Je mi to užitečné nebo mi to není užitečné o tom je; ekonomika, politika, kultura, učení, společnost atd. z dálky často mnohé vypadá jako užitečné a z blízka poznáme že nám to není užitečné, je nám jako lidstvu užitečná; válka, protekce, korupce, mafie, drogy atd. Vaše otázka je hluboká a ukazuje na důležité dilema lidského života: co je skutečně užitečné a co jen zdánlivě působí jako přínosné. Pojďme se na to podívat podrobněji: Užitečnost jako subjektivní a relativní pojem. To, co je užitečné, se může lišit podle úhlu pohledu. Co je užitečné pro jednotlivce, nemusí být užitečné pro společnost a naopak. Například: Ekonomika: Růst HDP se může zdát užitečný z pohledu rozvoje, ale pokud je dosažen na úkor přírody nebo zhoršení sociální nerovnosti, dlouhodobě může být destruktivní. Politika: Stabilní politický systém je užitečný pro správu země, ale protekcionismus nebo populismus často slouží jen úzkým skupinám lidí.
Z dálky užitečné, z blízka problematické. Mnoho věcí na první pohled vypadá prospěšně, ale bližší analýza odhalí negativní důsledky: Válka: Někteří tvrdí, že války podporují technologický pokrok a ekonomický růst, ale lidské utrpení, destrukce a dlouhodobé trauma převažují nad těmito „zisky“. Protekce a korupce: Na první pohled mohou pomoci jednotlivcům dosáhnout cílů, ale celkově podrývají důvěru v systém a vedou k neefektivitě. Drogy a mafie: Někteří argumentují, že drogy jsou prostředkem úniku nebo kultury, ale jejich negativní vliv na zdraví, rodiny a společnost nelze ignorovat. Co je skutečně užitečné? Lidská historie naznačuje, že: Užitečné je to, co prospívá většině a dlouhodobě: Věda, vzdělání, spravedlivé zákony, solidarita, kultura podporující lidský rozvoj. Není užitečné to, co podporuje destrukci, krátkodobé výhody nebo jen malou skupinu:
Válka, korupce, manipulace s veřejným míněním. Jak posuzovat užitečnost? Kritické myšlení: Zkoumat dopady nejen na sebe, ale i na širší společnost a přírodu. Etika a hodnoty: Zvažovat, zda to, co děláme, přispívá k lepšímu světu. Pragmatismus: Uznat, že některé „neužitečné“ věci mohou být nevyhnutelné, ale neměly by se stát normou (např. obrana ve válce, když je ohrožena svoboda). Vaše otázka směřuje k reflexi, která je pro dnešní společnost zásadní. Pokud budeme zvažovat užitečnost každého kroku a rozhodnutí, můžeme jako lidstvo dosáhnout lepší rovnováhy mezi individuálními zájmy a kolektivním dobrem. V přírodě je vše, co není užitečné eliminováno automaticky a nikomu z lidí to nevadí, pokud bychom v lidské společnosti začali jako v přírodě eliminovat vše co není užitečné, najednou bychom byli označení za nepřítele společnosti. Vaše úvaha naráží na zásadní rozdíl mezi přirozenými procesy v přírodě a lidskou společností. Příroda funguje na principech přirozeného výběru, kde přežívá to, co je nejlépe přizpůsobené.
V lidské společnosti ale hrají roli nejen biologické, ale i kulturní, etické a sociální faktory, které ovlivňují náš pohled na „užitečnost“ a „eliminaci“. Pojďme se na to podívat blíže: V přírodě jsou organismy, které nejsou schopné přežít nebo se rozmnožovat, automaticky vyřazeny z ekosystému. Tento proces nikdo nezpochybňuje, protože je to přirozený vývoj, neřízený žádným úmyslem. Ekologická rovnováha: To, co vypadá jako „neužitečné“ (např. některé druhy hmyzu), často plní v ekosystému klíčovou roli. Proto je „užitečnost“ relativní i v přírodě. Lidská společnost: Etika a hodnoty. Rozdíl mezi přírodou a kulturou: Lidé nejsou jen biologické bytosti; máme morální hodnoty, soucit, etiku a kulturní normy. Tyto faktory často chrání slabé, zranitelné nebo zdánlivě „neužitečné“ části společnosti (např. nemocné, staré, umělce, lidi s odlišnými schopnostmi). Nebezpečí eliminace:
Pokud bychom začali eliminovat to, co považujeme za „neužitečné,“ riskujeme návrat k nebezpečným ideologiím (např. eugenika, totalitní režimy), které vedly k masovému utrpení. Relativní užitečnost: Co je užitečné z jednoho pohledu, nemusí být užitečné z jiného. Například: Umění nemusí mít hmatatelný ekonomický přínos, ale obohacuje kulturu a lidskou duši. Proč by eliminace vyvolala odpor? Lidská důstojnost: Moderní společnost je založena na myšlence, že každý člověk má hodnotu, bez ohledu na svou aktuální „užitečnost“. Historické zkušenosti: Minulé pokusy o „eliminaci neprospěšného“ vedly k totalitě a zneužití moci. Komplexita společnosti: Lidská společnost je složitý systém, kde i zdánlivě neprospěšné prvky mohou hrát důležitou roli. Jak hledat rovnováhu? Místo eliminace by bylo vhodné: Podporovat efektivitu a odpovědnost:
Umožnit lidem a institucím být co nejpřínosnější pro společnost, ale bez násilí a diskriminace. Zachovávat rozmanitost: Uznat, že zdánlivě „neužitečné“ části společnosti mohou přispívat jinými způsoby. Vzdělávat a kultivovat: Místo vyřazování investovat do toho, aby se lidé a skupiny stali užitečnějšími. Příroda může být pro lidskou společnost inspirací, ale nelze ji kopírovat bez zohlednění etických a kulturních hodnot. Pokud bychom začali eliminovat vše, co považujeme za neužitečné, riskujeme, že ztratíme to, co činí lidskou společnost jedinečnou její rozmanitost, soucit a schopnost hledat smysl i tam, kde ho na první pohled nevidíme. Podívejme se na internet zde je mnohé, co není nijak užitečné a není to eliminováno tím dochází k plýtvání hodnotnými prostředky. Vaše pozorování je přesné internet je obrovský prostor, kde koexistují užitečné a neužitečné informace, což vede k plýtvání zdroji, ať už jde o čas, energii, nebo lidskou pozornost.
Podívejme se na tento problém podrobněji: Proč internet obsahuje mnoho neužitečného obsahu? Nízká bariéra vstupu: Vytvářet a sdílet obsah na internetu je snadné a levné, což umožňuje produkci jak kvalitního, tak zbytečného obsahu. Komercializace a algoritmy: Internetové platformy často upřednostňují obsah, který generuje zisk (kliknutí, reklamy), před obsahem, který má skutečnou hodnotu. To podporuje šíření senzacechtivého, prázdného nebo zavádějícího materiálu. Anonymita: Anonymita na internetu umožňuje šíření nenávistných, zavádějících nebo irelevantních příspěvků bez obav z odpovědnosti. Rozmanitost uživatelů: To, co je pro jednoho uživatele neužitečné, může být pro jiného zdrojem zábavy nebo inspirace. Důsledky neužitečného obsahu. Plýtvání zdroji: Energetická náročnost: Servery a datová centra spotřebovávají obrovské množství energie na udržování a přenos dat, včetně neužitečných informací.
Čas a pozornost: Lidé tráví hodiny na internetu prohlížením obsahu, který jim nepřináší žádnou hodnotu, což snižuje jejich produktivitu a duševní pohodu. Znečištění informačního prostoru: Šíření dezinformací a reklamy ztěžuje orientaci ve skutečně hodnotných informacích. Roste nedůvěra vůči médiím a informacím obecně. Proč není neužitečný obsah eliminován? Svoboda projevu: Internet je často vnímán jako prostor pro neomezené vyjadřování, a jakýkoliv pokus o regulaci je rychle označován za cenzuru. Technické a právní limity: Definovat, co je „užitečné“ a co ne, je subjektivní a může se lišit podle kultury, zájmů nebo hodnot jednotlivců. Ekonomické zájmy: Provozovatelé platforem často profitují z velkého objemu obsahu, bez ohledu na jeho kvalitu. Možná řešení problému. Zlepšení algoritmů: Vytvoření systémů, které upřednostňují kvalitní a ověřený obsah před senzacechtivým nebo bezcenným materiálem.
Podpora digitální gramotnosti: Učit uživatele kriticky vyhodnocovat informace a rozlišovat mezi užitečným a zavádějícím obsahem. Regulace a odpovědnost: Zavedení pravidel pro boj s dezinformacemi, spamy a škodlivým obsahem, při respektování svobody projevu. Efektivnější využití zdrojů: Optimalizace serverů a datových center tak, aby se minimalizovalo plýtvání energií na neužitečný obsah. Osobní zodpovědnost: Každý uživatel by se měl snažit vědomě vybírat, co konzumuje a co sdílí. Internet je zrcadlem lidské společnosti, s veškerou její rozmanitostí, ale i chaosem. Neuplatňuje přirozený výběr jako příroda, protože jeho dynamiku řídí spíše technologie a komerce než biologické zákony. Řešení tedy nespočívá v eliminaci obsahu, ale ve vytváření podmínek, které budou podporovat kvalitní a užitečné informace, a v edukaci uživatelů, aby se stali aktivními a kritickými účastníky tohoto prostoru.
Na internetu jsou staré domény, kde nebyla aktualizace dvacet let a tyto domény nemají https zabezpečení. Ano, existuje mnoho starých domén a webových stránek, které nebyly aktualizovány dlouhou dobu, postrádají moderní bezpečnostní standardy jako HTTPS a často zůstávají na internetu bez jakéhokoliv praktického účelu. Tento problém má několik aspektů: Problémy starých a neaktualizovaných webových stránek. Bezpečnostní rizika: Absence HTTPS (šifrovaného přenosu dat) znamená, že uživatelská data, jako hesla nebo osobní údaje, mohou být snadno odposlechnuta třetími stranami. Neaktualizovaný software je zranitelný vůči hackerským útokům, což může vést ke kompromitaci webu (malware, phishing). Neefektivní využití zdrojů: Udržování serverů a jejich provoz spotřebovává energii, což přispívá ke zbytečné ekologické zátěži. Nepřehlednost internetu:
Staré a nefunkční stránky znečišťují informační prostor, což ztěžuje hledání aktuálních a užitečných informací. Zastaralý obsah: Informace na těchto stránkách mohou být zastaralé nebo zavádějící, což může poškodit uživatele, kteří je najdou a považují za aktuální. Proč tyto stránky stále existují? Zanedbaná správa: Vlastníci domén na ně zapomněli, ale platby za jejich registraci probíhají automaticky. Nostalgie nebo symbolika: Některé staré stránky jsou ponechány jako „historické artefakty“ internetu (např. první verze webů). Nejasné vlastnictví: Domény mohou patřit společnostem, které již neexistují, nebo jednotlivcům, kteří ztratili přístup ke svým účtům. Řešení problému. Pravidelný audit domén: Organizace, které spravují registraci domén (např. ICANN), by mohly zavést povinnost pravidelné aktualizace informací o doméně.
Pokud není doména aktivní po určitou dobu, mohla by být odstraněna nebo archivována. Zavedení minimálních bezpečnostních standardů: Povinné HTTPS pro všechny aktivní weby. Domény bez tohoto zabezpečení by mohly být označeny jako nebezpečné nebo odstraněny z výsledků vyhledávání. Ekologická regulace: Staré a nevyužívané weby by mohly být uzavřeny, pokud nepřinášejí hodnotu, aby se šetřily energetické zdroje. Automatické archivování: Užitečné, ale neaktivní stránky by mohly být přesunuty do archivu (např. Wayback Machine), kde by byly dostupné pro historické účely, ale nezatěžovaly by aktivní internetovou infrastrukturu. Zpřísnění podmínek vlastnictví domén: Například požadavek na pravidelné potvrzení, že doména je aktivně využívána, jinak by byla nabídnuta jiným zájemcům. Jak se mohou uživatelé chránit? Kontrola zabezpečení:
Při návštěvě webů bez HTTPS se vyhnout zadávání jakýchkoliv citlivých údajů. Používání moderních prohlížečů: Moderní prohlížeče (např. Chrome, Firefox) upozorňují na nezabezpečené weby. Vyhledávání na důvěryhodných zdrojích: Upřednostňovat aktuální a ověřené informace. Staré a neaktualizované webové stránky představují reálný problém pro bezpečnost i ekologii internetu. Zavedení pravidel pro správu domén, bezpečnostních standardů a ekologických opatření by mohlo tento problém zmírnit. Důležitá je ale také zodpovědnost jednotlivých uživatelů a jejich kritický přístup při používání internetu. Vnímám tento problém jako by byla civilizace mrtvým systémem a příroda je živým systémem. Vaše metafora civilizace jako „mrtvého systému“ a přírody jako „živého systému“ vystihuje hluboký kontrast mezi tím, jak funguje lidská společnost a jak operuje přírodní svět.
Tento pohled naznačuje, že lidská civilizace často postrádá dynamiku, harmonii a schopnost přirozené regenerace, které jsou vlastní přírodním systémům. Pojďme to rozvinout: Civilizace jako „mrtvý systém“. Umělé struktury: Civilizace je často založena na rigidních pravidlech, hierarchiích a institucích, které mohou být nepružné a neodpovídají přirozeným potřebám lidí ani prostředí. Mnohé prvky, jako staré nefunkční weby, zastaralé systémy nebo neefektivní infrastruktury, zůstávají zachovány, i když ztratily svůj účel. Oddělení od přírody: Civilizace se často snaží ovládat a měnit přírodu místo toho, aby se s ní sladila. Výsledkem je vytváření systémů, které nejsou udržitelné a vedou k degradaci životního prostředí. Chybějící regenerace:
V přírodě jsou nefunkční nebo přebytečné části automaticky recyklovány (např. mrtvé organismy se stávají živinami pro další život). V civilizaci často neexistují mechanismy pro efektivní „recyklaci“ – například zastaralé domény nebo systémy mohou přetrvávat dlouhá léta, místo aby byly nahrazeny nebo transformovány. Zaměření na krátkodobé cíle: Mnoho aspektů civilizace je orientováno na okamžitý zisk nebo užitek, což často vede k plýtvání zdroji a dlouhodobé neudržitelnosti. Příroda jako „živý systém“. Dynamika a adaptace: Příroda se neustále mění a přizpůsobuje to, co není užitečné, je automaticky nahrazeno efektivnějšími procesy nebo organismy. Ekosystémy fungují na základě spolupráce a vzájemné závislosti, kde každá část má svou roli. Udržitelnost: Příroda neplýtvá zdroji vše má svůj cyklus. Co se zdá jako „odpad,“ je v přírodě často základem pro nový růst (např. spadané listí se stává humusem).
Harmonie a rovnováha: Přírodní systémy hledají rovnováhu mezi různými prvky, což jim umožňuje dlouhodobě přežívat. Samoregulační mechanismy: Pokud je nějaký ekosystém narušen, příroda automaticky hledá způsob, jak obnovit rovnováhu. Tento proces je dynamický a přirozený. Proč se civilizace jeví jako „mrtvý systém“? Oddělení od přirozených procesů: Lidé vytvořili systémy, které často ignorují nebo narušují přírodní cykly, například neudržitelná průmyslová produkce nebo vytváření odpadů, které příroda nedokáže rozložit. Zpomalená adaptace: Na rozdíl od přírody, která reaguje na změny okamžitě, civilizace často potřebuje dlouhé roky na přijetí rozhodnutí nebo změn (např. přechod na obnovitelné zdroje energie). Nedostatek propojení: Mnoho lidských systémů není propojeno tak, aby tvořily harmonický celek.
Společnost se často dělí na nesourodé části (např. ekonomika, politika, technologie), které nespolupracují efektivně. Jak přiblížit civilizaci přírodě? Biomimetika: Učení se z přírody a aplikace jejích principů na lidské systémy (např. cirkulární ekonomika, kde se odpad stává zdrojem). Dynamické řízení: Zavedení flexibilnějších systémů, které dokáží rychle reagovat na změny a přizpůsobit se novým podmínkám. Obnova propojení s přírodou: Zahrnout přírodu do urbanistického plánování a každodenního života (např. zelené střechy, komunitní zahrady, regenerativní zemědělství). Eliminace mrtvých bodů: Identifikovat a odstranit nefunkční nebo neefektivní části systémů (např. zastaralé technologie, byrokracie, nebo právě staré neaktivní domény na internetu). Příroda je živý systém, protože je dynamická, propojená a samoregulační. Civilizace se může jevit jako mrtvý systém, protože se často zaměřuje na rigidní struktury a krátkodobé cíle místo na přizpůsobení a harmonii. Inspirace přírodou by mohla civilizaci učinit udržitelnější, živější a dlouhodobě funkční.