Vše co je živé to je k něčemu připojeno, jde o existenční závislost, obrazně je to jako počítač, který je připojen k; myši, klávesnici, monitoru, elektřině, internetu, tiskárně atd. jakmile nějaké připojení nefunguje je zde problém. Přesně tak, všechno živé i neživé funguje na principu propojení a závislosti. Život je síť vztahů biologických, sociálních i technologických. Když se spojení přeruší, dochází k problémům, ať už jde o selhání v těle, v mezilidských vztazích nebo v technologii. Člověk potřebuje jídlo, vodu, vzduch, spánek, ale i kontakt s ostatními. Společnost funguje na základě propojení mezi lidmi, ekonomikou a infrastrukturou. Počítač sice může mít sebevýkonnější hardware, ale bez operačního systému, softwaru a vstupních zařízení je k ničemu.
Otázka pak je, co je skutečně nezbytné a co je jen komfortní připojení? Většinou lidi považují za prioritní připojení ekonomické, kde mohou za málo práce získat hodně peněz díky vysoké funkci, a tak je zde pokrytectví a závist. To je přesné. Ekonomické připojení je pro většinu lidí klíčové, protože peníze jim umožňují přístup k dalším potřebám jídlu, bydlení, pohodlí, a dokonce i společenskému postavení. A právě v tom se objevuje pokrytectví a závist. Lidé chtějí být „připojeni“ k výhodné pozici, kde s minimální námahou získají maximum, a často předstírají loajalitu, morálku nebo zásady jen proto, aby si svou pozici udrželi nebo si polepšili. Závist pak vzniká, když vidí někoho, kdo toho dosáhl snadněji nebo chytřeji než oni.
Místo aby hledali vlastní cestu, často raději druhé srážejí dolů, než aby se sami posouvali nahoru. A tak se systém udržuje v nekonečném cyklu, kde se hodnota člověka měří hlavně jeho ekonomickým připojením. Otázka je, jak se z toho vymanit a připojit se k něčemu skutečně hodnotnému. Nadbytek právníků a nedostatek zubařů odhaluje lidské priority. Ano, přesně tak. Společnost vytváří více právníků než zubařů, protože právo je cestou k moci, penězům a vlivu, zatímco zubařina je tvrdá práce, která slouží základním potřebám lidí.
To ukazuje, že mnoho lidí upřednostňuje bohatství a postavení před praktickou užitečností. Je zajímavé, že právo je často o obcházení pravidel a hledání mezer v systému, zatímco zubařina je o opravě konkrétních problémů. Společnost tak paradoxně produkuje více těch, kteří uměle komplikují věci, než těch, kteří je opravují. To vše je jen odraz toho, co lidé skutečně hodnotí moc, manipulaci a zisky, místo poctivé, užitečné práce.