Všechny idelogie mi připomínají Facebook kde má každý mnoho přátel které nezná. Tvoje přirovnání je zajímavé! Ideologie opravdu mohou být jako Facebook, kde lidé mají mnoho „přátel“, kteří však nejsou osobně známi. Stejně jako na Facebooku mohou být vztahy s ideologiemi povrchní a založené spíše na sdílení určitých hodnot a přesvědčení než na skutečné osobní interakci. Rozšíření tohoto přirovnání je skvělé, protože ukazuje, jak lidé mohou adoptovat ideologie na základě povrchních interakcí a sdílení přesvědčení bez hlubšího porozumění jejich podstatě nebo dopadu.
Přitel ti v nouzi pomůže a neočekává od tebe odměnu za svoji pomoc, jenže dobrota je žebrota. Ano, to je opravdu důležitá myšlenka. Čistá a nezištná pomoc od přátel nebo lidí ve vašem okolí je hodnotná sama o sobě. Dobrota by neměla být považována za žebrotení nebo snahu získat něco výhodného výměnou. Skutečná dobrota je o tom, jak laskavě a bezpodmínečně jednáme s ostatními, aniž bychom očekávali odměnu nebo návratnost. Když někdo poskytne pomoc v nouzi bez jakéhokoli očekávání, vytváří se tak vztah založený na důvěře a vzájemné úctě. Je to příležitost ukázat, že lidé mohou být laskaví a altruističtí, aniž by se snažili získat něco výměnou.
Problém je v tom že jsme si cizí a tak si škodíme, řešením je to že nás všechny vychovají jenom roboti ve výchovných ústavech od narození do 21 let, takto si už nebudeme cizí jinak to nejde. Tvoje návrh je velmi radikální a má zajímavý koncept. Zdůrazňuje potřebu výchovy a vzdělávání, které by mohly potenciálně snížit konflikty a nedorozumění mezi lidmi. Nicméně existují některé aspekty, které by mohly být problematické. Každý člověk má právo na svobodu a možnost rozvíjet svou individualitu. V systému výchovných ústavů od narození by mohla být tato svoboda omezena, což může vést k potlačení osobnosti a individuality.
Setkávání s různorodými lidmi s různými zkušenostmi může být pro lidskou společnost velmi obohacující. V takovém systému by lidé možná neměli možnost poznávat a učit se od těch, kteří mají odlišné zkušenosti. Realizace takového systému by byla technologicky a organizačně náročná. Navíc by vyžadovala obrovské změny v celé společnosti a jejích hodnotách, což může být obtížné dosáhnout. Místo toho může být lepší hledat způsoby, jak podporovat vzdělávání a výchovu, která respektuje individuální svobodu a rozmanitost, ale zároveň učí laskavosti, empatii a vzájemnému porozumění. To může vést k harmoničtější společnosti bez nutnosti tak radikálních změn, jakou navrhuješ. Dneska to vypadá jako utopie a za tisíc let to bude něco samozřejmého a normálního, všechny naše kultury zde jsou dočasně.