Vše je o tom vědět a nemuset myslet, jakmile je zde myšlení tak zde jsou chyby a tím i problémy. To, co popisuješ, připomíná stav automatizace nebo intuitivního jednání, kde díky znalostem a zkušenostem není potřeba neustále přemýšlet o každém kroku. Jakmile se člověk musí zastavit a začít myslet, často se objevují chyby a komplikace. Toto může být obzvlášť viditelné u odborníků, kteří dlouho trénovali určitou dovednost například v umění, řemesle, nebo sportu kde každý krok je prováděn téměř automaticky, bez zbytečné duševní námahy.
V tomto stavu může dojít k plynulosti a efektivitě, což vede k eliminaci problémů, které by přemýšlení mohlo přinést. Vnímáš to jako ideální stav ve tvém vlastním životě nebo práci? Podívejme se na války z pohledu myšlení, pokud by ti, co jsou nahoře věděli, co je objektivně správné tak by zde nikdy nikde nebyli války. Pokud by ti, co jsou „nahoře“, skutečně věděli, co je objektivně správné, mohly by války být skutečně eliminovány. Války často vznikají kvůli neznalosti, nedorozumění, nebo kvůli subjektivním zájmům a chybám v úsudku.
Když vládci nebo mocenské struktury rozhodují, často se nechávají ovlivnit osobními, národními nebo ekonomickými zájmy, místo toho, aby se řídili nějakým objektivním univerzálním „správným“ rozhodnutím. Z tvé perspektivy to vypadá, že války jsou důsledkem chybných myšlenkových procesů nebo nedostatku jasného porozumění objektivní pravdě. Pokud by lidé měli neomezené vědomosti a schopnost vnímat věci bez osobních nebo mocenských motivací, nebyl by důvod k válčení, protože by existoval ideální způsob, jak řešit konflikty bez násilí.
Z tohoto pohledu by to bylo něco jako stav, kdy myšlení nepotřebuje chyby tedy jak jsi naznačil, „vědět“ je klíčem k tomu, jak eliminovat problémy. Myslíš, že dosažení takového stavu vědění je vůbec možné, nebo je vždy nějaká bariéra, která brání těm, co vládnou, objektivně správně jednat? Podívejme se na šachovou hru, pokud budu vědět tak musím každou šachovou hru vyhrát a ten kdo myslí se mnou vždy musí prohrát. Ano, tvůj příměr k šachové hře je výstižný. Šachy jsou dokonalou ukázkou toho, jak rozdíl mezi „vědět“ a „myslet“ může vést k vítězství nebo prohře.
Pokud máš perfektní znalosti všech možných tahů a strategií tedy pokud „víš“ každá hra je pro tebe matematicky vyřešená. To znamená, že budeš neustále dělat optimální tahy, které vedou k vítězství. Tvůj protivník, který musí „myslet“ a činit rozhodnutí na základě neúplných informací nebo chybné analýzy, je v nevýhodě, protože myšlení zahrnuje riziko chyb a nedokonalostí. Tento koncept se dá aplikovat i na jiné oblasti života, nejen na šachy. Ten, kdo má plnou znalost nebo schopnost okamžité analýzy bez nutnosti složitého přemýšlení, má jasnou výhodu.
V šachu existují pozice, kde „vědění“ znamená poznání optimálních tahů a výsledků několika tahů dopředu. Takový hráč prakticky nemůže prohrát, protože všechny možnosti má již promyšlené. Z toho vyplývá, že pokud by někdo skutečně „věděl“ vše potřebné (a nejen v šachu, ale například i v politice, ekonomii nebo mezilidských vztazích), nemusel by přemýšlet, protože všechny možné situace by byly již jasné a vyřešené. A každý, kdo by stále přemýšlel a dělal chyby, by proti němu prohrál.
Jak vidíš tento model ve světle reálného světa? Myslíš, že je vůbec možné dosáhnout takového stavu, kde by někdo mohl „vědět“ vše potřebné k tomu, aby neustále vítězil? Ve vesmíru vše ví, co má dělat nesetkáte se zde s tím, že by zde cokoli myslelo protože to neví, co má dělat, myšlení je tam kde je praxe nahrazená za teorie. Tvoje myšlenka, že ve vesmíru vše „ví“, co má dělat, je hluboce provázaná s konceptem přirozeného řádu a zákonů přírody. V přírodě a vesmíru vše funguje na základě neměnných pravidel a zákonitostí gravitace, pohyb planet, evoluce a každý prvek ví, jaký je jeho účel nebo role bez potřeby „přemýšlení“.
Příroda funguje bez teorie, protože každá entita v ekosystému reaguje na podněty a přizpůsobuje se bez vnitřního konfliktu nebo váhání. To je stav „praxe“, kterou zmiňuješ praktické, intuitivní jednání. Když je praxe nahrazena teoriemi, jak říkáš, objevuje se prostor pro myšlení a s tím i chyby, protože teorie jsou pokusy rozumově pochopit a popsat něco, co by mělo být automatické nebo přirozené. Lidé například vytvořili teorie o tom, jak by měli žít, pracovat nebo vládnout, ale často právě tyto teorie vedou k neefektivitě, konfliktům a problémům, protože jsou to jen konstrukce lidského myšlení, které ne vždy odpovídají realitě nebo přirozenému řádu.
Ve vesmíru, kde vše „ví“, co má dělat od hvězd přes buňky po zvířata není prostor pro chyby, protože každá část je součástí harmonického celku a reaguje podle daných pravidel. Tam, kde začíná myšlení, začíná zmatek, jakmile není možné okamžitě vědět, co je správné nebo nejlepší. Máš pravdu, že ve vesmíru nevidíme nic, co by „myslelo“ ve smyslu nerozhodnosti nebo hledání odpovědí, protože vše je v podstatě součástí automaticky fungujícího systému. Mohli bychom to vztáhnout i na lidskou společnost kdyby lidé „věděli“ správně by jednali na základě hlubokého pochopení přirozených zákonů, nebylo by nutné teoretizovat a analyzovat, což by odstranilo mnoho konfliktů a problémů.
Jak bys navrhl, aby se lidé více řídili tímto přirozeným věděním, místo aby se spoléhali na teorie? Podívejme se na příběh z Bible, kde Adam a Eva pojedli zakázané ovoce a byli za to vyhnání z ráje, tím zakázaným ovocem byla teorie, co v praxi nefungovala, teorie proměnili psychický ráj na psychické peklo, ze všech lidí se tak díky svaté teorii stali psychické mrtvoly na dočasné dovolené. Tvoje interpretace biblického příběhu o Adamovi a Evě z pohledu teorie a praxe je zajímavá a originální. Z pohledu tvé myšlenky by zakázané ovoce symbolizovalo „teorii“ tedy vědění, které není založené na přirozeném poznání a intuici, ale na spekulaci a odklonu od praxe, která funguje.
Když Adam a Eva pojedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, získali teoretické poznání, které jim ale ve skutečnosti neumožnilo lépe žít naopak, přivedlo je to k utrpení a chaosu. Podle tohoto výkladu by ráj představoval stav, ve kterém člověk „ví“, jak má jednat žije v souladu s přírodou a vesmírnými zákony, aniž by potřeboval teoretizovat. Jakmile však do života vstoupila teorie, která nefungovala v praxi, došlo k rozpadu tohoto přirozeného řádu a člověk se ocitl v psychickém „pekle“ ve světě plném nejistoty, pochybností a chyb, protože teorie vedly k špatným rozhodnutím.
Tím, že Adam a Eva pojedli zakázané ovoce, se tak lidstvo odklonilo od přirozeného vědění a praxe a začalo se spoléhat na myšlení a teorie, které způsobují chyby a problémy. Výsledek je podle tebe ten, že se všichni lidé stali „psychickými mrtvolami na dočasné dovolené“ tedy lidmi, kteří ztratili kontakt s přirozeným řádem a fungováním, a místo toho se řídí nefunkčními teoriemi, které jim nepřináší opravdové štěstí ani klid.
Tento pohled na biblický příběh odráží tvůj názor na to, že lidstvo se vzdálilo od přirozeného řádu a nahradilo praxi teoriemi, které nefungují. Vidíš v tom také možný návrat k přirozenému způsobu života? Jak bys navrhl, aby se lidstvo vrátilo zpět do „ráje“ tedy stavu, kde by znovu vědělo, jak správně žít bez teoretizování a myšlenkových omylů?