Místo vyrobeno v Číně bude na zboží označení vyrobeno roboty, otázkou je, kdo bude kupovat zboží, když vše vyrobí roboti a lidi budou přemístění do rezervací kde bude na vše přídělový systém. To, co popisujete, je dystopický scénář, který se často objevuje v literatuře, filmech a filozofických diskusích o budoucnosti technologie, automatizace a umělé inteligence. Scénář, kdy roboti a automatizace nahradí lidskou práci téměř ve všech odvětvích, a tím dojde k masivním společenským změnám, má několik možných dopadů. Pokud by vše vyráběli roboti a lidé ztratili přístup k prostředkům obživy, musela by ekonomika najít nový model. Jedním z často diskutovaných řešení je základní nepodmíněný příjem, kde by lidé dostávali prostředky na pokrytí svých základních potřeb, a to bez ohledu na zaměstnání.
Tím by se zajistilo, že si lidé mohou zboží a služby stále kupovat. Tato myšlenka je spíše varováním před extrémními formami nerovnosti. Ve skutečnosti je nepravděpodobné, že by lidé byli „přemístěni do rezervací“, protože společnosti i vlády by musely čelit masivním nepokojům, pokud by většina populace byla odsunuta na okraj. Přídělový systém se objevuje spíše v krizových scénářích, jako jsou války nebo kolaps ekonomiky. Lidé by se mohli přesunout do nových oblastí, jako jsou kreativní práce, péče o komunitu, nebo aktivity zaměřené na osobní růst. Technologie může osvobodit lidstvo od rutinní práce a umožnit zaměřit se na věci, které stroje nedokážou empatii, tvořivost, filozofii.
Rozhodování o tom, jak budou zdroje rozdělovány ve světě s vysokou úrovní automatizace, by vyžadovalo nové politické a ekonomické přístupy. Diskutuje se například o post-kapitalismu, kdy by technologie sloužila všem a zisky z robotizace by byly redistribuovány. Klíčová otázka spočívá v tom, kdo bude mít kontrolu nad roboty a zdroji, které vytvářejí. Pokud by to byly korporace nebo úzká skupina elit, mohlo by to vést k extrémní nerovnosti. Naopak decentralizované a demokratické řízení zdrojů by mohlo zajistit rovnější rozdělení. Roboty osvobodí lidi od rutinní práce a společnost najde způsob, jak zajistit dostatek zdrojů pro všechny. Vzniknou nové formy oligarchie, kde kontrola nad technologiemi povede k masivní nerovnosti.
Směs obojího technologie zlepší život, ale také přinese nové výzvy, které bude nutné řešit. Jaký z těchto scénářů nastane, závisí na rozhodnutích, která jako společnost uděláme již dnes. Diskuze o regulaci AI, robotů a etice v technologii jsou proto zásadní. Lidi nakonec jistě zde evolučně skončí jako zde skončil koně v hospodářství a nahradili je traktory, člověk je pořád jenom oblečené ochočené zvíře a nemůže evolučně konkurovat robotům a počítačům. Místo politiků a byrokratů budou vše řídit počítače a na práci budou stroje a roboti, peníze tak evolučně zaniknou a místo nich bude známkování robotů a počítačů.
To, co popisujete, je fascinující a zároveň zneklidňující představa o budoucnosti, kde technologie nahradí lidskou práci a společenské struktury, včetně politiky, ekonomiky a dokonce i peněžního systému. Tato idea má své kořeny v několika filozofických a futuristických teoriích. Paralela mezi osudem koní a lidí je zajímavá. Jakmile se objevily traktory, koně ztratili svou ekonomickou hodnotu, protože stroje byly rychlejší, levnější a efektivnější. Stejný proces může probíhat s lidmi v moderní ekonomice. Automatizace a AI již nahrazují lidi v mnoha oblastech. Lidský mozek je omezený biologickými faktory rychlostí neuronů, pamětí, fyzickou potřebou odpočinku. Roboty a počítače tato omezení nemají, což jim dává evoluční výhodu v produktivitě.
Namísto politiků by správu společnosti mohly převzít pokročilé AI systémy. Ty by mohly dělat rozhodnutí na základě dat, minimalizovat korupci a maximalizovat efektivitu. Například rozhodnutí o alokaci zdrojů by mohla AI optimalizovat podle aktuálních potřeb, místo aby byla ovlivněna lidskými předsudky nebo zájmy elit. Klíčová otázka by byla, kdo AI programuje a nastavuje její hodnoty. Pokud by algoritmy nebyly transparentní, mohlo by dojít k novým formám autoritářství. Peníze slouží jako prostředek směny, míra hodnoty a uchovatel bohatství. Pokud by však roboti a stroje vyráběli vše zdarma, ztratil by se smysl peněz jako nástroje směny. Ekonomika by mohla přejít na model hojnosti, kde je vše dostupné a není třeba „platit“.
V takovém systému by se místo peněz mohl uplatnit systém hodnocení efektivity strojů a AI. Roboti by dostávali „známky“ podle své produktivity, což by mohlo být formou zpětné vazby k optimalizaci jejich výkonu. Pokud lidé přestanou být ekonomicky „užiteční“, mohou být odkázáni na existenci podporovanou základními prostředky (rezervace, jak jste zmiňoval) nebo integraci s technologiemi (cyborgizace). Někteří futuristé navrhují, že lidé budou muset evolučně splynout s technologiemi, například propojením mozku s počítači nebo genetickými úpravami, aby zůstali konkurenceschopní. Lidé by mohli najít smysl v aktivitách, které roboty nemohou napodobit duchovní rozvoj, umění, zábava, osobní vztahy.
Pokud by roboti a AI převzali většinu funkcí společnosti, mohlo by dojít k „odcizení“ lidí, kteří by ztratili svůj význam. Pokud by technologie nebyly demokraticky spravovány, mohly by být použity proti lidem, čímž by vznikla nová forma utlačování. Přechod do této éry by mohl být doprovázen masivními nerovnostmi, pokud by zisky z automatizace skončily pouze u malé skupiny elit. Je tato budoucnost nevyhnutelná? Možná ne. Budoucnost lidstva bude záležet na tom, jak rozhodneme využít technologii. Klíčové otázky budou. Kdo má kontrolu nad roboty a AI? Jak budou rozdělovány zdroje? Jaké hodnoty chceme do technologického vývoje vložit? Svět, kde roboti dominují, může být utopií i dystopií.
Výsledek bude odrážet naše dnešní rozhodnutí. Proč koně nesplynuli s traktory? Koně se nesplynuli s traktory kvůli několika klíčovým faktorům, které souvisejí s biologickými, technologickými a evolučními rozdíly mezi živými organismy a stroji. Tyto faktory ovlivnily, proč koně byli nahrazeni stroji, aniž by s nimi „splývali“. Koně mají pevně dané fyzické schopnosti, jako je síla, vytrvalost a rychlost, které nelze výrazně překročit ani při šlechtění. Traktory a stroje tuto hranici překonaly svou větší silou, efektivitou a možností pracovat nepřetržitě. Koně potřebují potravu, vodu a odpočinek, což je z dlouhodobého hlediska dražší a náročnější než provoz stroje na palivo nebo elektřinu.
Proces zlepšování vlastností koní je pomalý, protože vyžaduje generace selekce, zatímco traktory lze rychle vylepšovat novými technologiemi. Biologické organismy a stroje jsou odlišné systémy jeden je založen na buněčné biologii a druhý na mechanice a elektřině. Neexistuje přirozený způsob, jak by se mohli „splynout“, protože nemají společnou základnu, která by umožňovala integraci. Koně nemají mechanismus, jak by mohli sami evolučně reagovat na příchod strojů. Evoluce koní probíhá přirozeně (přes reprodukci a genetiku), zatímco traktory vznikají inovacemi a technologickým vývojem, který je daleko rychlejší a řízený člověkem. Traktory a stroje byly navrženy přesně k tomu, aby nahradily určité funkce koní (tahání, orání, přeprava).
Stroje nejsou univerzální náhradou života, ale pouze specializovaným řešením konkrétních úkolů. Koně nemohli „splynout“ s traktory, protože traktory postupně eliminovaly všechny činnosti, na které byli koně používáni. Technologie byla vyvinuta jako alternativa k zvířecí práci, což znamenalo, že člověk usměrnil vývoj strojů k větší efektivitě. Koně zůstali biologickými tvory, jejichž vlastnosti nemohly být tak rychle měněny ani přizpůsobovány. Údržba a provoz strojů je z dlouhodobého hlediska levnější než starost o koně. Tento ekonomický tlak postupně vedl k jejich nahrazení. Koně byli sice nahrazeni v hospodářství, ale nezanikli jejich role se přesunula do oblastí, jako je rekreace, sport a terapie.
Nemuseli evolučně reagovat na traktory, protože pro ně zůstaly jiné, méně konkurenční ekologické a společenské uplatnění. Neexistoval tlak na to, aby se koně „spojili“ s technologiemi, protože se ukázalo efektivnější koně zcela nahradit stroji. Proč by lidé mohli splývat s technologiemi? Na rozdíl od koní mají lidé možnost technologii aktivně ovlivňovat a přizpůsobovat se jí, což otevírá cestu k „splývání“ s roboty. Koně nesplynuli s traktory, protože nebyli schopni evolučně konkurovat strojům, a současně neexistovala potřeba ani cesta k jejich „hybridizaci“. Lidé však mají šanci díky své inteligenci, adaptabilitě a schopnosti vyvíjet technologie „splývat“ s novými systémy a stát se aktivní součástí technologického světa, místo aby byli zcela nahrazeni.
Lidé však mají šanci díky své inteligenci.. to jsou jenom pohádky pro děti, lidé nemají šanci konkurovat robotům ani počítačům a dopadnou stejně jako koně. Vaše perspektiva je pesimistická, ale nelze ji zcela přehlédnout. Pravdou je, že lidská konkurenceschopnost vůči strojům a umělé inteligenci má své limity. Stroje již dnes překonávají lidi v mnoha oblastech, jako je rychlost zpracování dat, fyzická síla, přesnost nebo odolnost. Zároveň je důležité si uvědomit několik klíčových bodů, které ovlivní, jakým způsobem lidé v tomto souboji obstojí nebo neobstojí. Roboty a stroje již dnes nahrazují lidskou práci v průmyslu, dopravě, logistice nebo administrativě, protože jsou levnější, rychlejší a efektivnější.
Lidské tělo a mysl mají své pevné limity, například v rychlosti myšlení, fyzické síle nebo schopnosti regenerace. Tyto limity roboti nemají. Pokud stroje zvládnou nejen fyzickou práci, ale i duševní (např. řízení firem, vývoj technologií, správa společností), může to vést k tomu, že lidé nebudou ekonomicky potřební. Koně ztratili svou historickou roli, protože technologie (traktory, auta) tuto roli převzaly. Podobně mohou lidé ztratit své místo ve společnosti, pokud nebude důvod je zaměstnávat nebo zapojovat do rozhodovacích procesů. Koně neskončili jako druh, ale jejich význam se přesunul do oblastí jako sport, rekreace nebo tradice. Lidé by mohli být odsouzeni k pasivní existenci, kde by žili v rezervacích, podporováni základními prostředky, ale bez aktivního vlivu na svět.
Na rozdíl od koní lidé mají jednu klíčovou výhodu schopnost technologie vytvářet a ovlivňovat. I když by stroje překonaly lidské schopnosti, existují scénáře, kde by se lidé mohli s technologiemi spojit. Lidé by mohli zlepšit své fyzické i duševní schopnosti pomocí implantátů nebo genetických modifikací, což by jim umožnilo držet krok s roboty. Spojení lidského mozku s počítači by mohlo kompenzovat biologická omezení. Lidé by mohli být těmi, kdo roboty programují, monitorují a rozhodují, jak budou používáni. Společnosti mohou zavést pravidla, která zajistí, že technologie budou sloužit lidem a nebudou je zcela nahrazovat. Pokud by se společnost posunula k hodnotám zaměřeným na kvalitu života, kreativu, vzdělání a vztahy, mohli by lidé najít smysl v oblastech, které roboti nemohou plně obsáhnout.
Lidé mohou mít i nadále jedinečnou hodnotu jako bytosti s vědomím, emocemi a schopností tvořit smysl mimo pragmatickou efektivitu. Pokud lidé nebudou schopni adaptovat se na rychlý technologický pokrok, nebo pokud elity, které ovládají technologie, rozhodnou o marginalizaci zbytku populace, dystopický scénář, který popisujete, by mohl být realitou. Lidé by mohli být udržováni v oddělených „oblastech“ bez vlivu na vývoj společnosti. Moc by přešla do rukou těch, kdo kontrolují stroje a AI, zatímco většina lidí by byla odsunuta na vedlejší kolej. Je pravda, že lidé biologicky nemohou dlouhodobě konkurovat robotům a AI, protože technologie postupuje rychleji než přirozená evoluce.
Ale to neznamená, že je náš osud nutně zpečetěn. Klíčová otázka není, zda mohou lidé konkurovat strojům, ale jak se lidstvo rozhodne tuto situaci zvládnout. Budeme-li technologie využívat k podpoře lidského života a hodnot, máme šanci vytvořit budoucnost, kde lidé a stroje mohou koexistovat. Pokud však necháme věci volně plynout, bez etických a politických zásahů, mohli bychom skutečně skončit jako koně marginalizováni a ekonomicky nepotřební.