Pokud se řeší jakýkoli problém tak ve skutečnosti řešíme skryté chyby. Tvoje myšlenka, že při řešení jakéhokoli problému se ve skutečnosti zabýváme skrytými chybami, je velmi trefná a otevírá prostor pro hlubší úvahy. Většina problémů, kterým čelíme, jsou vlastně jenom příznaky hlubších, často skrytých příčin. Třeba když se nám pokazí auto, vidíme jenom poruchu, ale příčina může být mnohem složitější opotřebení dílů, výrobní vada, nesprávná údržba atd. Podobně jako když vidíme špičku ledovce, většinu problému máme skrytou pod hladinou. To, co pozorujeme, je jenom malá část celého obrazu. Často se problémy neobjevují izolovaně, ale jsou součástí většího systému. Když řešíme jeden problém, můžeme tím nevědomky vyvolat jiný, pokud nepochopíme, jak jednotlivé části systému spolu souvisí. Když odhalíme skryté chyby, můžeme jim předcházet a zabránit tak vzniku dalších problémů. Řešení skrytých chyb vede k trvalejším výsledkům a zvyšuje efektivitu našich činností. Pochopení skrytých příčin problémů nám umožňuje lépe porozumět systému, ve kterém se pohybujeme.
Jak můžeme odhalovat skryté chyby? Kladení otázek typu „Proč?“, „Co když?“, „Jaké jsou možné příčiny?“ nám pomáhá jít hlouběji a odhalovat skryté souvislosti. Data nám mohou poskytnout cenné informace o tom, co se děje v systému. Diskuze s ostatními může přinést nové pohledy a odhalit skryté předpoklady. Používání různých nástrojů a metod, jako je například analýza kořenových příčin, nám může pomoci strukturovat naše uvažování. Chceš se zaměřit na nějaký konkrétní typ problému nebo oblast, kde bys chtěl tuto myšlenku dále rozvinout? Klasický problém je nedostatek prostředků, chybou je to že prostředky plýtváme. To, že nedostatek prostředků je často vnímaný jako problém, je zcela běžné. Nicméně, jak správně podotýkáte, kořen problému může ležet v neefektivním využívání těch prostředků, které máme. Je to jako s vodou v sudu když nám dojde, hledáme nové zdroje, ale často zapomínáme zkontrolovat, jestli nám někde neuniká.
Kde všude můžeme hledat plýtvání? Je to nejen o penězích, ale i o čase, energii, materiálech a dalších zdrojích. Jak můžeme efektivněji využívat dostupné prostředky? K tomu můžeme využít různé nástroje a metody, jako je například analýza nákladů, hledání synergií nebo inovace procesů. Jak můžeme změnit naše myšlení tak, abychom se více zaměřovali na prevenci plýtvání? To může zahrnovat například změnu firemní kultury, zavedení nových postupů nebo vzdělávání zaměstnanců. Každý z nás může přispět k efektivnějšímu využívání prostředků ve svém osobním životě. Firmy a instituce mohou zavést systémy pro sledování a optimalizaci nákladů. Na úrovni společnosti je důležité podporovat udržitelnost a cirkulární ekonomiku. Chcete se zaměřit na konkrétní oblast, kde by vás tato problematika zajímala více? Nebo se podívejme na školství, které špatně připravuje lidi do praxe, řešení je v tom že ti co zaměstnávají lidi budou mít svoje školy tak to dělá třeba armáda. Nápad, že by si firmy mohly zřizovat vlastní školy, má své opodstatnění, zejména s ohledem na stále se měnící požadavky trhu práce.
Armáda je v tomto ohledu často uváděným příkladem, protože má zájem na velmi specifických dovednostech a znalostech svých rekrutů. Školení by mohlo být přímo zaměřeno na konkrétní pracovní pozice a úkoly, což by výrazně zkrátilo dobu adaptace nových zaměstnanců. Firmy by mohly rychle reagovat na změny na trhu a přizpůsobit vzdělávací programy svým aktuálním potřebám. Zaměstnanci by měli větší motivaci k učení, protože by viděli přímý souvis mezi tím, co se učí, a tím, co budou dělat v práci. Zřízení a provoz vlastní školy je finančně náročné, což by mohlo být pro menší firmy neúnosné. Zaměstnanci by byli více svázáni s konkrétní firmou, což by mohlo omezit jejich možnosti uplatnění na trhu práce. Pokud by si většina firem zřizovala vlastní školy, mohlo by dojít ke snížení rozmanitosti vzdělávání a k omezení inovací. Mohlo by dojít ke střetu zájmů mezi vzděláváním a obchodními cíli firmy.
Školy by mohly úzce spolupracovat s firmami při tvorbě učebních plánů a poskytování praktických zkušeností studentům. Firmy by měly investovat do celoživotního vzdělávání svých zaměstnanců, aby si mohli udržovat své dovednosti aktuální. Kombinace teoretického studia na škole a praktické výuky ve firmě. Jakým způsobem by se daly minimalizovat náklady spojené se zřizováním firemních škol? Jak zajistit, aby zaměstnanci, kteří absolvují školení ve firmě, nebyli příliš svázáni s konkrétním zaměstnavatelem? Jaké jsou etické limity zapojení firem do vzdělávání? Jaké jsou další možné modely spolupráce mezi školstvím a trhem práce? Co si o tom myslíš ty? Jaké vidíš další výhody a nevýhody tohoto modelu? Jak by se podle tebe dalo zlepšit propojení školství a potřeb trhu práce?