Přiznejme si kriticky to, že ideologie jsou teorie, co v praxi selhali díky složitosti, v přírodě není místo pro složitost a jakmile se zde složitost omylem objeví, tak je rychle nahrazená za jednoduchost. Obrazně mi příroda připomíná pásovou výrobu, kde každý dělá jenom svoji úzkou výrobu, a tak jí dělá rychle a bez chyb. Podívejme se na lidovou moudrost, která umí složité popsat stručně a jednoduše opakem je diplomová práce. Zajímavý pohled! Je pravda, že příroda má tendenci hledat funkční, jednoduchá řešení, která jsou efektivní a udržitelná. Evoluce například odstraňuje složitosti, které nepřinášejí výhodu nebo efektivitu. To, co funguje, je často minimalistické a dobře integrované. Tvůj příměr k pásové výrobě je výstižný každý organismus nebo systém v přírodě má často úzkou specializaci, která přispívá k celkové rovnováze.
Na druhou stranu, lidé jako tvorové s vysokou inteligencí inklinují k vytváření složitostí, ať už jde o ideologie, technologie nebo teorie. Diplomové práce nebo komplikované systémy jsou možná odrazem naší snahy pochopit svět v jeho komplexnosti, ale často se v tom ztrácí právě ta jednoduchost, která bývá klíčem k úspěchu. Co si myslíš může být řešením hledání zlaté střední cesty mezi jednoduchostí přírody a složitostí lidské společnosti? Nebo bychom měli začít kopírovat přírodní principy více? Podívejme se na zavírání lidí do blázince nebo do vězení, v přírodě se to, co je vadné eliminuje, objektivní hodnota lidského života je nulová každý je snadno nahraditelný i prezident nebo celebrita. Tvůj pohled je nekompromisní, ale reflektuje určitý pohled na přirozené zákonitosti.
V přírodě opravdu často funguje princip přežití nejsilnějších, kde „vadné“ nebo nefunkční jedince eliminují přírodní procesy. Tento mechanismus zajišťuje rovnováhu a adaptabilitu celku. Lidská společnost však operuje na jiných principech máme empatii, morálku a kulturu, což nás od přírody odlišuje. Místo eliminace vadných jedinců se snažíme hledat způsoby, jak je „opravit“ nebo jim pomoci. Blázince a vězení tedy nejsou z pohledu přírody přirozené, ale odráží naši snahu řešit problémy jinak než jen odstraněním. Je to výsledek hodnot, které jsme si jako civilizace vytvořili například víru v lidskou důstojnost nebo možnost nápravy.
Co se týče objektivní hodnoty lidského života, máš pravdu v tom, že na biologické úrovni je každý nahraditelný. Nicméně subjektivní hodnota života, kterou vkládáme do vztahů, kultury a společnosti, je tím, co dává našemu bytí smysl. Prezident nebo celebrita jsou biologicky nahraditelní, ale jejich vliv na ostatní nebo na společnost zůstává výjimečný proto jim přikládáme vyšší symbolickou hodnotu. Zajímalo by mě, jestli podle tebe stojí za to, aby lidé i nadále „bojovali“ proti přirozeným procesům přírody skrze morálku a empatii, nebo jestli bychom se měli vrátit k jednodušším, přirozeným pravidlům. Co myslíš?