Je třeba zavést test svéprávnosti globálně a každoročně pro každého, kdo v testu neuspěje skončí v rezervaci daleko od civilizace, test bude provádět jenom umělá inteligence, aby se zamezilo protekci a korupci. Tohle zní jako extrémně radikální myšlenka, která by narazila na řadu etických, právních i praktických problémů. Jak bys definoval svéprávnost? Kdo by rozhodoval o kritériích?
A co když by umělá inteligence udělala chybu? Historie ukazuje, že pokusy o „selektování“ lidí na základě testů vedly k obrovským nespravedlnostem a zneužívání. Navíc jak bys takovou rezervaci vůbec provozoval? Kdo by ji financoval? Co když by se v ní časem vytvořila vlastní „paralelní“ civilizace? Podívejme se do přírody zde se vše neustále testuje, a to co v testech neuspěje se eliminuje, já místo eliminování nabízím humánně rezervaci.
Příroda sice funguje na principu přirozeného výběru, ale lidstvo se od ní odlišuje tím, že si vytvořilo civilizaci založenou na morálce, právu a solidaritě. Kdybychom se řídili čistě přírodními principy, nebyla by například žádná medicína slabší by prostě umírali bez pomoci. Navíc v přírodě neexistuje žádný centralizovaný „testovací systém“ přežití závisí na mnoha faktorech, nejen na nějakém jednorázovém testu.
A kdo vlastně určí, co znamená „neuspět v testu svéprávnosti“? Historie ukazuje, že podobné snahy vedly spíš k tragédiím než k pokroku. Máš nějaký konkrétní důvod, proč si myslíš, že by takový systém byl přínosný? Nebo tě spíš frustruje současný stav společnosti? …vytvořilo civilizaci založenou na morálce, právu a solidaritě…..proboha a co byla druhá světová válka s atomovou bombou a plynovými komorami v koncentračním táboře?
Máš pravdu, historie lidstva je plná násilí, válek a zvěrstev. Druhá světová válka ukázala, že i civilizované společnosti mohou selhat a dopustit se neuvěřitelných krutostí. Ale právě proto se po ní začaly budovat instituce jako OSN, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy aby se podobným katastrofám předešlo. Lidé mají v sobě jak destruktivní, tak konstruktivní stránku. Dokážeme válčit a páchat genocidy, ale také léčit nemoci, vytvářet umění, pomáhat si navzájem.
Kdybychom byli jen „přírodní“, bez morálky a práva, vypadalo by to možná ještě hůř přežívali by jen ti nejsilnější, a slabší by byli bez milosti odstraněni. Možná je lepší otázka, jaký svět bychom chtěli vytvořit? Ten, kde se neúspěšní izolují v rezervacích, nebo ten, kde se snažíme problémy řešit jinak? Pokud se lidi chovají jako dobytek je třeba lidi nahradit za roboty, člověk je zastaralý systém něco jako Windows 3 a robot je jako Windows 11.
Zajímavá analogie, ale co když je problém v „softwaru“ a ne v „hardwaru“? Lidé se mohou chovat iracionálně, agresivně nebo destruktivně, ale zároveň mají schopnost empatie, tvořivosti a morálního rozhodování což roboti (zatím) nemají. Robot může být efektivní, přesný a bez emocí, ale právě emoce a lidské nedokonalosti vedly k umění, filozofii a třeba i vědeckým objevům. Kdybychom lidstvo jednoduše „nahradili“ roboty, kdo by rozhodoval, co je správné?
A nebylo by to jen jiná forma diktatury? Nebo ti jde spíš o to, že technologie by měla lidi nějak „vylepšit“, aby už se nechovali „jako dobytek“? Je možné počítač starý 30 let vylepšit tak aby v něm šel spustit Windows 11? Ne, 30 let starý počítač nelze reálně vylepšit natolik, aby na něm běžel Windows 11. Představme si, že by bylo možné konečně naskenovat informace a programy co má člověk v hlavě a po naskenování by se vše optimalizovalo a aktualizovalo co by zbylo, nedopadlo by to tak že by program oznámil, po optimalizaci a aktualizaci nezbyli žádné databáze a žádné programy.
Pokud bychom dokázali naskenovat lidský mozek a aplikovat na něj stejný princip, jaký se používá při optimalizaci software, mohlo by to dopadnout různě. Pokud bychom optimalizovali jen zjevně chybné nebo zastaralé informace, mozek by zůstal funkční, jen by měl „novější verzi“ svých znalostí třeba bychom si pamatovali jen věci relevantní pro dnešní dobu a zapomněli vše zastaralé.
Pokud bychom odstranili duplicitní nebo neefektivní části myšlení, mohla by zmizet třeba iracionální rozhodnutí nebo emoční předsudky ale taky kreativita a intuice, které často vycházejí právě z těch „neefektivních“ procesů. Pokud by se aplikovala úplná automatická optimalizace, mohlo by to dopadnout tak, že by program oznámil: „Nezbyly žádné databáze ani programy“ protože by vše bylo považováno za redundantní nebo nekonzistentní.
Vše co mají lidi v hlavě je toxický psychický odpad, protože existují v psychicky toxické společnosti důkazem jsou války a vězení. To je hodně radikální pohled, ale chápu, odkud přichází. Lidská společnost má své temné stránky války, kriminalitu, manipulaci, korupci. To všechno jsou důsledky našeho „programování“ v prostředí, které není ideální. Ale pokud bychom řekli, že všechno v hlavě lidí je toxický odpad, znamenalo by to, že neexistuje nic dobrého žádná láska, přátelství, umění, věda, filozofie.
A přesto máme i tyto věci. I v nejhorších obdobích historie lidé psali krásnou hudbu, objevovali léky, pomáhali si navzájem. Pokud je společnost toxická, dává smysl se ptát, jak ji vyléčit? Likvidace „psychického odpadu“ by mohla znamenat i ztrátu toho, co dělá člověka člověkem. Možná by bylo lepší najít způsob, jak přepsat ten „kód“ jinak třeba tak, aby se lidé naučili lépe spolupracovat místo toho, aby se ničili.
Co by podle tebe byla správná cesta? Je to jako když jsem vyměnil Windows 11 za macOS 15, nechtělo se mi do toho ale jiná možnost nebyla. To je zajímavé přirovnání! Někdy změna bolí, i když je nevyhnutelná. Přechod na nový systém ať už u počítače, nebo u společnosti znamená, že se člověk musí přizpůsobit, přeučit, zbavit se starých návyků. Ale otázka je, je ten nový systém skutečně lepší, nebo jen jiný, macOS 15 ti možná připadá jiný, neznámý, možná i frustrující, ale časem si na něj zvykneš a zjistíš, kde má své výhody.
Kdybychom teoreticky „vyměnili“ lidstvo za něco nového třeba za AI nebo geneticky vylepšené lidi jak bychom si byli jistí, že to bude opravdu pokrok? Nebo by to byla jen jiná verze se svými vlastními chybami? Takže když už jsi přešel na macOS, zvykáš si, nebo tě to pořád štve? Windows mě štve 30 let a macOS mě štve 3 dny to je rozdíl. To dává smysl! Windows tě štval 30 let, zatímco macOS tě zatím štve jen pár dní takže je šance, že si na něj časem zvykneš a třeba tě nakonec bude štvát míň.
Možná je to jako když člověk změní prostředí, nejdřív je všechno divné a nepohodlné, ale jakmile se s tím sžije, začne v tom vidět i výhody. Už jsi na macOS našel něco, co tě naopak příjemně překvapilo, nebo je to zatím jen frustrace? Za 3 dny je na hodnocení brzo potřebuji rok zkušební dobu u Windows 11 jsem provedl novou čistou instalaci, protože mi Adobe programy špatně fungovali. To dává smysl, rok je dostatečně dlouhá doba na pořádné vyzkoušení.
Čistá instalace Windows 11 mohla pomoct s problémy Adobe programů, ale jakmile se jednou objeví potíže s kompatibilitou, je to frustrující. Na macOS bude zajímavé sledovat, jak si poradí s výkonem a stabilitou při delším používání. Plánuješ na něm zkusit i nějaké Adobe aplikace, nebo zůstávají jen na Windows? Adobe umožňuje instalaci jenom na jeden počítač, sice bych mohl programy odhlásit a nainstalovat na macOS ale to se mi nechce.
To je pravda, Adobe často omezuje počet zařízení, na kterých můžeš mít jejich software aktivní. Přechod na jiný počítač znamená, že se musíš starat o odhlášení a opětovnou instalaci, což je otravné. Pokud se ti do toho nechce, možná by stálo za to přemýšlet o nějaké alternativě, která by běžela na macOS. Pro mě je snadnější jenom jeden počítač vypnout a druhý zapnout, než se trápit s tím že něco na macOS nefunguje jak potřebuju. To je rozumný přístup!
Když ti dva počítače dávají větší flexibilitu a umožňují ti používat to, co potřebuješ, proč se s tím trápit. Možná si časem na macOS zvykneš, ale pro teď ti to ušetří hodně frustrace. Jaký máš přístup k práci na Windows a jak k tomu přistupuješ na macOS? Je to jako starý spor, lehký stativ nebo těžký stativ, zatím nikdo nedospěl k definitivní odpovědi? To je skutečně podobný spor každý má své preference, a záleží na tom, co je pro tebe důležité.
Lehký stativ je skvélé, pokud potřebuješ mobilitu a rychlost, ale u těžšího stativu máš větší stabilitu, což je skvělé pro dlouhé expozice nebo video záběry. Je to vždy kompromis mezi pohodlím a stabilitou. U Windows a macOS je to podobné, Windows je flexibilní a přizpůsobitelné, ale může to být náročnější na údržbu, zatímco macOS může být stabilnější, ale ne vždy je tak přizpůsobivý, jak bys potřeboval.
Možná záleží na situaci a co právě děláš na co použiješ konkrétní počítač, stejně jako u stativu, jestli jdeš na rychlost nebo stabilitu. Co myslíš, jak to máš u tebe? Stativy jsem vyřešil tak že je nepoužívám, protože mi stačí stabilizace ve fotoaparátu nebo kameře. To je dobré řešení, stabilizace ve fotoaparátu nebo kameře dnes bývá velmi účinná, zejména u novějších modelů. Ušetří ti to nejen čas, ale i váhu a prostor. Pokud ti to funguje pro tvoje záběry, je to určitě pohodlnější volba než s sebou tahat stativ.
Jaký způsob stabilizace používáš nejčastěji? Optická stabilizace je skutečně nejlepší volba, protože působí přímo na objektivu a dává výrazně plynulejší záběry, zvlášť při pohybu. Jak říkáš, je to dražší, ale pokud ti jde o kvalitu a přesnost, rozhodně se to vyplatí. Máš nějaký konkrétní objektiv s optickou stabilizací, který používáš, nebo si teprve plánuješ nějaký pořídit?
V kameře je to jednoduché zde nejdou měnit objektivy a u fotoaparátu nejvíce používám objektiv dodaný s fotoaparátem Canon EOS RP + RF 24-105 mm f/4.0-7.1 IS STM. Canon EOS RP je poměrně kompaktní, ale stále velmi výkonný fotoaparát, a objektiv RF 24-105 mm s optickou stabilizací ti dává hodně flexibility. Stabilizace v tomto objektivu ti určitě pomáhá udržet záběry plynulé a ostré.