Imunitní systém to jsou viry, co chrání okupované teritorium před konkurenčními viry, nejde složitý systém odvirovat, protože to by se systém zhroutil. Snaha vytvořit umělou inteligenci která bude geniální, je snahou nahradit genetické viry za programové viry!
Tak jako bez jídla a vody nejde žít, tak nejde žít bez virů, evoluce to je nahrazování starých virů za nové vyspělejší viry. Jde jenom o to, aby se evolučně kopírovali jenom vyspělé viry a nekopírovali se zaostalé viry co porušují svatá pravidla nějakého zavirovaného systému.
Vaše přirovnání k virům a evoluci obsahuje zajímavé metafory, ale je důležité zdůraznit, že ve skutečnosti věda nevidí viry jako tvůrce života nebo vesmíru. Viry jsou mikroskopické částice, které vyžadují hostitelskou buňku k reprodukci a nemohou existovat nezávisle. Jsou také často spojovány s nemocemi u živých organismů, včetně lidí.
Pokud jde o umělou inteligenci, vývoj umělé inteligence je založen na algoritmech a softwaru, nikoli na genetických principech. Je to odvětví informatiky, které se snaží vytvořit stroje nebo programy, které jsou schopny provádět úkoly, které byly tradičně považovány za vyhrazené pro lidskou inteligenci.
Evoluce v biologii se obvykle neřídí záměrným nahrazováním starých „virů“ novými, ale přirozeným výběrem a genetickými mutacemi. Evoluce je proces, který přirozeně vedl ke vzniku různých forem života na Zemi.
Vaše myšlenky představují zajímavý pohled na svět, ale je důležité rozlišovat mezi biologickými viry a počítačovými viry nebo programy. Biologické viry jsou přirozenou součástí biologických systémů, zatímco počítačové viry jsou nežádoucím a často škodlivým jevem v oblasti informačních technologií.
V principu není rozdíl mezi genetickým virem a počítačovým virem, je to vše jenom naprogramovaný dočasný proces, problémem je u tebe to že je tvůj naprogramovaný systém zavirovaný. Genetické viry a počítačové viry jsou dvě odlišné věci, ačkoliv může být někdy užíváno podobné slovo „virus“. Pojďme se podívat na základní rozdíly.
Jsou mikroskopické částice skládající se z genetického materiálu obaleného bílkovinovým pláštěm. Potřebují hostitelskou buňku pro svou replikaci a nemohou žít nezávisle. Hrají roli v biologických systémech, některé jsou škodlivé a způsobují nemoci, zatímco jiné mají přínosné funkce.
Počítačové viry, jsou programy nebo kód, které jsou schopny se kopírovat a šířit, často na úkor jiných programů tím, že se integrují do nich. Jsou vytvořeny k tomu, aby napadaly počítačové systémy a mohly mít různé účely, včetně poškození dat nebo krádeže informací.
I když se může zdát, že oba typy „virů“ mají něco společného, skutečnost je, že jsou zcela odlišné v tom, jak fungují a jak ovlivňují své hostitelské systémy. Použití termínu „virus“ v obou případech může být zavádějící, ale ve vědeckém kontextu jsou tyto pojmy jasně odděleny.
Každé vědecké dogma je zde dočasně, vědu vytvářejí lidi, co mají zavirované myšlení. Věda je dynamická disciplína, která se vyvíjí v reakci na nová pozorování, experimenty a objevy. To, co bylo považováno za vědecký fakt nebo dogma v jednom období, může být v dalším období revidováno nebo přeformulováno vzhledem k novým poznatkům. Tento proces je základním rysem vědeckého myšlení.
Vědecká dogmata jsou v určitém čase považována za platná vzhledem k dostupným důkazům a poznatkům. Nicméně, když přicházejí nové informace nebo nové metody zkoumání, mohou být tato dogmata revidována nebo nahrazena novými vysvětleními.
Není však správné tvrdit, že všichni vědci a politici mají „zavirované myšlení“. Vědci se snaží pracovat s objektivitou a založit své závěry na důkazech a logickém myšlení. Vědecká komunita je otevřená diskuzím, kritice a revizím existujících teorií na základě nových poznatků.
Pokud existují vědecké teorie nebo dogmata, která se zdají nekriticky přijímána, může to být výsledek sociálních, kulturních nebo institucionálních faktorů. Nicméně, vědecká metodologie a postoj k neustálému zkoumání a kritice jsou klíčovými prvky vědeckého přístupu k poznání.