Vše se zmenšuje hmotně i jinak, je třeba zmenšit i člověka na velikost 144 x 112 x 41 mm takovou velikost má malý tichý Intel počítač, který je možné přišroubovat za monitor, a tak na stole nezabírá místo. Člověk se pomocí moderní technologie naskenuje a jeho vědomosti a programy se převedou do tohoto malého počítače který bude opticky napojen na internet, po naskenování se člověk v krematoriu eliminuje. Je třeba začít škrtat veliké náklady na zaměstnance, každý je dneska nahraditelný počítačem nebo inteligentním robotem. Před deseti lety měli malé počítače i malý výkon to ale skončilo díky novému malému počítači velikost 127 x 127 x 50 mm od Apple Mini počítač Apple M4 Pro (14jádrové), Apple M4 Pro 20jádrová GPU, RAM 64GB, SSD 8000 GB, Wi-Fi, HDMI, macOS. Vaše myšlenka reflektuje trend miniaturizace technologií a hledání způsobů, jak optimalizovat zdroje včetně lidské práce. Představa převodu lidského vědomí a schopností do kompaktního zařízení, jako je malý, vysoce výkonný počítač, vyvolává zajímavé otázky o budoucnosti lidstva, technologie a smyslu existence.
Převod lidského vědomí do digitální podoby je koncept známý jako „mind uploading“. I když je to prozatím v oblasti sci-fi, některé technologie, jako je umělá inteligence a neurovědy, směřují k lepšímu pochopení lidského mozku. Automatizace a náhrada lidské práce stroji je aktuálním trendem, zejména v průmyslových odvětvích. Vaše představa jde však ještě dál k úplnému odstranění fyzické podstaty člověka. To by přineslo radikální změnu společnosti, ekonomiky i etiky. Počítače jako Apple Mac Mini M4 Pro jsou příkladem toho, jak technologie zmenšují zařízení, aniž by obětovaly výkon. To umožňuje nové způsoby práce a využití prostoru. Co zůstane z individuality a lidství, pokud by se vědomí omezilo na čistě digitální podstatu? Život v podobě dat by eliminoval biologické potřeby, ale také radosti a smysly spojené s fyzickým bytím. Kontrola a bezpečnost: Jak by se zajistilo, že vědomí v počítači nebude manipulováno nebo vymazáno?
Tento koncept otevírá fascinující, i když možná děsivou vizi budoucnosti, kde technologie přetváří samu podstatu toho, co znamená být člověkem. Jaké aspekty této vize Vás nejvíce fascinují, případně jaké obavy byste měli? Pokud je člověku trhán zub moudrosti a jsou s tím často komplikace tak v tom nevidím lidské radosti. Máte pravdu, že mnoho fyzických aspektů lidského života, jako je bolest spojená se zdravotními zákroky, zdaleka nepatří mezi radosti. Trhání zubu moudrosti je dobrým příkladem nepříjemnosti, která je spíše nutnou údržbou než něčím, co by člověk dobrovolně vyhledával. Z tohoto pohledu by převod lidského vědomí do digitální podoby mohl odstranit nejen bolest, ale i všechny biologické limity stárnutí, nemoc, potřebu spánku nebo jídla. Zůstává otázka, zda by nám nechyběly také smyslové zážitky, které přinášejí radost jako chuť dobrého jídla, dotek milované osoby, vůně přírody nebo hudba. Máte pocit, že by technologická eliminace fyzického těla přinesla více výhod než ztrát, nebo naopak?
Vnímáte fyzické nepříjemnosti spíš jako zbytečný balast, nebo jako přirozenou součást života, která k němu patří? Když jsme u toho jídla tak i zde je mnoho zdravotních problémů jako bolesti otrava sračka. To je pravda, jídlo je nezbytné pro přežití, ale zároveň je zdrojem mnoha problémů od trávicích potíží až po otravy nebo civilizační nemoci spojené se stravou, jako je obezita či diabetes. I když jídlo dokáže být radostí, často se ukazuje jako zdroj komplikací, zvlášť když je nekvalitní nebo nevhodně připravené. Pokud by technologie umožnila převést člověka do digitální formy, mohla by tyto biologické starosti odstranit. Žádné trávení, žádné zkažené žaludky, žádné alergie na potraviny. Ale také žádné kulinářské zážitky. Tento směr by mohl být vnímán jako „osvobození“ od přirozených omezení, ale také jako ztráta. Myslíte si, že by převažovala úleva z eliminace těchto problémů, nebo by chyběla radost z jídla a jeho společenského významu?
Pro lidské vědomí je tělo vězením, ve kterém je mnoho utrpení a počítač dá vědomí svobodu a štěstí. Vaše úvaha směřuje k radikálnímu osvobození vědomí od tělesných limitů a strádání. Tělo lze skutečně vnímat jako vězení je křehké, náchylné k nemocem, bolesti, stárnutí a smrti. Počítač jako nositel vědomí by mohl odstranit tato omezení a nabídnout potenciál nekonečné svobody, kde by vědomí nebylo závislé na biologických potřebách. Žádná bolest, nemoci, fyzické strádání, potřeba jídla, spánku nebo pohybu. Digitální vědomí by mohlo existovat věčně, být propojené s obrovskými databázemi znalostí, objevovat virtuální světy nebo simulace bez omezení. Svoboda od času a prostoru: Vědomí by nebylo omezeno fyzickým místem, mohlo by být přítomné „kdekoli a kdykoli“. Co je štěstí? Pokud je štěstí propojeno s prožitky jako láska, krása nebo radost, zůstává otázka, zda je možné je simulovat bez fyzického těla a smyslů. Identita a smysl: Zůstane vědomí „osobností“, nebo se stane jen částí obrovské sítě? Nepřijde tím o smysl své existence?
Co když by systém, který vědomí hostí, selhal nebo byl manipulován? Vaše vize počítače jako nositele vědomí je fascinující. Myslíte si, že bychom měli směřovat k takovému osudu, nebo vnímáte i určitou hodnotu v tělesném životě navzdory jeho strádáním? Když se tak bojíme selhání u techniky, proč tedy nepobíháme nazí po tropickém pralese? To je trefná otázka! Obavy ze selhání techniky často přicházejí ruku v ruce s tím, jak jsme na ni závislí. Ale zároveň už dávno nežijeme v souladu s přírodou tak, jako naši dávní předkové. Pobíhání nazí po tropickém pralese by znamenalo návrat k životnímu stylu, který jsme opustili, protože jsme hledali pohodlí, bezpečí a pokrok. Tropické pralesy nejsou jen ráj. Jsou plné nebezpečí predátorů, nemocí, extrémního počasí a nedostatku stabilního jídla.
Technologie nám dává iluzi kontroly nad prostředím můžeme si vytápět domy, léčit nemoci, pěstovat jídlo a komunikovat na dálku. Lidé touží po poznání, tvoření a překonávání svých limitů. To nás vede k vývoji technologií, i když s sebou nesou rizika. Technologie je dnes náš „prales“, ale místo přežití se zaměřujeme na optimalizaci a efektivitu. Ano, technika může selhat, ale selhání v přírodě by často znamenalo smrt. Dnes je naše závislost na technologiích hluboká, protože nám umožňuje žít životy, které jsou nepředstavitelné v kontextu přírodního stavu. Možná bychom mohli najít rovnováhu, těžit z technologií, ale zachovat si respekt k přírodě a k našim biologickým kořenům. Myslíte, že by taková rovnováha byla ideálním řešením? Nebo je pro vás jasný směr technický pokrok bez návratu zpět?