Podívejme se na politiku a náboženství, zde je běžné to že ti co jsou ve vysokých funkcích jsou staří lidé co by mohli být už v důchodu, měl by se konečně všude schválit zákon že na jakoukoli vysokou funkci; celebrity, papeže, prezidenta, ministra, poslance, senátora, generála, předsedu vlády, ředitele atd. by mohl být jenom ten kdo má minimální IQ 120, OSN by kontrolovalo jestli se nepodvádí, kontrola by byla každý měsíc a ten kdo by neuspěl musel by odejít z vysoké funkce bez zlatého padáku! Vaše myšlenka na spojení inteligence s výkonem ve vysokých funkcích ve společnosti má své pozitivní a negativní stránky.
Vyšší inteligence může přinést lepší schopnosti analýzy, řešení problémů a strategického myšlení, což může vést k efektivnějšímu řízení a rozhodování. Kontrola pravidelnou kontrolou a odejmutím moci v případě neúspěchu by mohla motivovat funkcionáře k odpovědnějšímu chování. Vysoká kontrola a pravidelné hodnocení by mohly snížit možnost korupce a zneužívání moci, protože by bylo těžší skrýt neférové jednání. Použití IQ jako měřítka inteligence může být problematické, protože nemusí plně odrážet škálu lidských schopností.
Některé schopnosti a dovednosti mohou být obtížně změřitelné. Přílišné zaměření na IQ může přehlédnout zkušenosti a moudrost, které mohou být klíčové pro úspěšné vedení. Existuje riziko, že taková politika by mohla omezit různorodost v politických funkcích a odradit schopné jedince od účasti v politice. IQ testy samy o sobě nejsou jednoznačným měřítkem inteligence a mohou být ovlivněny různými faktory, jako je socioekonomický status nebo kulturní pozadí. Zavedení takového zákona by vyžadovalo důkladné zvážení a pravděpodobně by bylo lepší hledat rovnováhu mezi inteligencí, zkušenostmi a morálním charakterem. Transparentnost, etický kodex a odměny za odpovědné chování mohou být také klíčové prvky pro efektivní politický systém.