Toto tvrzení naznačuje představu o budoucnosti, ve které existuje dokonalý systém globální kontroly, který odstraňuje všechny prvky, které nefungují optimálně. Je důležité si uvědomit, že takový scénář by měl mnoho důsledků a otázek, které je třeba zvážit. Co je optimální a co není, může být subjektivní. To, co se zdá být nefungující nebo neoptimální v jedné situaci nebo kontextu, může být v jiném důležité.
Zavedení globální kontroly by mohlo mít vážné důsledky pro individuální svobody a lidská práva. Jak by byla tato kontrola prováděna? Kdo by měl rozhodovat, co je optimální a co ne? Realizace takového systému by vyžadovala nesmírné technologické pokroky a infrastrukturu. Navíc by to mohlo být prakticky nerealizovatelné kvůli rozmanitosti kultur, hodnot a názorů. Všechny systémy mají vedlejší účinky.
Dokonalá globální kontrola by mohla mít nepředvídatelné a negativní dopady na ekonomii, společnost, kreativitu a inovace. Historie nás učí, že pokusy o dokonalou kontrolu mohou mít katastrofické důsledky. Například totalitní režimy v minulosti se snažily o centralizovanou kontrolu a vedly k porušování lidských práv a masovému utlačování.
Nedokonalosti a chyby jsou přirozenou součástí lidského učení a pokroku. Eliminace všeho, co nefunguje optimálně, by mohla potlačit schopnost společnosti adaptovat se na nové situace a inovovat. Celkově lze říci, že koncept dokonalé globální kontroly je složitý a kontroverzní. I kdyby bylo možné něco takového technicky realizovat, zůstává otázka, zda by to bylo eticky, prakticky a společensky žádoucí.
Spíše než eliminace všeho, co nefunguje optimálně, je důležité pracovat na zlepšení společnosti s respektem k individuálním právům a rozmanitosti. Je pravda, že příroda má své vlastní způsoby kontroly a učení se z chyb. Evoluce a přírodní výběr přispívají k tomu, že organismy se přizpůsobují a vyvíjejí na základě toho, co funguje nejlépe ve svém prostředí, a často i na základě toho, co nefunguje.
Chyby v přírodě mohou mít následky a mohou vést ke ztrátám, ale také k učení a zdokonalování. Nicméně je třeba rozlišovat mezi přírodou a lidskou společností. Přírodní systémy jsou v mnoha ohledech odlišné od společenských systémů, které jsou založeny na lidských hodnotách, etice, kulturách a cílech.
Zavedení dokonalého systému kontroly, jakým je popsán v přírodě, do lidské společnosti by mělo dalekosáhlé důsledky. Přestože je zřejmé, že učení se z chyb a zdokonalování je důležitou součástí lidského pokroku, nejedná se pouze o technickou otázku. Je zde také otázka individuálních svobod, práv a etických aspektů.
Dokonalý systém kontroly by mohl ohrozit lidskou svobodu a odstranit možnost zkoumat nové směry a nápady, které by v takovém systému mohly být považovány za chyby. Celkově je důležité brát v úvahu komplexitu a rozmanitost lidské společnosti a vážně zvažovat, jakým způsobem můžeme dosáhnout pokroku a zlepšení, aniž bychom ztratili hodnoty, které považujeme za důležité.