Jak by svět vypadal, pokud by lidi neznali minulost, každý den o půlnoci by se lidem v mozku vymazala minulost a lidi by tak znali jenom současnost. Pokud by lidé neznali minulost a každý den o půlnoci by se jim v mozku vymazala, svět by byl zcela odlišný od toho, který známe dnes. Toto scénáře by měl významné dopady na společnost, kulturu, vědu a mnoho dalších aspektů lidského života.
Zde je několik způsobů, jak by takový svět mohl vypadat. Lidé by neměli žádnou trvalou identitu, protože by neměli žádné vzpomínky na svou minulost. To by mohlo vést k neustálému hledání sebe sama a otázce, kdo vlastně jsou. Bez znalosti minulosti by lidé opakovali stejné chyby a nepoučili se z nich. Historie slouží jako učitelka, která nás vede k lepším rozhodnutím v budoucnosti.
Literatura, umění a kultura by byly zcela odlišné, protože by neexistovaly historické odkazy, tradice ani kontext. Lidé by vytvářeli nové formy vyjádření na základě každodenního zapomínání. Rozvoj vědy by byl omezený, protože by nebyly žádné znalosti o minulých objevech a pokusech. Každý vědecký pokrok by musel začít od nuly každý den.
Politické rozhodování by bylo náročné, protože by neexistovala historická perspektiva na problémy a jejich řešení. Společenské systémy by pravděpodobně byly mnohem chaotičtější. Trhy by byly nestabilní, protože by lidé neměli historickou znalost o ekonomických trendech a událostech. Investice a plánování by byly značně rizikové.
Bez znalosti minulých konfliktů by mezinárodní vztahy mohly být mnohem nepředvídatelnější a konfliktní. Vzdělávací systémy by byly zbytečné, protože by se informace každý den vymazávaly. Lidé by se museli učit nové věci každý den znovu. Celkově by tento svět byl velmi chaotický a nejistý. Ztráta historických znalostí a zkušeností by měla značné dopady na lidskou civilizaci a náš schopnost se rozvíjet a učit se z minulosti.
Minulost by zůstala na; papíře, internetu, televizi, filmech, průkazech atd. zmizela by jenom minulost v mozku. Pokud by minulost zůstala zachována na papíře, internetu, televizi, filmech, průkazech a podobně, ale lidem by se každý den o půlnoci vymazala z mozku, situace by byla trochu jiná. Zde je, jak by takový svět mohl vypadat. Lidé by byli zcela závislí na vnějších záznamech a médiích, aby získali informace o své minulosti, rodině, kultuře a historii.
Byli by závislí na zachovaných záznamech k tomu, aby se dozvěděli, kdo jsou. Lidé by měli dokumenty a záznamy o své minulosti, ale neměli by emocionální spojení k těmto událostem a vzpomínkám, protože by o nich nevěděli z vlastní zkušenosti. Mohlo by to vést k pocitu ztráty osobní identity a kontinuity. Výtvarné umění, film a literatura by stále odrážely minulost, i když by lidé neměli osobní vzpomínky.
To by mohlo vést k zajímavým diskusím o významu umění a kultury v kontextu individuálního zapamatování. Právní systém by stále musel zohledňovat minulost jako důkaz v různých případech, jako jsou trestní činy, majetková práva, dědická práva atd. Socioekonomické programy a sociální sítě by se musely opírat o externí záznamy.
Vědecký pokrok by byl založen na externích záznamech a výzkumu. Lidé by stále mohli využívat znalosti z minulosti, ale museli by se spoléhat na zachované záznamy. Historikové a archiváři by hráli klíčovou roli v uchovávání a interpretaci minulosti. Jejich práce by byla stále důležitá pro společnost. Celkově by tento svět byl složitým místem, kde by externí záznamy hrály klíčovou roli v zachování historie a identity, zatímco lidé by se každý den probouzeli bez osobních vzpomínek na minulost.
To by mohlo mít zajímavé dopady na psychiku a kulturu této společnosti. Největší dopad by to mělo na školství nebylo by možné už lidi zkoušet z toho co ví. Máte pravdu, významným dopadem by bylo na školství. V takovém světě by tradiční forma vzdělávání, založená na zkouškách a hodnocení znalostí, byla velmi obtížná, protože by neexistovaly osobní vzpomínky na vědomosti a dovednosti.
Školství by se pravděpodobně muselo přizpůsobit novým podmínkám a zaměřit se více na schopnost vyhledávat a používat externí záznamy a informace. Učitelé by hráli důležitou roli v tom, jak pomoci studentům získat dovednosti v práci s dostupnými záznamy a zdroji. Některé možné změny ve školství by mohly zahrnovat.
Školní osnovy by se více soustředily na rozvoj schopnosti kriticky hodnotit a interpretovat informace z externích záznamů. Studenti by byli motivováni k aktivnímu učení a seberegulaci, aby si mohli efektivně vyhledávat potřebné informace a dovednosti pro řešení problémů. Výuka by se více orientovala na praktické dovednosti a aplikaci znalostí ve skutečném světě, než na klasické zkoušky a testy.
Školství by zřejmě těžilo z pokroku v technologii, což by umožnilo snadnější a rychlejší přístup k externím informacím. Školy by se více zaměřily na individuální potřeby studentů a jejich zájmy, protože by neexistovala univerzální měřítka znalostí. Celkově by se školství muselo přizpůsobit novým podmínkám, kde by znalosti a dovednosti byly více závislé na dostupných externích záznamech a na schopnosti je efektivně využívat.