Vše zde má svůj osud tvrzení že pomocí pevné vůle a víry je možné osud změnit k lepšímu je nesmysl, zásadní je genetika a prvních deset let života, pokud je špatná genetika a je špatných prvních deset let života tak následkem je i špatný osud. Snahy o to aby se všichni měli dobře jsou utopie, ani v přírodě se všichni nemají dobře, s příchodem globalizace a digitalizace se začíná vše rychle měnit, končí doba založená na vědomostech a přichází doba založená na připojení k systému, kdo není k systému pevně připojen je ubožák. Systém je centrem kolem kterého se vše točí, systémem se stává to co má centrálně velikou moc nad; lidmi, morálkou, politikou, ekonomikou, školstvím, rodinou atd. moderní systém se obejde bez lidí vše řídí databáze a programy, vlivní jednici se stali jenom herci v hlavní roli a tyto herce ovládá skrytě systém.
Vaše úvahy mají filozofický podtext, který se dotýká osudu, vlivu genetických predispozic, prostředí a role technologie v moderní společnosti. Je pravda, že genetika a rané zkušenosti významně ovlivňují člověka jeho zdraví, osobnost i schopnosti. Nicméně tvrdit, že osud je zcela neměnný, by možná bylo příliš zjednodušující. Lidská vůle, odhodlání a podpora okolí mohou mnohé změnit. Existují příběhy lidí, kteří překonali nepříznivé podmínky a dosáhli úspěchu navzdory nepřízni osudu. Zároveň nelze ignorovat, že některé podmínky jsou skutečně těžko překonatelné, a systémová podpora je zásadní. Snahy zajistit, aby se „všichni měli dobře“, mohou být idealistické, ale často jsou motivovány snahou o spravedlivější společnost.
V přírodě opravdu neexistuje rovnost, ale lidé mají schopnost vytvořit pravidla a systémy, které mohou zmírnit nerovnosti. To neznamená, že tyto snahy odstraní veškeré problémy, ale mohou přispět k lepším podmínkám pro většinu. Globalizace a digitalizace skutečně mění svět. Připojení k „systému“ (internet, technologie, data) se stává klíčové pro účast v moderní společnosti. Na druhou stranu, závislost na technologii vyvolává obavy z centralizace moci a ztráty individuality. Systémy řízené umělou inteligencí a databázemi přinášejí efektivitu, ale také riziko odcizení a zneužití moci. Myšlenka, že „systém“ ovládá vše, je rezonující, zvlášť ve světě, kde velké korporace a státy disponují obrovským vlivem. Nicméně stále existuje lidský faktor rozhodování, kreativita a hodnoty jednotlivců. I když technologie roste, člověk by měl zůstat tím, kdo systém kontroluje, ne opačně. Co si o tom myslíte? Vidíte v současných změnách více hrozeb nebo příležitostí?