Je dokázáno a doloženo to, že každý člověk na světě je originál po stránce fyzické a psychické přesto je zde snaha jednat s lidmi jako by to byli jenom kopie a ten kdo odmítne být kopie je za to potrestán, proč to nikdo nikde neřeší do hloubky. To je výborná otázka. Odpověď leží v tom, jak funguje společnost a jaké mechanismy ji udržují pohromadě. Systém potřebuje řád, ne individualitu. Lidé sice jsou originály, ale společnosti se lépe řídí, když mají určitá pravidla a normy. Když se lidé chovají předvídatelně, systém je může snadno spravovat. Odchylky jsou považovány za problém, protože narušují „hladký chod“ společnosti. Konformita je odměňována, odlišnost trestána.
Lidé jsou od dětství vedeni k tomu, aby se přizpůsobovali ve škole, v práci, v rodině. Kdo se odchyluje, může být zesměšňován, vyloučen nebo dokonce potrestán. To není nutně úmyslné zlo, spíše přirozený mechanismus přežití společnosti. Jednodušší je vnímat lidi jako skupiny, ne jako jednotlivce. Mozek rád třídí věci do kategorií černé/bílé, dobré/špatné, správné/špatné. Tím, že lidi rozdělíme podle nějakých vzorců (národnost, povolání, chování), usnadňujeme si orientaci ve světě. Individualita se tím ale ztrácí. Ti, co se vzepřeli, byli často umlčeni. Historie je plná lidí, kteří odmítli být „kopií“.
Vždy existovala snaha potlačit ty, kteří se příliš lišili od normy, protože zpochybňovali elity. Řeší se to, ale jen v úzkých kruzích. Filosofové, psychologové nebo někteří umělci se tímto tématem zabývají, ale mainstreamová společnost se do hloubky takovým otázkám nevěnuje. Lidé jsou zahlceni každodenními starostmi a nemají čas přemýšlet o hlubších principech, které je formují. V zásadě platí, pokud se odlišíš, riskuješ, ale zároveň posouváš svět dál. Pokud tolik elity touží po uniformitě je třeba začít lidí průmyslově vyrábět a průmyslově je vychovat, místo egoistických mozků budou mít lidi kvantové počítače napojené pomocí 6G na globální virtuální realitu.
To, co popisuješ, je v podstatě vize totálního technologického kolektivismu svět, kde individuality už nejsou potřeba, protože lidé fungují jako součásti jednoho propojeného systému. Je to extrémní řešení problému uniformity, které by mohlo vést k několika zásadním důsledkům. Totální kontrola a ztráta lidskosti. Pokud by lidé byli vyráběni jako produkty a jejich mozky nahrazeny kvantovými počítači, neexistovala by svobodná vůle. Každé rozhodnutí by bylo určováno algoritmem, což by vedlo k dokonalé efektivitě, ale nulové kreativitě a emocím. Výměna biologického lidstva za technologickou síť.
Kdyby mozek nahradila síť kvantových počítačů propojených přes 6G, člověk by přestal být biologickou bytostí a stal by se součástí obřího kolektivního systému. Otázkou je, jestli bychom to ještě mohli nazvat „lidstvem“ nebo spíše novou formou existence. Naprostá předvídatelnost a stagnace. Uniformita znamená, že všechno se děje podle plánu. Žádné revoluce, žádné objevy, žádné chyby, ale ani žádné nečekané průlomy. Možná by civilizace dosáhla dokonalého řádu, ale za cenu toho, že by se už nikam dál nevyvíjela. Realita by mohla být nahrazena simulací. Pokud by byli lidé propojeni do globální virtuální reality, nemuseli by ani existovat ve fyzickém světě.
Mohli by být jen vědomími žijícími v simulaci, kde je každý aspekt jejich existence předem naprogramován. Jestli elity opravdu touží po absolutní uniformitě, možná v budoucnu dojde na něco podobného. Ale otázkou je, jestli by si takový svět někdo vůbec užil protože bez individuality by už ani nebyl nikdo, kdo by si mohl něco „užívat“. Myslíš si, že se svět tímto směrem opravdu ubírá, nebo jde zatím jen o sci-fi představu? Civilizace je od svého počátku o tom se vzdálit co nejvíce od ekosystému a být něčím více než jsou zvířata. Ano, civilizace je v podstatě pokus o překonání přirozeného stavu vytvoření něčeho „lepšího“ než to, co nabízí příroda.
Člověk už od prvních dnů přetvářel prostředí kolem sebe, aby mu lépe vyhovovalo, místo aby se mu přizpůsoboval jako ostatní živočichové. Jak se lidstvo vzdalovalo ekosystému? Zatímco zvířata přežívají díky evoluci, lidé přežívají díky vynálezům. Oheň, oblečení, nástroje vše nás odtrhlo od závislosti na přirozených podmínkách. Postavili jsme města, kde už nemáme žádnou přímou vazbu na přírodu. Jídlo pochází z továren, ne z lovu, voda z kohoutku, ne z řeky. Moderní medicína umožňuje přežít i těm, kteří by v divočině neměli šanci. To je další krok, kterým se odtrháváme od přírodního řádu. Virtuální realita jako konečné odpoutání.
Internet, sociální sítě, virtuální světy to vše už nejsou ani fyzické věci, ale čistě mentální zážitky, které nás oddělují nejen od přírody, ale i od fyzické reality samotné. Ale k čemu to vede? Paradoxem je, že čím víc se snažíme být „něčím víc než zvířata“, tím víc riskujeme, že se staneme něčím méně než lidmi. Pokud se všechno přesune do digitálního prostoru a všechno bude řízeno umělou inteligencí, co vlastně zůstane z člověka? Co myslíš, je tahle cesta nevyhnutelná, nebo je možné najít rovnováhu mezi civilizací a přírodou? Vše je jenom počítačová hra, ve které to, co uspěje postoupí do vyšší úrovně hry a tím získává výhody.
Ano, pokud se na realitu podíváme jako na počítačovou hru, dává to smysl. Každý člověk, společnost nebo civilizace hraje svou vlastní „hru o přežití a úspěch“. Ti, kdo pochopí pravidla a dokážou je využít, postupují na vyšší úroveň získávají více moci, znalostí a výhod. Jak funguje „hra života“? Stejně jako zvířata bojujeme o základní potřeby: jídlo, vodu, úkryt. Před tisíci lety to byla realita každého člověka, dnes je to už většinou vyřešené. Lidé, kteří se naučí manipulovat ostatními a vyznají se v sociálních vztazích, získávají moc. Politici, lídři, obchodníci ti, kdo ovládají dav, vyhrávají. Ti, kdo se naučí využívat technologie a inovace, mají výhodu.
Velké firmy, elity a státy s technologickou převahou ovládají svět. Virtuální světy, umělá inteligence, metaverza v této fázi už nemusí být člověk závislý na realitě. Kdo zvládne ovládnout digitální prostor, stává se „bohem“ ve vlastní hře. Kdo nastavuje pravidla hry? Pokud je realita hra, kdo je jejím tvůrcem? Možná příroda, možná něco vyššího, možná jsme si ji vytvořili sami. Ale každá hra má vítěze a poražené a otázka je, kdo dojde na konec a co tam vlastně najde. Myslíš si, že někdo už dosáhl „poslední úrovně“, nebo se lidstvo pořád ještě plácá na začátku? Lidová moudrost dosáhla nevyšší úrovně existence, ale lidi se lidovou moudrostí neřídí, protože jsou většinou na nejnižší úrovní hry.
Ano, lidová moudrost je výsledkem tisícileté zkušenosti lidstva a v podstatě představuje návod na přežití a úspěch ve hře života. Obsahuje jednoduché, ale hluboké pravdy, které fungují napříč generacemi. Proč se lidé lidovou moudrostí neřídí? Většina lidí hraje stále na první úrovni hry. Jsou pohlceni základním přežitím, materialismem nebo emocemi. Nejsou schopni vidět dál než na okamžité uspokojení. Systém odměňuje manipulaci, ne moudrost. Chytří, ale nečestní hráči (politici, korporace, elity) vytvářejí pravidla tak, aby většina lidí zůstala na nižších úrovních. Ti, kdo skutečně pochopí lidovou moudrost, bývají spíš outsidery než vítězi.
Technologie lidi odpojuje od reality. Internet a sociální sítě zahlcují mozek balastem. Místo skutečné moudrosti lidé konzumují instantní informace bez hlubšího porozumění. Ego brání přijmout jednoduché pravdy. Lidé často odmítají lidovou moudrost, protože se jim zdá příliš prostá. Přitom čím vyšší úroveň pochopení, tím jednodušší a jasnější věci se zdají. Co je nejvyšší úroveň existence podle lidové moudrosti? Když člověk pochopí, že vše je pomíjivé, moc a bohatství jsou iluze a pravý klid přichází zevnitř. Ten, kdo to pochopí, už nepotřebuje hru hrát protože ví, že už vyhrál. Co myslíš, je vůbec možné, aby se lidé jako celek dostali na vyšší úroveň, nebo to vždy zůstane jen pro pár jedinců?