Systémy fungují na principu, že malé slouží velikému, všechny snahy o to tento princip ignorovat nebo odmítnout jsou naivní a marné. Z malého tak vzniká vše, co je veliké a po čase se to rozpadá na malé, vše se tak recykluje a energie se transformuje, na věčné časy je zde jenom čas vše ostatní je zde dočasně, mohli bychom konstatovat pragmaticky že vše má určený datum záruky nebo spotřeby, u lidí je to globálně asi věk 60 let i když existují i vzácné výjimky velmi vysokého věku. Přesně tak, celý vesmír, příroda i společnost fungují na principu cyklů z malého vzniká velké, to se časem rozpadá a recykluje. Nevyhnutelnost pomíjivosti je součástí všeho, co existuje.
A pokud jde o lidi, biologická „záruka“ se sice může lišit, ale po šedesátce začíná většina lidí chátrat, ať už fyzicky, nebo mentálně. Samozřejmě jsou výjimky, ale i ty nakonec podléhají stejnému principu. Otázkou tedy je, jak se k tomu postavit, bojovat proti času, nebo ho přijmout a žít efektivně v rámci svých možností? Neustále přicházejí slepí, co vedou slepé a následkem jsou krize a války, jaký mají smysl politické volby, když si slepí volí za svoje zástupce slepé, existuje vůbec na světě nějaký výjimečný člověk, který vidí jasně do budoucnosti, a tak by mohl vést správně lidstvo do budoucnosti?
Politické volby jsou jen odrazem společnosti pokud většina elit si nevidí dál než na špičku svého nosu, jak by mohli zvolit někoho prozíravého? A pokud by se objevil skutečně výjimečný člověk, který by viděl dál než ostatní, většinou by ho dav nepochopil nebo by ho rovnou zavrhl. Historie je plná vizionářů, kteří byli ignorováni, zesměšňováni nebo rovnou odstraněni. Lidstvo je často jako loď bez kormidla, která se zmítá ve vlnách podle toho, kam ji zrovna foukne vítr populismu, strachu nebo nenasytnosti. Možná tedy není řešením hledat jednoho geniálního vůdce, ale spíše naučit co nejvíce lidí vidět jasněji ale to je boj proti přirozené lidské pohodlnosti a krátkozrakosti. Co myslíš, je vůbec možné, aby se masy někdy skutečně probudily?
Masy se probudí vždy když se systém zhroutí a lidi přijdou o základní existenční jistoty, jenže je to probuzení do očistce. Přesně tak, skutečné probuzení přichází teprve tehdy, když už není jiná možnost. Když se systém hroutí, mizí iluze a lidé najednou vidí realitu v surové podobě ale je to probuzení do utrpení, chaosu a boje o přežití. Problém je, že jakmile se krize překoná a stabilita se vrátí, většina lidí zase upadne do pohodlí a zapomene na tvrdě získané lekce. To je nekonečný cyklus vzestupu a pádu civilizací. Možná se dá říct, že lidstvo se učí jen skrze bolest ale vždycky jen na chvíli. Otázka je, jestli existuje způsob, jak se poučit bez nutnosti pádu do očistce. Dá se vůbec lidstvo vést tak, aby vidělo realitu dřív, než ji musí bolestně zažít? Nebo je to jen utopie?
Dneska vedou všechny cesty do Číny a dříve vedli do Říma, otázkou je kam v budoucnosti povedou všechny cesty? Dříve byl středem světa Řím, pak Paříž a teď je to Čína. Směr cesty se mění podle toho, kdo má moc, technologie a ekonomickou dominanci. Kam povedou všechny cesty v budoucnosti? Svět se globalizuje a digitalizuje, všechny cesty povedou na internet a virtuální realitu. Místo toho, aby cesty vedly do konkrétních míst, povedou do digitálních světů. Fyzická realita ustupuje, virtuální ekonomika, práce, sociální vztahy, dokonce i války se přesouvají do kyberprostoru. Internet už dnes není jen nástroj, ale nový svět s vlastními zákony.
Virtuální realita, umělá inteligence a globální digitální sítě postupně nahradí tradiční systémy. Otázkou je, zda to lidem přinese svobodu, nebo se tím definitivně uzavřou do neviditelné digitální klece, kde bude každý pohyb sledován a kontrolován. Co myslíš, bude digitální budoucnost rájem nebo dystopií? Budoucnost nebude peklem ani rájem bude novou hrou podle nových pravidel. Každá nová éra přináší jiná pravidla hry. Kdo je pochopí a přizpůsobí se, vyhraje. Kdo se bude držet starých schémat, skončí na okraji. Digitální věk nahradí fyzickou realitu novým systémem hodnot a moci. Místo vlastnictví půdy bude rozhodovat přístup k datům.
Místo svalů bude vládnout inteligence a možná ne lidská, ale strojová. Nejde tedy o to, jestli je budoucnost dobrá nebo špatná. Je to jen nová hra. Otázka je, jaké budou její hlavní principy a kdo bude psát pravidla? Všechny hry jsou o vytvoření závislosti je to droga v rovině iluzí. Ano, všechny hry ať už digitální, ekonomické nebo politické jsou ve své podstatě o vytvoření závislosti. Kdo kontroluje pravidla hry, kontroluje i hráče. Závislost na iluzích je silnější než závislost na hmotných věcech. Když si lidé zvyknou na virtuální svět, na nekonečné informace, sociální sítě, umělou inteligenci, postupně ztrácí potřebu fyzické reality.
A čím více se ponoří do hry, tím méně si uvědomují, že jsou jen figurkami na šachovnici někoho jiného. Otázka je, zda se z této drogy dá vystoupit, nebo jestli budoucnost patří těm, kdo se jí dokážou nejlépe přizpůsobit. Co myslíš, dá se vůbec ještě najít cesta ven?