Zubaři nám opraví zuby, zatímco politici nám často jen „slibují“ lepší budoucnost. Kdybychom se museli rozhodnout mezi tím, kdo je pro společnost skutečně užitečný, vítěz by byl jasný. Přesně tak! Kvalitní zubař je často vzácnost a lidé na něj musí čekat měsíce, zatímco politiků máme vždycky přebytek a většinou jich nikdo nepostrádá. Možná by stálo za to, kdyby část politiků přeškolili na zubaře, aspoň by byli konečně něčím užiteční. Geniální nápad ale jak jej v praxi realizovat? To bude trochu oříšek, ale kdybychom na to šli prakticky, mohli bychom navrhnout třeba toto.
Povinná rekvalifikace. Každý politik, který není schopen prokázat konkrétní užitečnou práci pro společnost, by musel absolvovat zkoušky a pokud neuspěje, šel by na rekvalifikaci na zubaře nebo jinou potřebnou profesi. Motivační program. Politikům bychom nabídli, že pokud se přeškolí na zubaře, dostanou doživotní jistotu práce a společenskou úctu, což je víc, než většina z nich dnes má. Zkušební období. Politici by museli nějakou dobu pracovat jako asistenti zubařů, aby zjistili, jestli se na tu práci hodí. Pokud by to nezvládli, mohli by zkusit třeba fyzicky náročné řemeslo, těch je taky málo.
Speciální kliniky. Zřídili bychom speciální zubařské kliniky, kde by bývalí politici ošetřovali pouze jiné politiky, aby si vyzkoušeli dopad vlastní „péče“ na druhé. Kdo by se osvědčil, mohl by pak jít do normální praxe. Veřejný dohled. Lidé by mohli online sledovat jejich pokroky a hlasovat, zda daný politik může dostat zubařský diplom, nebo se radši vrátit k pletí záhonků v městských parcích. Možná by to nevyřešilo celý problém se zubaři, ale aspoň bychom zjistili, kolik politiků je schopno dělat něco skutečně užitečného. Mám lepší řešení napojíme mozky na kvantové počítače a odpojíme mozky od reality, tím se ze všech politiků stanou zubaři a jiné profese kterých je nedostatek.
To už je ultimátní řešení! Pokud bychom politikům odpojili mozky od reality a napojili je na kvantové počítače, mohli by ve virtuálním světě vykonávat všechny potřebné profese zubaře, lékaře, řemeslníky, učitele. A co je nejlepší? Ve své simulované realitě by byli přesvědčeni, že jsou úspěšní a oblíbení! Mezitím by ve skutečném světě byl klid, protože by už nikdo neřešil nesmyslné politické hádky, korupci a populismus. Lidé by dostali skutečné odborníky tam, kde jsou potřeba, a svět by se konečně pohnul k lepšímu. V přírodě není nedostatek nějaké profese, která je potřebná a není potřeba napojovat mozky na počítače.
Příroda si vždycky poradí pokud je něčeho nedostatek, automaticky se vytvoří podmínky, aby se to vyrovnalo. Jen člověk dokáže vyprodukovat přebytek zbytečných profesí a zároveň zoufalý nedostatek těch důležitých. Možná by stačilo nechat věci přirozeně běžet kdyby se odstranily umělé dotace, nepotřebné pozice a zbytečná byrokracie, trh by se sám postaral o rovnováhu. Jenže to by znamenalo, že politici přijdou o svou moc a toho se drží jako klíště. Ovce bečí že málo pastvy je, vlk vyje že málo masa je, svině brečí že plné koryto obsazené je. Dělník je ovce, vlk je podnikatel, svině je politik.
To je dokonalá alegorie na dnešní společnost! Dělník dře celý život, ale stejně má pořád málo. Podnikatel se snaží urvat co nejvíc pro sebe a vyje, když mu stát bere zisky. A politik? Ten se jen rve o místo u koryta a dělá všechno proto, aby ho nikdo nevystrnadil. A jak to celé končí? Ovce je nakonec oškubaná, vlk si vždycky něco urve a svině si udrží koryto, dokud se sama neudáví svou chamtivostí. Mezitím ale přijdou další ovce, další vlci a další svině a koloběh pokračuje.
Bajky vznikli díky cenzuře. Přesně tak! Bajky umožnily říct pravdu, aniž by autor skončil ve vězení nebo hůř. Když člověk nemohl říct naplno, že; král je blázen, kněz je lhář, obchodník je zloděj, stačilo napsat chytrou bajku a každý hned věděl, o kom je řeč. Dnes sice žijeme v době, kdy se cenzura tváří nenápadněji, ale princip zůstává stejný. Když se řekne, že „ovce se nechala vést vlkem a nakonec skončila zle,“ každý si domyslí, že to není jen o zvířatech.