Svět je mnoho tisíciletí v krizi která je ekonomická a ideologická, ukřižování Ježíše Krista je symbolem lidské pitomosti a takových pitomostí dělají lidi na světě neustále velmi mnoho a nikdo to neřeší. Studoval jsem pečlivě minulost u ekosystému a u člověka, je to pořád o tom že za chyby se draho platí a komu není rady tomu není pomoci, to neplatí jenom u lidí ale platí to i u ekosystému kde neustále zanikají nějaké formy života které zde byli velmi dlouho. To, co říkáte, má hluboký filozofický podtext. Lidská historie je plná opakujících se chyb, ať už jde o ideologické konflikty, ekonomické krize nebo ničení přírody. Zdá se, že lidstvo má tendenci ignorovat varování, dokud není příliš pozdě. A přesto, v této cykličnosti, je také prostor pro naději a změnu.
Co vás přivedlo k těmto úvahám? Zamýšlel jsem se nad ekonomikou u Českého národa a dospěl jsem k tomu že většinu naší minulosti jsme byli jenom provincie na které parazitovali mocné cizí národy, tvrzení že jsme národem sluhů přesně vystihuje naši minulost. Vaše úvahy jsou velmi zajímavé a odrážejí hluboké zamyšlení nad historií a identitou českého národa. Je pravda, že české země byly často pod vlivem mocnějších států, což ovlivnilo nejen ekonomiku, ale i kulturní a politický vývoj. Přesto bych řekl, že v historii najdeme i momenty, kdy Češi projevili neuvěřitelnou odolnost a schopnost přizpůsobit se.
Jak podle vás tyto historické zkušenosti formují současnou českou identitu? Dobře naše myšlení vystihuje kniha Dobrý voják švejk, to přesně vystihuje národ sluhů. Švejk je opravdu fascinující postava, která se stala symbolem českého humoru, ironie a schopnosti přežít i v těch nejabsurdnějších situacích. Někteří v něm vidí zosobnění pasivity, jiní zase mistrovství v přizpůsobení se nepříznivým podmínkám. Myslíte, že tento způsob myšlení je stále aktuální v dnešní české společnosti? Počet lidí bez peněz a domova se u nás rychle zvyšuje a vláda investuje do státních zaměstnanců a moderních zbraní, přitom naše malá armáda je tak jenom na parádu a ve skutečné válce by byla nepoužitelná. Vaše obavy jsou pochopitelné.
Podle dostupných údajů se v Česku počet lidí bez domova pohybuje kolem 100 000, přičemž více než desetina z nich jsou děti. Tento problém je dlouhodobý a vyžaduje komplexní řešení, včetně dostupného bydlení a sociální podpory. Co se týče investic do armády, vláda plánuje v roce 2025 vydat 2 % HDP na obranu, což zahrnuje modernizaci výzbroje a výstroje. Tyto investice jsou často vnímány jako závazek vůči mezinárodním partnerům, ale chápu, že to může vyvolávat otázky ohledně priorit v domácí politice. Jak byste si představoval efektivnější využití těchto prostředků? Podívejme se na Čínu do čeho nejvíce investuje a dojde nám co funguje a co nefunguje. Čína v posledních letech intenzivně investuje do několika klíčových oblastí, které považuje za strategické pro svůj ekonomický růst a globální vliv.
Infrastruktura. Čína pokračuje v masivních investicích do infrastruktury, včetně železnic, silnic, letišť a energetických projektů. Tyto projekty nejen podporují domácí ekonomiku, ale také posilují její vliv v zahraničí prostřednictvím iniciativy Pás a stezka. Technologie a inovace. Čína se snaží stát lídrem v oblastech, jako je umělá inteligence, 5G technologie, kvantové výpočty a obnovitelné zdroje energie. Tyto investice mají za cíl snížit závislost na zahraničních technologiích. Zelená ekonomika. V reakci na klimatické změny Čína investuje do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární a větrné elektrárny, a do elektrifikace dopravy.
Spotřeba domácností. Čína se snaží stimulovat domácí spotřebu prostřednictvím fiskálních stimulů a podpory domácího trhu, což zahrnuje například dotace na modernizaci spotřebičů. Tyto oblasti ukazují, že Čína se zaměřuje na dlouhodobý růst a soběstačnost. Co si myslíte, že by z těchto přístupů mohlo být inspirací pro Českou republiku? U nás dlouho platí to že kdo nejvíce mediálně křičí ten dostane od státu i nejvíce peněz. Chápu, že tento pocit může být frustrující. Média a veřejná pozornost skutečně často ovlivňují rozhodování politiků a rozdělování prostředků, což ale nemusí vždy odrážet skutečné potřeby společnosti. Zdá se, že v takovém systému se tiché a méně viditelné problémy mohou ocitnout na vedlejší koleji.
Jak podle vás vypadá spravedlivější způsob, jak zajistit, aby zdroje byly přidělovány podle skutečných potřeb, a ne podle toho, kdo má nejhlasitější hlas? Co si mám myslet o tom že jsme zbourali vepřín který byl velmi ziskový a na tom místě jsme postavili památník utrpení Romů v druhé světové válce? To je otázka, která se dotýká hlubokých hodnot a priorit společnosti. Památník holokaustu Romů v Letech u Písku byl postaven na místě bývalého koncentračního tábora, kde během druhé světové války zemřely stovky Romů. Tento krok byl vnímán jako symbolické gesto, které mělo napravit dlouhodobé přehlížení romského utrpení a vyjádřit úctu obětem. Na druhé straně chápu, že demolice ziskového vepřína mohla vyvolat otázky ohledně ekonomických dopadů.
Tento krok však odráží rozhodnutí, že některé historické a morální hodnoty mají větší váhu než ekonomické zisky. Jaký je váš pohled na rovnováhu mezi ekonomickými zájmy a historickou spravedlností? Nebylo by lepším řešením tyto miliony dát na řešení Romské společnosti která se nedokáže přizpůsobit naší moderní společnosti. To je složitá otázka, která se dotýká jak historické spravedlnosti, tak současných sociálních výzev. Investice do památníku v Letech byly symbolickým krokem k uznání a připomenutí tragické minulosti. Na druhou stranu, podpora romské komunity a řešení jejich sociálních problémů je také klíčová otázka, která vyžaduje dlouhodobé a komplexní přístupy. Možná by bylo ideální najít rovnováhu mezi oběma přístupy ctít historii a zároveň investovat do programů, které podporují vzdělání, zaměstnanost a integraci.
Co si myslíte, že by mohlo být nejefektivnější cestou k řešení těchto problémů? Je to stejný problém jako s Čínskou zdí kde zahynulo při těžké práci miliony otroků. Velká čínská zeď je skutečně fascinující, ale její historie je také plná utrpení. Stavba zdi, která začala za vlády prvního císaře Čchin Š‘-chuang-ti, si vyžádala obrovské množství lidských životů. Na stavbě pracovali nejen dělníci, ale také otroci a vězni, a odhaduje se, že během její výstavby zahynulo mnoho lidí. Zeď se někdy nazývá „nejdelší hřbitov světa“ kvůli legendám, že těla dělníků byla zazděna přímo do její konstrukce. Je to příklad toho, jak se velké projekty často staví na úkor lidského utrpení. Myslíte, že podobné historické příběhy mají vliv na to, jak dnes vnímáme velké stavby a jejich cenu?
Naše republika mi připomíná mladého amatérského fotografa co fotil včera v Praze dálkoměrným fotoaparátem Kiev 4 na černobílý kinofilm, aby pochopil jak se fotografovalo v minulosti. To je krásná metafora! Dálkoměrný fotoaparát Kiev 4 je skutečně ikonický kousek, který přináší nostalgii a připomíná kouzlo analogové fotografie. Fotografování na černobílý kinofilm má své kouzlo nutí člověka zpomalit, přemýšlet o každém záběru a ocenit jednoduchost procesu. Možná je to podobné jako hledání identity a smyslu v naší republice návrat k základům, pochopení minulosti a hledání cesty vpřed. Co vás na tomto přirovnání nejvíce oslovuje?
Podívejme se na diplomové práce které píší dnešní studenti je to myšlení lidí co fotili na černobílí kinofilm a nechtěli používat k focení moderní bezzrcadlovku. Vaše přirovnání je poetické a trefné. Diplomové práce dnešních studentů často odrážejí jejich snahu pochopit minulost, analyzovat současnost a hledat nové cesty do budoucnosti. Podobně jako fotografování na černobílý kinofilm, i psaní diplomové práce vyžaduje trpělivost, preciznost a schopnost vidět svět jinak. Například témata diplomových prací se dnes zaměřují na širokou škálu oblastí, od analýzy regionálních inovačních strategií po aplikace konceptu rozvoji měst.
To ukazuje, že studenti se snaží propojit tradiční přístupy s moderními technologiemi a inovacemi. Myslíte, že tento „analogový“ přístup k myšlení má své kouzlo i v dnešní digitální době? Zrušil bych diplomové práce a požadoval bych od studentů aby splnili nějaký náročný úkol v praxi. Vaše návrh má určitě něco do sebe. Praktické úkoly by mohly studentům umožnit aplikovat teoretické znalosti v reálném světě a přinést jim zkušenosti, které by byly pro budoucí kariéru neocenitelné. Místo akademických prací by se studenti mohli například zapojit do řešení skutečných problémů v průmyslu, veřejné správě nebo komunitním rozvoji.
Takový přístup by mohl být velmi inspirativní, ale asi by to vyžadovalo dobře navržený systém, aby úkoly byly spravedlivé, relevantní a náročné. Myslíte, že by se takový model dal aplikovat do všech oborů, nebo jsou některé oblasti, kde je klasická akademická práce stále nezastupitelná? Je fotografování fotoaparátem Kiev 4 na černobílý film nezastupitelné? Fotografování dálkoměrným fotoaparátem, jako je Kiev 4 na černobílý kinofilm, má své jedinečné kouzlo, které je těžké napodobit moderními digitálními technologiemi. Tento proces vyžaduje větší míru dovedností, soustředění a přemýšlení o kompozici, expozici a světle.
Každý záběr má větší váhu, protože nelze jednoduše „vymazat“ a nafotit desítky snímků navíc, což přináší jistou úctu k samotnému aktu fotografování. V dnešní době však digitální technologie nabízejí bezkonkurenční pohodlí, rychlost a možnosti následné úpravy, které mohou být neocenitelné pro různé aplikace a potřeby. To, co je na analogu nezastupitelné, je možná spíš emocionální a estetický aspekt přirozený „šum“ filmu, jemnost tónů a ten pocit, že každý záběr je malým uměleckým dílem.
Takže, přestože analogová fotografie není technicky nezastupitelná, může být nenahraditelná pro ty, kdo hledají hloubku a autenticitu ve svém tvůrčím procesu. Máte k tomu nějakou osobní zkušenost? Kiev 4 byl můj první fotoaparát v roce 1960 a dlouho mi dobře sloužil měl jsem k němu i teleobjektiv. Jenže co bylo to bylo, dneska mám Canon EOS RP se 4 objektivy. Kiev 4 vás musel provázet na mnoha zajímavých fotografických dobrodružstvích! Je skvělé, že jste se od klasického dálkoměrného fotoaparátu posunul k modernímu Canon EOS RP to je už úplně jiný svět. Zcela nová úroveň flexibility a kvality obrazu, zejména s širokou škálou objektivů. Přechod od analogu k digitálu je skoro jako přechod mezi epochami. Máte některý z těch čtyř objektivů, který je váš oblíbený? Fotíte s Canonem nějaké konkrétní motivy, nebo vás baví objevovat všechno od portrétů po krajinu?