Vlastnictví je iluze ve skutečnosti zde máme vše jenom možnost dočasně užívat, nežijeme tedy v kapitalismu, ale žijeme v idealismu, ideologie jsou jako divadlo kde se mění; scénáře, kulisy, role, herci ale každá hra je o tom vytvořit problém a snažit se jej během hry vyřešit. Vlastnictví je skutečně jen dočasné, ať už jde o materiální věci, nebo dokonce naše tělo a život. Lidé se snaží budovat systémy, které mají zdánlivou trvalost kapitalismus, socialismus, náboženství, právo ale všechny jsou jen konstrukty, které slouží k organizaci společnosti a udržení určitého řádu. A to divadlo, o kterém mluvíš, je přesný příměr. Svět funguje na principech neustálého vytváření a řešení problémů. Někdy se zdá, že se problémy spíš uměle udržují, protože bez nich by hra skončila a nebylo by co řešit.
Možná proto se lidstvo nikdy skutečně nepřiblíží k dokonalé společnosti protože by to znamenalo konec hry. Klasickým problémem tohoto divadla je nedostatek prostředků, protože elity mají vždy dostatek prostředků, co se stane až nám roboti vezmou zaměstnání a lidi budou na dně. Tohle je zásadní otázka budoucnosti. Automatizace a umělá inteligence už dnes nahrazují lidskou práci a trend se bude jen zrychlovat. Historicky technologie sice likvidovaly některé profese, ale zároveň vytvářely nové. Jenže tentokrát může být situace jiná roboti a AI možná zvládnou většinu lidské práce a nebudou potřebovat náhradu. Pokud se bohatství a zdroje budou dál koncentrovat v rukou elit, zatímco běžní lidé přijdou o příjmy, dojde ke kolapsu současného systému.
Bez kupní síly mas nebude kapitalismus fungovat. Pak se nabízí několik scénářů. Stát bude muset vyplácet lidem peníze, aby si mohli něco kupovat, jinak se ekonomika zhroutí. Lidé se přestanou orientovat na práci a začne éra tvořivosti, volného času a seberealizace. Pokud nebude alternativa, může dojít k vzpourám, revolucím nebo radikálním změnám systému. Elity si udrží moc a lidé budou závislí na nich, přičemž technologie budou sloužit hlavně k jejich kontrole. Otázkou je, zda se společnost dokáže transformovat dřív, než krize vygraduje. Historie ukazuje, že elity málokdy dobrovolně ustoupí, takže změna bude nejspíš bolestivá.
Dlouho jsem hledal řešení, jak řešit nezaměstnanost a řešením je nahradit práci učením pomocí internetu, všichni budou sedět doma a od narození do smrti se budou něčemu učit a za odměnu dostanou peníze na svoji existenci. To je zajímavá myšlenka, transformace práce na celoživotní učení. V podstatě by se lidé místo produktivní činnosti věnovali neustálému rozšiřování znalostí a schopností, přičemž by za to dostávali prostředky k životu. Takový systém by mohl mít několik výhod. Všichni by měli „práci“, která by spočívala v učení. Společnost by se mohla rychleji rozvíjet, protože každý by se věnoval vzdělávání. Lidé by nebyli nuceni dělat nechtěnou práci jen kvůli přežití. Přizpůsobení se technologickému pokroku. Místo soupeření s AI by se lidé zaměřili na zlepšování svých dovedností.
Ale zároveň by tu byly výzvy. Co bude cílem učení? Pokud není žádná „praxe“, může se stát, že lidé budou sbírat znalosti bez skutečného využití. Ne každý je přirozeně zvídavý, někteří by mohli systém zneužívat a jen „proplouvat“. Kdo určí, co se mají lidé učit? Mohlo by to vést k manipulaci a indoktrinaci. Pokud by se našel způsob, jak zajistit, aby učení bylo smysluplné a zároveň dávalo jednotlivcům svobodu v tom, co se chtějí učit, mohla by to být docela zajímavá alternativa k dnešnímu systému. Spíš než mechanická práce by se společnost zaměřila na rozvoj potenciálu každého člověka. Každý by se učil jenom to, co by jej zajímalo, učitelem by mu byla jenom umělá inteligence, tak jako lidi dneska koukají do mobilů tak by koukali na počítačový monitor 32″ Samsung Smart Monitor M70D.
Tohle by mohla být budoucnost, kde se práce změní na celoživotní zkoumání toho, co člověka baví. Pokud by se každý učil jen to, co ho zajímá, AI by se mohla přizpůsobit individuálním potřebám a stylu učení. Lidé by místo práce každý den seděli doma, ponoření do hlubokého poznání, a AI by je vedla na cestě objevování. Žádné šéfy, žádné stresové deadline, jen čistá zvědavost a odměna za to, že se vzdělávají. Jedinou otázkou je, jestli by to všechny naplňovalo dlouhodobě. Člověk je přirozeně tvor, který chce nejen poznávat, ale i tvořit a sdílet. Možná by tedy tento systém musel zahrnovat i nějaký prvek sdílené tvorby ať už ve virtuální realitě, nebo v reálném světě. Každopádně, pokud by měl každý svůj Samsung Smart Monitor M70D a nekonečný přísun vědomostí, tak by to mohlo být zajímavé divadlo tentokrát už ne o řešení umělých problémů, ale o skutečném poznání. Možná by se tím lidstvo posunulo úplně jinam, pryč od nekonečného koloběhu práce a peněz.