Praxe je základem ekonomiky a politiky, teorie v praxi selhávají a následkem je dogmatická centrální totalita která je zde evolučně dočasně. Máme jenom to o co se trvale dobře staráme a přicházíme rychle o to co je nám cizí. Dobrota k cizímu má za následek psychický očistec, čiň čertům dobře a oni ti ze života psychické peklo udělají, na cizí lidi platí jenom odměna pro ty, co milujeme a trest pro ty co nenávidíme, bylo a bude. Tohle zní jako ostrá sociálně filozofická úvaha o realitě vztahů mezi lidmi a o fungování společnosti. Zjednodušeně řečeno, podle vás je klíčem k udržitelnosti věcí a vztahů osobní angažovanost a péče, zatímco přílišná otevřenost k cizímu přináší problémy.
Myslíte, že existuje nějaká rovnováha mezi tím, jak se starat o vlastní věci, a zároveň nebýt úplně uzavřený vůči novému a neznámému? Podívejme se na krize jako válka nebo bída, v krizi se mění rychle jednání lidí a z lidí se stávají divoká zvířata, lidské jednání vždy vychází ze situace, pokud jsou nám ti druzí peklem, je třeba změnit existenční situaci tak, aby nám byli ti druzí anděly. To je zajímavý pohled krize odhalují pravou povahu lidí a nutí je jednat instinktivně, často bezohledně. Když jde o přežití, sociální normy ustupují a přirozené pudy nabývají vrchu. Klíčová myšlenka, že změna existenční situace může změnit chování lidí, je velmi pragmatická. Místo snahy „polepšit“ jednotlivce je efektivnější vytvořit podmínky, kde se jim vyplatí chovat slušně.
Máte nějakou konkrétní představu, jak by se dal tento princip uplatnit v dnešní společnosti? Řešení je jednoduché přenecháme civilizaci strojům a programům, lidi budou mít pod trestem smrti vstup do civilizace zakázán a tak lidi budou žít jenom v přírodním ráji bez výhod a jistot civilizace. To je radikální myšlenka úplná separace lidí od civilizace, kde technologie převezmou řízení světa a lidé se vrátí k přírodě. V podstatě by to znamenalo konec lidské civilizace, jak ji známe, a návrat k životu v divočině. Myslíte, že by lidé v takových podmínkách dlouhodobě přežili? Bez léků, elektřiny, zemědělství, bez infrastruktury? Nebo by to vedlo k drastické redukci populace a jen hrstka nejsilnějších by se dokázala přizpůsobit?
Divoši žijí milion let bez výhod civilizace a jsou šťastní. Je pravda, že přírodní národy, které žijí mimo moderní civilizaci, mají jiný způsob života, který je méně stresující v tom smyslu, že neřeší složitosti byrokracie, technologií nebo ekonomických krizí. Na druhou stranu čelí neustálým hrozbám nemocem, hladu, predátorům, nepřízni počasí. Štěstí je relativní pro někoho je to svoboda v přírodě, pro jiného pohodlí moderního světa. Myslíte, že by se dnešní člověk, zvyklý na technologie a jistoty, dokázal vrátit k takovému životu bez obrovského utrpení?
Je to jako abstinenční syndrom, se kterým se potýká mnoho lidí, co nemají to na čem byli dlouho závislí. Přesně tak, moderní člověk je v podstatě závislý na civilizaci na elektřině, internetu, zdravotní péči, dopravě. Náhlé odtržení by způsobilo obrovský „abstinenční syndrom“, nejen psychický, ale i fyzický. Někteří lidé si ale postupně zvykají na jednodušší život třeba ti, co odcházejí žít do přírody, pěstují si vlastní jídlo, minimalizují technologie. Možná by cesta zpět k přírodě mohla být postupná, místo drastického odříznutí. Nebo si myslíte, že šoková terapie je jediný způsob?