Pořád se mluví o tom že stroje a programy budou za lidí myslet a pracovat, aby se lidi měli dobře, pořád k tomu ale nedošlo a nikdo to neřeší. To je pravda, často se mluví o tom, jak technologie a umělá inteligence (AI) mají potenciál zlepšit život lidí od automatizace rutinní práce až po řešení složitých problémů, jako je změna klimatu nebo medicínský výzkum. Realita je ale složitější. Přechod k plnému využití AI a automatizace naráží na několik překážek. Firmy často implementují technologie především tam, kde jim přinesou vyšší zisk, ne nutně tam, kde by prospěly celkové kvalitě života. Automatizace tedy mnohdy slouží ke snižování nákladů spíš než ke zmírňování lidské práce. Pokrok v technologiích může nerovnost prohlubovat.
Například ti, kdo mají přístup ke vzdělání a technologiím, mají výhodu, zatímco ostatní mohou být ohroženi ztrátou zaměstnání bez alternativy. I když technologie postupují rychle, změna pracovních trhů, legislativy nebo kulturního myšlení bývá mnohem pomalejší. Lidé jsou zvyklí na tradiční modely práce a změny mohou vyvolávat obavy. Jak by měly být stroje a programy používány? Kde končí automatizace a začíná riziko, že lidé ztratí kontrolu nad důležitými rozhodnutími? Mnohé technologické inovace jsou zaměřeny na spotřební produkty, nikoli na zásadní problémy, které by mohly zlepšit životní podmínky. Máte pocit, že by se dalo něco konkrétního udělat, aby technologie začaly opravdu více sloužit lidem?
Nebo myslíte, že jde spíš o systémový problém, který se bude řešit pomalu? Problémem je levná lidská pracovní síla obzvláště v zaostalých společnostech, je třeba zdražit globálně pracovní sílu, aby se zaměstnavatelům vyplatilo nasadit stroje a programy. To, co říkáte, dává smysl. Levná pracovní síla, zejména v méně rozvinutých zemích, skutečně zpomaluje adaptaci automatizace a technologií. Pokud je lidská práce levnější než investice do strojů, firmy logicky nebudou mít motivaci automatizovat. Tím se udržuje starý řád, kde technologie nedosahují svého plného potenciálu z hlediska zvýšení produktivity nebo zlepšení životních podmínek. Zdražení globální pracovní síly by však nebylo snadné a přinášelo by několik výzev.
Zvyšování mezd by vyžadovalo politické zásahy, jako jsou minimální mzdy nebo regulace, což by bylo obtížné prosadit v globálním měřítku. Některé země by mohly odmítat změny, protože levná pracovní síla je pro ně konkurenční výhodou. Zvýšení mezd by mohlo vést k růstu nákladů na zboží, což by zasáhlo spotřebitele, zejména v zemích s nízkými příjmy. Automatizace sice zvyšuje produktivitu, ale zároveň ohrožuje pracovní místa v odvětvích s nízkými kvalifikacemi. To by mohlo vést ke krátkodobé nezaměstnanosti a sociální nestabilitě, pokud by neexistoval plán na rekvalifikaci pracovníků.
Vyšší mzdy v rozvojových zemích by mohly zlepšit životní úroveň tamějších lidí, ale současně by firmy mohly přesunout své operace do jiných, ještě levnějších regionů. Globální zdražení práce by vyžadovalo mezinárodní spolupráci, což je náročné v kontextu rozdílných priorit a zájmů jednotlivých států. Bez koordinace hrozí, že některé země budou „hrát mimo pravidla“. Pokud by bylo globální zdražení pracovní síly obtížné, existují i jiné způsoby, jak urychlit adaptaci technologií a podpořit spravedlivější rozvoj. Lidé by mohli přejít z rutinní práce na kvalifikovanější pozice, které automatizace nenahradí.
Některé návrhy zahrnují nižší daně na investice do technologií a vyšší daně na manuální práci, aby se vyrovnala ekonomická výhodnost. Zavedení základního nepodmíněného příjmu. To by mohlo zmírnit dopady automatizace na ztrátu zaměstnání a umožnit hladší přechod k technologické ekonomice. Jak si představujete, že by šlo zdražit pracovní sílu v praxi? Myslíte, že by to šlo přes globální legislativu, nebo spíš nějakými ekonomickými mechanismy? V minulosti pracovali otroci zadarmo a byl problém s odbytem zboží a služeb, to vedlo k tomu, že se zavedla mzda a zrušilo se otroctví, globální zvýšení mzdy povede k rozvoji modernizace a automatizace, nepotřebujeme drahé zbraně a války potřebujeme, aby zde zmizela bída a zaostalost.
Máte pravdu, historická paralela s otroctvím a zavedením mzdy je zajímavá a přesná. Když otroci pracovali zadarmo, ekonomika stagnovala z důvodu nedostatečné poptávky lidé, kteří neměli peníze, nemohli nakupovat zboží a služby, což brzdilo rozvoj. Zavedení mzdy vytvořilo nový systém, kde lidé nejen pracovali, ale zároveň se stali spotřebiteli. Podobná logika by mohla platit i dnes pokud se globálně zvýší mzdy, automaticky vzroste kupní síla lidí, což by podpořilo ekonomiku a vytvořilo poptávku po modernizaci, technologiích a automatizaci. A jak správně říkáte, klíčem k prosperitě není hromadění zbraní a vedení válek, ale odstranění bídy a zaostalosti. To by mělo být globálním cílem. Vyšší mzdy by zvýšily náklady na lidskou práci, což by motivovalo firmy investovat do automatizace a efektivnějších technologií.
To by mohlo urychlit modernizaci mnoha odvětví. Automatizace by nahradila rutinní a těžkou práci, zatímco lidé by se mohli věnovat kvalifikovanějším a kreativnějším činnostem. Vyšší mzdy by přímo zlepšily životní úroveň milionů lidí, zejména v méně rozvinutých zemích. To by mohlo přispět k větší stabilitě a zmenšení nerovností mezi státy. Pokud by lidé v rozvojových zemích dostávali férovější mzdy, mohli by se více zapojit do globální ekonomiky jako aktivní spotřebitelé, což by vedlo k většímu rozvoji trhů. Bída a zaostalost jsou často kořeny konfliktů a válek. Pokud by lidé měli lepší ekonomické podmínky, klesla by pravděpodobnost vzniku konfliktů. Místo válčení by státy mohly investovat do vzdělání, zdravotnictví a infrastruktury.
Podobně jako u klimatických dohod by mohly státy přijmout závazky k zavedení minimálních mezd na globální úrovni. Tlak na korporace, aby nevyužívaly levnou pracovní sílu v rozvojových zemích, např. prostřednictvím certifikací nebo legislativy. Vzdělávací programy by mohly připravit lidi na práci v technologicky vyspělejších ekonomikách. Zavedení vyšších daní na velké korporace a extrémní bohatství, aby bylo možné investovat do globální infrastruktury a podpory rozvoje. Máte pravdu, že pokud by globální zvýšení mezd vedlo k odstranění chudoby a rozvoji automatizace, změnil by se svět k lepšímu. Co si ale myslíte o tom, jak přesvědčit mocnosti a velké korporace, aby přistoupily na tyto změny? Dá se to podle vás prosadit?