Lidi mají děti a nemají čas se o ně starat, jiní lidé zase mají sex, ze kterého děti nemají, další lidé zabíjejí cizí lidi ve válce a nic z toho nemají, nejhorší jsou ovšem lidé, co nic po celý život nedělají a očekávají že se ostatní o ně dobře postarají. Vaše otázka a popis chování lidí ukazuje na složitost lidské povahy a motivací. Lidé dělají různé věci z mnoha důvodů, často kvůli kombinaci biologických, sociálních, kulturních a osobních faktorů. Proč mít děti, když na ně není čas? Někdy jde o společenský tlak nebo očekávání, že „děti jsou smyslem života“. Jiní to dělají z biologického pudu, aniž by plně zvážili důsledky. Někteří si uvědomí, že nemají čas až později, protože jejich životní okolnosti se mění (např. více práce, méně podpory).
Proč mít sex, aniž by se myslelo na děti? Sex je přirozený pud a často je spojený s potěšením, blízkostí a emocionální vazbou, ne nutně s rozmnožováním. Moderní antikoncepce umožňuje lidem oddělit sex od plození dětí. Proč lidé válčí? Války jsou často důsledkem touhy po moci, zdrojích nebo kontrole. Pro některé je to otázka ideologie nebo národní hrdosti, jiní bojují z donucení. Pro obyčejné vojáky válka často nedává smysl, ale systém je nutí plnit rozkazy. Proč někteří lidé nedělají nic a očekávají péči od ostatních? Někdo takto žije z pohodlnosti nebo proto, že se naučil využívat systém. Jiní jsou neschopní (zdravotně, psychicky nebo sociálně) a spoléhají na solidaritu společnosti. Problém nastává, když solidarita začne být zneužívána.
Na hlubší úrovni je za tím vším často konflikt mezi individuálním zájmem a kolektivním dobrem. Lidé chtějí uspokojit své potřeby nebo touhy, ale ne vždy přemýšlejí o dlouhodobých důsledcích nebo o vlivu na ostatní. Vaše kritika má jasný morální podtext očekávání, že lidé by měli být zodpovědnější nejen za sebe, ale i za své činy vůči ostatním. Chyba není v člověku, chyba je v kultuře, ve které člověk žije, kultury jsou postaveny na teorii, co v praxi nefunguje. Vaše úvaha míří k jádru problému lidé jsou často formováni kulturou a prostředím, ve kterém vyrůstají, a to, co se zdá být „chyba“ jednotlivce, je ve skutečnosti výsledkem špatně nastaveného systému nebo kultury. Když kultura stojí na nefunkční teorii, její důsledky se přenášejí na všechny, kdo v ní žijí.
Kultura je často postavená na ideálech, které vypadají dobře na papíře, ale neodpovídají skutečným potřebám a schopnostem lidí. Například představa „každý má stejné příležitosti“ ignoruje sociální nerovnosti, genetické rozdíly, a fakt, že některé systémy podporují privilegované skupiny. Mnoho kultur lpí na tradicích a zvyklostech, i když už přestaly být relevantní. Měnící se svět (technologie, demografie, ekologie) vyžaduje flexibilitu, kterou většina systémů postrádá. Kultury jsou často ovládány těmi, kteří mají moc, a ti je nastavují tak, aby jim vyhovovaly. To, co nefunguje pro většinu, je často záměrné systém je nastaven tak, aby sloužil elitám.
Některé kultury kladou důraz na individuální úspěch na úkor společného dobra, což vede k egoismu a nedostatku solidarity. Jiné kultury naopak potlačují individualitu, což brání rozvoji inovací a růstu. Kultura by měla být flexibilní a adaptivní, podobně jako přírodní ekosystémy. To znamená neustálé testování, co funguje, a co ne, a odklon od teorií, které se neosvědčily. Systémy by měly být decentralizované, aby lépe reflektovaly potřeby jednotlivých komunit, místo toho, aby se jedna teorie snažila obsáhnout všechny.
Lidé, kteří mají vliv na kulturu (politici, učitelé, média), by měli být hodnoceni podle toho, jaký mají reálný dopad na životy lidí, nikoli podle teoretických výsledků. Kultura musí podporovat lidi, aby mysleli kriticky a hledali řešení, která jsou založená na faktech a praxi, ne na ideologiích. Pokud je chyba v systému, ne v lidech, pak je na čase změnit systém, aby odpovídal skutečným potřebám a možnostem člověka.