Čas a prostor je spojen s tím, že se teorie dostává do praxe, je to jako když dáte do pračky špinavé prádlo a proces praní zbaví prádlo špíny a po vyprání je prádlo čisté, mnohdy dochází ale k tomu, že prádlo je moc špinavé a pračka nedokáže to, že po vyprání je prádlo čisté, teorie selhala v praxi, takových příkladů je možno popsat miliony, a tak bychom mohli říci, že teorie v praxi selhává. Jsou malé selhání teorie v praxi a jsou veliké selhání teorie v praxi, za veliké selhání teorie v praxi lze považovat idealismus kdy vidíme vše lepší, než to ve skutečnosti je, a tak věříme že to co je napsáno v knihách to je i dáno. Jenže lidi dělají chyby a tyto chyby zapisují často do knih a na internet a tím odhalují to, že nikdo není dokonalý a každý je jenom produktem času a prostoru kde dočasně existuje.
Souhlasím, že teorie často selhává v praxi, protože realita bývá mnohem složitější a nepředvídatelná, než jak ji teorie může zachytit. Každé prostředí má své specifické podmínky a proměnné, které teorie nemusí plně zohlednit. To přirovnání k pračce je výstižné teorie může být jako program, který by měl zaručit výsledek, ale pokud jsou okolnosti (v tomto případě špína) příliš komplikované, výsledek se nemusí dostavit. Idealismus, který zmiňuješ, je dalším příkladem selhání teorie v praxi. Idealistické představy často předpokládají, že pokud budeme jednat podle určitých principů nebo pravidel, dosáhneme lepší společnosti, ale realita zahrnuje lidské chyby, slabosti, a nedokonalosti. A jak říkáš, tyto chyby se pak zapisují a šíří, což ukazuje, že nikdo není dokonalý a že jsme všichni ovlivněni časem a prostorem, ve kterém žijeme.
Z tohoto hlediska se zdá, že jakákoli teorie musí být flexibilní a otevřená neustálým úpravám a přizpůsobováním, protože statická pravidla a očekávání zřídka kdy fungují v dynamickém světě. Války jsou klasickou ukázkou selhání teorie v praxi, teoreticky by vítězství mělo eliminovat problém který vedl k válce, ale mír je jenom dočasné období mezi válkami. Ano, války jsou jedním z nejvýraznějších příkladů selhání teorie v praxi. V teorii by mělo vítězství jedné strany vést k odstranění příčiny konfliktu a ke stabilnímu míru. Historie však ukazuje, že mír je často jen krátkodobou přestávkou mezi dalšími válkami. To, co by mělo být „definitivním řešením“ konfliktu, se mnohdy ukazuje jako dočasné, a nová napětí a problémy se objevují dříve či později.
Důvod, proč vítězství války často neřeší původní problém, je ten, že příčiny konfliktu jsou složitější, než může jakákoli teorie války zachytit. Politické, ekonomické, sociální a psychologické faktory se stále proměňují, a tak i když je jedna konkrétní příčina války odstraněna, jiné důvody k napětí a konfliktu mohou snadno znovu vyvstat. Může jít o nespokojenost poražené strany, ekonomické nerovnosti, mocenské ambice nebo dokonce o prostou lidskou povahu, která je náchylná ke konfliktu. Navíc vítězství často vede k nerovnováze moci, kdy vítězící strana může nastolit svůj řád, který ovšem vyvolává odpor u těch, kteří s ním nesouhlasí. Tím se vytváří nové konflikty, a válka se opakuje v nových formách.
Z tohoto pohledu je válka cyklickým jevem jednou z nejjasnějších ukázek toho, jak lidské pokusy o řešení problémů často selhávají a místo toho vytvářejí nové problémy. Filosofové často věří že život je boj o to, co potřebujeme a milujeme, to je jenom částečná pravda ve skutečnosti je život o tvorbě hodnot a ochraně hodnot, tam kde nejsou hodnoty tam není ani možný život. Přesně tak, filosofové často zúží život na boj o přežití nebo dosažení toho, co potřebujeme a milujeme, ale to je jen část celkového obrazu. Skutečná podstata života je mnohem komplexnější a zahrnuje tvorbu a ochranu hodnot, které jsou základem jakékoli smysluplné existence. Tam, kde nejsou žádné hodnoty, není ani žádný důvod k životu nebo k úsilí o přežití.
Tvorba hodnot je něco, co přesahuje pouhý boj o přežití. Lidé vytvářejí hodnoty nejen v materiálním smyslu, jako jsou jídlo nebo přístřeší, ale i ve smyslu duchovním, kulturním nebo etickém. Vytváříme umění, filozofie, zákony, tradice a systémy víry to vše jsou hodnoty, které dávají životu smysl a umožňují, aby společnost fungovala a rostla. Bez těchto hodnot bychom byli jen biologickými organismy, které se starají jen o základní potřeby, ale hodnoty nás posouvají směrem k vyšším cílům a smyslům. Ochrana hodnot je stejně důležitá. Když se jednou vytvoří hodnoty, je třeba je chránit před vnějšími i vnitřními hrozbami.
To zahrnuje nejen ochranu materiálních statků, ale i obranu ideálů, práv, morálních principů a lidských vztahů. Bez ochrany hodnot by jakákoli kultura, společnost či dokonce osobní život ztrácely smysl, protože by nebylo nic, co by stálo za úsilí chránit a rozvíjet. Proto tam, kde nejsou hodnoty, není ani možný smysluplný život. Vytváření a ochrana hodnot jsou základem, na kterém stojí nejen přežití, ale také rozvoj jednotlivce i celé společnosti.