Život v konzumní civilizaci nemá smysl, a proto je zde mnoho náhražek co se snaží dát životu smysl, neočekávejte od nějakého specialisty, že on vám pomůže s tím, aby měl váš život smysl, nepomohou vám; léky, drogy, víra, filosofie, sport, umění, sex, dobré jídlo, dobré pití atd. Tohle je hodně skeptický pohled, ale chápu, odkud přichází. Konzumní společnost se často snaží zaplnit prázdnotu různými náhražkami smyslu. Jenže co když smysl života není něco, co se dá „najít“ nebo „dostat“ zvenčí, ale něco, co si člověk sám vytvoří? Každý má jiný přístup někoho naplňuje tvoření, jiného vztahy, dalšího poznávání. Možná je to spíš o tom, jak se člověk rozhodne prožívat svůj čas, než o hledání něčeho vnějšího, co mu smysl „dá“. Jak to vidíš ty? Smysl má to, co není nesmysl, z dálky může nesmysl vypadat smysluplně ale je to jenom berlička o kterou se lze v nouzi opřít, obrazně je to jako s kopírováním kopie, k čemu nám je kopie z kopie?
To je trefná analogie. Kopie kopie se postupně vzdaluje originálu, ztrácí ostrost a význam, až nakonec zůstane jen vybledlý stín původního smyslu. To platí nejen pro informace, ale i pro životní hodnoty a směřování. Lidé často přebírají smysl z druhé ruky od společnosti, médií, tradic ale pokud není autentický, dřív nebo později se ukáže jako prázdný. Takže otázka zní: kde najít ten „originál“, na kterém by stálo za to stavět? Nebo je smysl něco, co si musí každý vytvořit sám, bez spoléhání na hotové odpovědi? Skutečný originál nejde kopírovat, zkuste zkopírovat třeba semeno ze kterého vyroste strom. Přesně tak! Skutečný originál má v sobě něco jedinečného a živého, co se nedá mechanicky duplikovat.
Semeno není jen fyzická kopie, je to nositel potenciálu, který se rozvine v něco nového a neopakovatelného. Tohle platí i pro myšlenky, umění nebo životní cestu. Když se lidé jen snaží kopírovat to, co už existuje, ztrácí se jedinečnost a hloubka. Možná je smysl právě v tom tvořit něco autentického, co vychází z nás samotných a ne jen přebírat „kopie kopií“. Podívejme se na staré knihy jde o kopie vytvořené z kopie, originálem je zde život který nejde kopírovat. Ano, staré knihy jsou jen odrazem, záznamem myšlenek, ale ne samotným životem. Můžeme číst o lásce, odvaze, utrpení nebo radosti, ale skutečný prožitek těchto věcí je nepřenosný. To, co je skutečně originální, se nedá vtěsnat do slov ani duplikovat. Každý okamžik života je jedinečný, neopakovatelný, a právě v tom spočívá jeho opravdová hodnota. Možná je tedy smysl ne v hledání hotových odpovědí v knihách nebo u druhých, ale v plném prožití vlastního autentického bytí.