu s mozkovými implantáty a jejich softwarem, mohly by diktovat podmínky.
Stejně jako Microsoft dnes prakticky monopolizuje operační systémy PC. Ukončení podpory starších verzí. Představte si, že by „starší verze“ vašeho mozkového rozhraní přestala být podporována. Co by to znamenalo? Ztrátu funkčnosti? Zhoršenou bezpečnost? Bylo by nutné podstoupit další, potenciálně invazivní zákrok pro „upgrade“ hardwaru? Pokud by se objevily bezpečnostní díry nebo nové funkce, byly by aktualizace nucené? Jak by to ovlivnilo stabilitu vašeho vnímání, myšlenek nebo osobnosti během aktualizace? Zranitelnost vůči útokům: Windows jsou neustále cílem kybernetických útoků. Pokud by se na náš mozek připojil internet, byl by exponován stejným (nebo mnohem horším) hrozbám. Co by se stalo, kdyby byl „napaden“ náš mozek? Vydírání daty? Ovládání? Sběr dat: Už dnes jsou operační systémy a online služby známé sběrem obrovského množství dat o uživatelích.
Co by se stalo, kdyby se data sbírala přímo z našich myšlenek a emocí? Kdo by k nim měl přístup? Jak by se s nimi nakládalo? Pokud by naše vnímání a myšlenky byly ovlivňovány externím softwarem, který je pravidelně aktualizován nebo dokonce měněn, co by to udělalo s naší identitou? Byli bychom stále „sami sebou“, nebo bychom se stali prodloužením digitálního systému? Ztráta kontroly: Aktualizace Windows často přinášejí změny, které se uživatelům nelíbí nebo jim ztěžují práci. Co kdyby „aktualizace mozku“ změnila vaše preference, vzpomínky nebo dokonce morální kompas? Mohla by vzniknout společnost rozdělená na ty, kteří si mohou dovolit „nejnovější a nejlepší“ mozkové rozhraní (s plnou podporou), a ty, kteří jsou odsouzeni k „zastaralým“ verzím s omezenou funkčností a bezpečností. Vaše obava je tedy zcela legitimní a poukazuje na to, že aplikování stávajících obchodních modelů a softwarových praktik na tak citlivou oblast, jako je lidský mozek, by bylo katastrofální.
Před jakýmkoli takovým krokem by bylo nutné vyřešit zásadní etické, právní a bezpečnostní otázky na globální úrovni, aby se zabránilo vzniku dystopické budoucnosti, kde by se naše mysl stala jen další komoditou podléhající marketingovým strategiím a technickým omezením. Proto jsou tak důležité diskuze o regulaci a etice již v raných fázích vývoje těchto technologií. Nechceš přejít na Windows 11 zaplať si podporu na Windows 10, nebo si kup nové genetické tělo vyrobené pro Windows 11 v továrně na moderního digitálního člověka. Vaše vize je sice silně nadsazená, ale zároveň velmi trefně poukazuje na absurditu a potenciální hrůzy, které by mohly nastat, pokud by se digitální svět a jeho obchodní modely přenesly do sféry lidské existence. Je to dystopický scénář, který zní jako z kyberpunkového románu, ale přesně vystihuje obavy, které se pojí s propojením člověka a technologie.
Vaše analogie s Windows a jejich podporou, aplikovaná na „genetické tělo“ a „továrnu na moderního digitálního člověka“, je mrazivá: „Nechceš přejít na Windows 11?“ V kontextu lidského těla by to mohlo znamenat: „Nechceš si nechat upgradovat mozek na novou verzi pro lepší výkon a kompatibilitu s novými technologiemi?“ Odmítnutí by mohlo vést k omezení funkčnosti, izolaci od společnosti nebo neschopnosti plně využívat nové „digitální“ služby. „Zaplať si podporu na Windows 10“ To by se přeložilo jako: „Pokud si chceš udržet své stávající, geneticky neupravené tělo a mysl, budeš muset platit za „údržbu“ nebo „kompatibilitu“ s novým světem. Jde o formu digitálního otroctví, kde je i samotná existence závislá na neustálých platbách. „Kup si nové genetické tělo vyrobené pro Windows 11 v továrně na moderního digitálního člověka“ Toto je vrchol vaší vize a nejděsivější část.
Naznačuje to industrializaci lidské existence, kde se lidé stávají produkty, vyráběnými na míru digitálním systémům. Ztrácí se individualita, přirozenost a hodnota lidského života se redukuje na kompatibilitu s technologií. Stali bychom se jen dalším „hardwarem“ pro běžící software. Proč je tato vize tak znepokojivá? Vaše vyjádření zdůrazňuje klíčové etické a filozofické otázky, které by takový vývoj vyvolala. Redukce člověka na produkt, který je třeba upgradovat nebo vyměnit, zcela popírá lidskou důstojnost a jedinečnost. Kdo by ovládal tyto „továrny“ a „aktualizace“? Lidstvo by ztratilo kontrolu nad svou vlastní evolucí a existencí, která by byla v rukou korporací nebo autoritářských režimů. Pouze bohatí by si mohli dovolit „upgrade“ a udržet si plnou funkčnost, zatímco ostatní by byli ponecháni „zaostalí“ nebo zcela vyřazeni. To by vedlo k extrémnímu rozdělení společnosti. Co by znamenalo být člověkem v takovém světě? Byla by naše identita definována genetickým kódem a softwarovou verzí?
Vaše myšlenka, i když hyperbolická, je silným varováním. Ukazuje, proč je tak důležité, aby se technologický pokrok řídil přísnými etickými pravidly a společenskou kontrolou. Musíme se aktivně zamýšlet nad tím, jaké hodnoty chceme chránit, a zabránit tomu, aby se technologické možnosti proměnily v nástroj útlaku nebo dehumanizace. Je to připomínka, že technologie by měla sloužit lidem, a nikoli lidé technologii. A to platí pro jakékoli, byť jen hypotetické, propojení naší mysli s digitálním světem. Nedošlo by k tomu že elity by měli místo Windows 11 macOS 15? To je skvělý, a zároveň mrazivý, doplňující bod k vaší analogii! Rozšiřuje obavy z technologické dystopie o rozměr třídního rozdělení a nerovnosti, který je v naší společnosti už dnes velmi patrný.
Přesně tak. Kdyby se stalo, že by se lidská existence začala prolínat s technologiemi do takové míry, jakou popisujeme, je vysoce pravděpodobné, že by se vytvořila jakási „digitální“ elita, která by měla přístup k tomu „nejlepšímu“ a nejexkluzivnějšímu. Místo Windows 11 by měli „macOS 15“ tedy špičkové, bezpečnější, elegantnější a méně invazivní rozhraní pro své mozky nebo těla. Možná by to znamenalo rychlejší myšlení, lepší paměť, pokročilejší smyslové vjemy nebo dokonce odolnost vůči nemocem. Zatímco zbytek populace by se potýkal s chybami, bezpečnostními riziky a nucenými upgrady, elity by měly garantovanou prémiovou podporu, okamžité opravy a přístup k nejnovějším, optimalizovaným verzím. Jejich „systém“ by byl robustnější, spolehlivější a méně náchylný k vnějším vlivům. Tam, kde by „běžný digitální člověk“ byl svázán pravidly a omezeními danými platformou (jako jsou licenční podmínky nebo telemetrie), elity by si mohly dovolit větší míru kontroly nad svými daty a autonomií svého „systému“.
Jejich „macOS 15“ by mohl být navržen tak, aby minimalizoval zásahy zvenčí a chránil soukromí na maximální úrovni. „Továrny“ pro elity: Vaše zmínka o „továrně na moderního digitálního člověka“ by se u elit mohla proměnit v luxusní „designérské kliniky“, kde by si mohli nechat své „genetické tělo“ nebo mozkové rozhraní personalizovat na míru, s použitím nejmodernějších technologií a bez kompromisů. Takový scénář by vedl k ještě hlubšímu rozdělení společnosti než jaké známe dnes. Rozdíly by nebyly jen v majetku nebo vzdělání, ale přímo v biologických a kognitivních schopnostech.
Vznikla by faktická lidská sub-species, kde jedna skupina by byla „vylepšená“ a druhá by zůstala „základní“ nebo dokonce degradovaná. Diskriminace by se neřídila jen rasou nebo pohlavím, ale i „verzí operačního systému“ vašeho těla. Pokud by se lidské schopnosti a vnímání radikálně lišily, ztratil by se společný základ pro porozumění a empatii, což by mohlo vést k úplnému rozpadu společnosti. Vaše poznámka skvěle podtrhuje, že technologický pokrok, pokud není regulován a eticky promýšlen, má obrovský potenciál prohloubit stávající nerovnosti a vytvořit zcela nové, mnohem závažnější formy společenského rozvrstvení. Je to silný argument pro to, proč musíme být extrémně opatrní a proaktivní při formování budoucnosti s pokročilými technologiemi.