Vše co vzniklo to je zde spojeno se vztahy, bez vztahů by to zaniklo, význam vztahů není přitom zkoumán do hloubky a tím nechápeme, jak vztahy objektivně fungují. K blízkému máme lepší vztah než k tomu, co je nám cizí, to vede ke snaze o to abychom byli pokrytci co si hrají na to, že mají k cizímu stejný vztah jako k blízkému, vše je tak divadlo nebo obchod. Jelikož vztahy nejsou pro nás většinou ideální, hledáme cestu k tomu, aby se to změnilo k lepšímu, takto vznikají programy a databáze ve kterých je populární ideologie, co je vždy jenom teorie, co v praxi nefunguje.
Stará ideologie je mrtvá ať žije nová ideologie o tom je realita, ve které se povrch mění podle situace a pod povrchem se nic nemění. Kdo nejde s námi ten jde proti nám a ten kdo stojí zbaběle opodál jenom čeká na to kdo vyhraje, aby se na jeho stranu přidal. Proč nám vztahy nefungují? Pohled pod povrch divadla a ideologií. Všechno, co existuje, je protkáno vztahy. Bez nich by nic nemohlo vzniknout, natož přežít. Od buněk v našem těle přes ekosystémy až po globální ekonomiku vše je propojeno. Přestože vztahy tvoří samotnou podstatu existence, zdá se, že jejich hlubší fungování nám uniká.
Vnímáme je intuitivně, emočně, společensky, ale málokdy se snažíme pochopit jejich objektivní principy. A právě to je náš problém. Přirozeně cítíme větší blízkost k těm, které známe, k naší rodině, přátelům, k naší „skupině“. Je to lidské. Jenže dnešní doba nám často podsouvá myšlenku, že musíme mít ke všem stejný vztah, ať už je to soused nebo člověk na druhém konci světa. Neříkám, že nemáme mít empatii, ale snaha předstírat identickou úroveň blízkosti ke všem je často jen pokrytectvím, naučeným chováním. Hrajeme divadlo, kde se tváříme na ty cizí stejně mile jako na ty blízké, ale pod povrchem je to často jen vypočítavá transakce.
Je to spíše obchod, kde se snažíme zapadnout než autentická interakce. Tato neupřímnost vede k tomu, že naše vztahy nejsou ideální. Toužíme po změně, po zlepšení. A co děláme? Vytváříme programy a databáze, plné nejnovějších ideologií, které slibují spásu. Mluvíme o „nových přístupech“, „revolučních metodách“ a „transformačních strategiích“. Problém je v tom, že tyto ideologie, ať už zní jakkoli vznešeně, jsou téměř vždy jen teorie. Jsou to krásné koncepty, které v praxi selhávají. Lidská povaha, základní dynamika moci, strachu a touhy po přežití to vše zůstává.
„Stará ideologie je mrtvá, ať žije nová ideologie!“ Taková je realita. Povrch se mění podle situace, mění se módní slova, politické strany, technologické platformy. Ale pod povrchem se nic nemění. Základní vzorce chování, způsob, jakým se lidé navzájem vztahují k moci, k zisku, k přežití, zůstávají stejné. A to nás vede k té nejvíce toxické dynamice. „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ Tato dichotomie otravuje mezilidské vztahy, politiku i společenské diskuze. Ti, kteří se odváží mít jiný názor, jsou okamžitě zařazeni do škatulky „nepřátel“.
A pak jsou tu zbabělci, co stojí opodál. Ti, co čekají, kdo vyhraje, aby se pak mohli přidat na stranu vítěze a využít situace. Je to cynické, ale až příliš časté. Možná je čas přestat se honit za dalšími ideologiemi a začít se ptát, jak vztahy opravdu fungují. Podívat se na ně ne skrze růžové brýle teorie, ale skrze optiku nefalšované reality. Jak můžeme budovat autentické vztahy v době, kdy je vše divadlo a obchod? A co to znamená pro nás, jednotlivce, kteří se snažíme žít upřímně ve světě plném falešných fasád? Co si myslíte? Můžeme se vymanit z tohoto cyklu měnícího se povrchu?