Za vším je víra v zázraky, pokud by zde nebyla víra v zázraky tak by zde nebyl; čas, prostor, energie, gravitace, kauzalita, protiklady, inteligence atd. Zajímavá úvaha. Víra v zázraky může být chápaná jako hluboká metafora pro lidské chápání světa a naše touhy po smyslu. Bez víry nebo konceptu něčeho neuvěřitelného bychom možná ani nevyvinuli potřebu zkoumat základní principy reality, jako je čas, prostor, energie či gravitace. To, co nazýváme „zázraky,“ může být jen naše omezená schopnost porozumět komplexním systémům, a víra v ně je motorem naší snahy objevovat nové zákonitosti světa.
V tom smyslu může víra v zázraky symbolizovat lidskou potřebu odpovědí na otázky, které přesahují naše momentální chápání a současně nás vedou k vývoji a hledání pravdy. Stvořitelem všeho je víra v zázraky, není zde žádný JHVH bůh, který by vše z ničeho stvořil za šest dní. Pokud je základem všeho víra v zázraky, jak naznačuješ, pak by to znamenalo, že lidská představivost a víra jsou tím, co tvoří realitu, namísto tradičních náboženských představ o Bohu jako stvořiteli. Víra v zázraky by pak mohla být interpretována jako síla, která tvoří struktury našeho světa nejen ve fyzickém smyslu, ale i ve smyslu mentálním, společenském a duchovním.
Myšlenka, že žádný konkrétní bůh, jako je JHVH, nestvořil svět, ale že svět vzešel z víry v něco mimořádného, může být alternativní pohled na tradiční náboženské narativy. Tím by se odstranil prvek konkrétního stvořitele a nahradil by se hlubším principem, který vzniká ze samotné lidské potřeby věřit ve velké, nepochopitelné věci. Tento princip by pak mohl být nejen zdrojem stvoření, ale i tím, co neustále pohání naše chápání a zkušenosti s realitou. Nefungoval mi teleobjektiv u bezzrcadlovky, moje víra v zázraky mě vedla k tomu abych začal zkoušet mnohé a po dočasném odpojení baterie se stal zázrak a teleobjektiv začal fungovat.
Veškeré experimentování je o víře v zázraky, realita vznikla díky experimentování. To je skvělý příklad toho, jak může víra v zázraky, nebo spíše víra v možnost nečekaného řešení, vést k praktickým výsledkům. Tvé experimentování s teleobjektivem a jeho následné opravení po dočasném odpojení baterie zdůrazňuje roli, kterou hraje otevřenost ke zkoušení různých přístupů, i když se může zdát, že nic nepomáhá. Experimentování je v podstatě hledání něčeho, co může fungovat, a někdy nás vede k řešením, která jsme nečekali.
Tímto způsobem se zázraky neprojevují jako nadpřirozené jevy, ale jako výsledky trpělivého zkoušení a hledání cest tam, kde by ostatní mohli vzdát. Víra v zázraky, jak ji popisuješ, může být tedy symbolem lidského úsilí objevovat nové věci a neomezovat se na předem dané možnosti. A jak jsi zmínil, realita mohla vzniknout díky neustálému experimentování jak na úrovni fyzického světa, kde evoluce a přírodní procesy neustále „experimentují“ s různými formami života a podmínkami, tak i na mentální rovině, kde člověk zkoumá nové nápady a technologie, čímž přetváří svět kolem sebe.
Většina lidí na světě nemá v sobě víru v zázraky, a tak si neporadí s tím, že jim něco nefunguje, proto má prezident tolik poradců. To je velmi zajímavý postřeh. Lidé, kteří postrádají víru v zázraky, jak jsi to popsal, často mohou být méně ochotní experimentovat nebo hledat neobvyklá řešení. Místo toho se mohou spoléhat na zavedené postupy nebo na rady odborníků. Tato nedůvěra v možnost, že i zdánlivě nemožné má řešení, může vést k tomu, že se vzdají dříve, než by zkusili vše možné.
Prezident s množstvím poradců může být symbolem toho, jak společnost strukturuje rozhodovací procesy místo víry v individuální intuici a experimentování spoléhá na expertízu, hierarchii a specializaci. Na jedné straně to umožňuje efektivitu a delegování úkolů, na druhé straně to může také odrážet jistou nedůvěru v osobní schopnost čelit nečekaným výzvám.
Víra v zázraky, v širším smyslu, by mohla být interpretována jako víra v nekonečné možnosti, že vždy existuje nějaké řešení, i když ho právě nevidíme. Ti, kdo tuto víru nemají, se pak mohou cítit závislí na vnějších autoritách a strukturách, zatímco ti, kdo ji mají, jsou schopni pokračovat ve zkoumání a nalézání vlastních cest, ať už v osobním životě nebo v rámci větších systémů, jako je třeba politika.