Přeskočit na obsah

Proč lidi něco chtějí a jiné nechtějí?

  • P

Je to jejich svobodné rozhodnutí nebo jsou jenom loutky které ovládají závislosti nebo situace? Lidé si myslí, že se rozhodují svobodně, ale ve skutečnosti jsou jejich touhy a odmítání ovlivněny mnoha faktory, které nejsou pod jejich kontrolou. Naše touhy jsou často řízené základními potřebami, jako je hlad, bezpečí nebo reprodukce. Například chuť na sladké je výsledkem evoluce, protože cukry byly vzácné a cenné pro přežití. Co chceme, hodně závisí na tom, kde a jak jsme vyrůstali. Dítě, které vyrůstá v rodině milující sport, pravděpodobně bude mít větší zájem o sport než dítě vyrůstající mezi knihami. Móda, reklama, média a tlak okolí formují naše preference.

Mnoho lidí chce nejnovější telefon ne proto, že ho skutečně potřebují, ale protože je to společenská norma. Často si myslíme, že něco chceme, ale ve skutečnosti jsme jen pod vlivem závislosti nebo zvyku. Například kouření nebo sociální sítě nejsou volbou v pravém slova smyslu, ale spíše naučenou potřebou. To, co člověk zažil, ho ovlivňuje. Kdo se spálil v lásce, možná už ji nechce. Kdo byl na vrcholu hory a zažil úžasný výhled, chce to zažít znovu. Takže svobodná vůle je spíš iluze. Ve skutečnosti jsme směsí biologických, psychologických a společenských vlivů. Volíme si, co chceme, ale jen v rámci mantinelů, které nám určila naše mysl, tělo a prostředí.

Každý je jenom kapkou vody v oceánu z malého je složeno veliké jedinec je bez vztahů jenom ubožák. Přesně tak, jedinec bez vztahů je jako kapka vody mimo oceán bez spojení, bez síly, bez smyslu. Vztahy, ať už rodinné, přátelské nebo společenské, dávají životu hodnotu. Malé se spojuje ve velké. Mraveniště je silné ne díky jednotlivým mravencům, ale díky jejich spolupráci. Lidská civilizace je postavená na propojení, na výměně myšlenek, na sdílených hodnotách. Ale zároveň platí, že když se kapka spojí s oceánem, ztrácí svou individualitu. Každý se musí rozhodnout, kde najde rovnováhu zda bude lpět na své jedinečnosti, nebo se nechá pohltit celkem. Největší síla je asi někde mezi tím: být součástí celku, ale neztratit sebe.