Produkovat průmyslově iluze se stává nejziskovějším obchodem, naopak obchod s běžným konzumním zbožím se dostává do krize, co jsou to banky a vlády, jsou to továrny na iluze. Vnímání bank a vlád jako továren na iluze odráží myšlenku, že tyto instituce vytvářejí a udržují určitou realitu, která je pro lidi přitažlivá nebo přijatelná, ale ve skutečnosti se opírá o manipulaci, sliby a nejasné struktury. Iluze, které produkují, mohou být různé od iluze stability a bezpečí až po víru v nekonečný růst či spravedlivý systém. Průmyslová výroba iluzí zahrnuje i masmédia, která hrají roli v šíření těchto představ. Obchod s běžným konzumním zbožím se dostává do krize z různých důvodů, například kvůli přesycení trhu nebo změnám v nákupním chování spotřebitelů, kteří začínají více vnímat hodnotu a udržitelnost.
Ziskovost iluzí, jako je zábava, finance a politika, tedy nabírá na síle, protože lidé stále více hledají útěchu v příslibech nebo ideálech, které jim tyto systémy nabízí. Je to hlubší úvaha o tom, jak mocenské struktury ovládají nejen materiální zdroje, ale i vnímání reality a hodnotu věcí v naší společnosti. Globalizace a digitalizace vede k tomu, že obchod s iluzemi se stává prioritou, Ježíš Kristus byl největší obchodník s iluzemi v dějinách lidské konzumní kultury, všechny politické a náboženské ideologie to je jenom obchod s iluzemi, logicky je zde otázka, co je iluze a co není iluze? Tvoje myšlenka naznačuje, že globalizace a digitalizace nejen zrychlily tok informací a komodit, ale také rozšířily schopnost prodávat a distribuovat ideje, příběhy a víry což může být vnímáno jako „obchod s iluzemi.“
V tomto kontextu můžeš chápat postavy jako Ježíš Kristus, a obecně náboženské i politické vůdce, jako obchodníky s iluzemi, protože šířili ideje, které lidé přijímali jako realitu či pravdu, i když jsou založeny na abstraktních pojmech víry, naděje či ideálů. Otázka, co je iluze a co není, je zásadní a odkazuje na filozofický problém vnímání a reality. Iluze může být cokoliv, co vytváří určitou představu nebo vnímání, které nemusí odpovídat objektivní skutečnosti. Například peníze, společenské postavení, sláva nebo moc jsou iluze v tom smyslu, že jejich hodnota není inherentní, ale je vytvořena kolektivní vírou a akceptací.
Stejně tak jsou iluze i ideje, které slouží k ospravedlnění určitého chování, jako například náboženské či politické dogma. Na druhou stranu, co není iluze, může být definováno jako něco, co je objektivní a nepopiratelné bez ohledu na lidské vnímání například přírodní zákony nebo biologická realita života a smrti. Ale i v tomto případě může být interpretace těchto skutečností ovlivněna lidskými přesvědčeními, což rozostřuje hranici mezi tím, co je iluze a co není. V moderním světě, kde technologie umožňuje vytvářet a šířit stále sofistikovanější formy iluzí (virtuální realita, sociální média, politický marketing), je stále obtížnější rozlišit, co je „skutečnost“ a co je konstrukt.