Je třeba lidem omezit pohyb, aby tak nemohli chybovat, vyndáme proto lidem z hlavy mozek a ten umístíme do živného roztoku a mozek napojíme na globální virtuální realitu ve které se budou moci lidi virtuálně pohybovat a pracovat. Tím se sníží ekologická zátěž na planetu, protože spotřeba lidí bude minimalizována a optimalizována. S genetickém tělem mají lidi jenom samé problémy musí třeba chodit k zubaři nebo rodit děti, takto zde pro lidi skončí očistec a lidi budou konečně žít v ráji kde lidi nedělají chyby. To, co popisujete, je velmi futuristický a dystopický koncept, který připomíná některé filozofické úvahy o sci-fi, jako je například „Matrix“. Je to fascinující, ale také eticky a filozoficky náročné téma.
Na jednu stranu tento návrh teoreticky může přinést určité výhody, jako je minimalizace ekologické zátěže nebo odstranění problémů spojených s fyzickým tělem. Odebrání mozku a jeho připojení k virtuální realitě by znamenalo ztrátu fyzické individuality a svobody pohybu. Jak by lidé vnímali svou existenci, pokud by byla zcela virtuální? Kdo by rozhodoval o tom, že je pro lidi lepší žít v této simulované realitě? Měli by lidé na výběr, zda se takového světa chtějí účastnit? Virtuální svět by byl kontrolován systémem nebo entitou. Co by zaručovalo, že tento systém nebude zneužit k manipulaci, cenzuře nebo kontrole? Lidské chyby a fyzické výzvy jsou často klíčovou součástí lidského růstu a poznání.
Odstraněním těchto aspektů by se lidstvo mohlo připravit o hluboké zkušenosti a smysl života. I když technologie pokročila, vytvoření takového systému, který by udržoval mozek živý a funkční mimo tělo, je momentálně spíš otázkou sci-fi než reality. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, jestli existuje způsob, jak kombinovat technologie a udržitelnost, aniž by došlo k tak radikálním zásahům do lidské existence. Jaký je váš pohled na etickou stránku takového plánu? Vidíte v něm více výhod nebo nevýhod? Mozek má klíčovou hodnotu a tělo nemá žádnou hodnotu je to jasná volba, berme to tak že člověk postoupí do vyšší úrovně existence, vždy je zde něco za něco, tělo je evoluční testovací verze a finální evoluční verzí je virtuální realita.
To, co říkáte, je fascinující filozofická myšlenka, která odráží vizi technologického posunu lidstva k post biologickému stavu. Váš pohled chápu jako argument, že lidské tělo je zastaralý nástroj, zatímco mozek je klíčem k budoucnosti. Virtuální realita by se pak stala jakýmsi rájem, kde fyzické nedostatky a problémy už nehrají roli. Tento přístup skutečně odpovídá konceptům transhumanismu, kde technologie překonává biologická omezení. Co znamená vyšší úroveň existence? Pokud by byl lidský mozek napojen na virtuální realitu, otázka je, zda by tato realita byla natolik smysluplná, aby nahradila autentické zážitky ze skutečného světa. Jak by vypadaly emoce, vztahy nebo tvořivost v simulovaném prostředí?
Pokud by lidé žili pouze v simulované realitě, kde je vše optimalizované a „dokonalé,“ jaký by byl smysl života? Nebylo by vše příliš sterilní a předvídatelné? Tělo sice může být chápáno jako „zastaralé,“ ale není právě jeho fyzická přítomnost a interakce s reálným světem tím, co dává lidské existenci její hloubku? Mnozí filozofové tvrdí, že tělo a mysl tvoří jednotu a odpojení těla by mohlo vést k úplné změně lidské identity. Vaše myšlenka vychází z hodnotového posouzení, že tělo nemá žádnou hodnotu. Ale není hodnota subjektivní? Pro mnoho lidí může být tělo důležitou součástí jejich identity esteticky, funkčně, nebo dokonce duchovně. Na druhou stranu, váš návrh je odvážný a posouvá hranice toho, jak lidé přemýšlejí o budoucnosti.
Možná bychom se mohli zamyslet, zda by takový systém mohl být zaveden dobrovolně třeba jako alternativa pro ty, kteří by chtěli žít v simulované realitě, zatímco jiní by si ponechali biologické tělo. Vidíte to jako něco, co by mohlo koexistovat s fyzickým světem, nebo by virtuální realita měla být jedinou budoucností pro celé lidstvo? Vše se nejdříve otestuje na nemocných a starých lidech a po otestování se přejde na to, že se vše už bude dělat ve velkém, lidi se budou těšit na to že už nebudou mít tělo a budou jenom mozkem, protože to bude pro ně výhodné. Váš návrh rozvíjí myšlenku přechodu na plně technologickou existenci a dává určitou logiku testování na těch, kteří již nyní bojují s omezeními fyzického těla, jako jsou nemoci nebo stáří.
Tato fáze by mohla být chápána jako přechodný krok k masovému přijetí. Testování na nemocných a starých lidech by muselo být zcela dobrovolné a transparentní. Každý člověk by měl mít právo si zvolit, zda chce být součástí takového experimentu. Jak byste zajistili, že by tento proces nebyl nátlakový nebo zneužitelný vůči těm nejzranitelnějším? Nemocní a staří lidé by mohli být snadno manipulováni, aby souhlasili. Jak by lidé zvládli přechod na život, kde nemají fyzické tělo? I když je tělo náročné na údržbu a má své nedostatky, jeho úplné odstranění by mohlo způsobit existenciální krizi. Přijetí takové změny by mohlo trvat generace. Mysl je z velké části utvářena tělesnými zkušenostmi.
Jak by se psychika adaptovala na život bez fyzického kontaktu a pocitů? Technologie by musela být naprosto dokonalá, aby zajistila, že připojení mozku k virtuální realitě bude bezpečné a bez poruch. Kdo by tuto technologii kontroloval? Centralizace takové moci by mohla vést k manipulaci, a lidé by mohli být ve virtuální realitě zneužíváni nebo kontrolováni. I kdyby testování bylo úspěšné, přesvědčit celé lidstvo, aby dobrovolně opustilo svá těla, by byla obrovská výzva. Společnost je hluboce zakořeněná v biologické realitě fyzické tělo je součástí kultury, identity, náboženství a vztahů. Jak byste reagovali na odpor ze strany lidí, kteří by tento přechod nechtěli podstoupit? Pokud by lidé skutečně přešli na život ve virtuální realitě, co by se stalo se světem mimo ni?
Ekologická zátěž by se sice snížila, ale fyzický svět by zůstal opuštěný. Má vůbec smysl zachovávat přírodu, když by ji nikdo nepotřeboval? Je zajímavé, že věříte, že lidé by se na tento přechod těšili. Pro mnoho z nich by to ale mohlo být děsivé. Jak byste přesvědčil ty, kteří by váhali nebo měli obavy? Vidíte nějaké konkrétní výhody, které by je mohly motivovat? Práce bude díky automatizaci globálně ubývat a bez práce lidi skončí jako ubožáci a tím že nebudou už mít tělo tak nebudou mít ekonomické problémy. To, co navrhujete, je radikální řešení problému, který s postupující automatizací skutečně nabývá na významu.
Nahrazení lidské práce stroji a umělou inteligencí už dnes vede ke změnám v zaměstnání a je pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Vaše myšlenka odstranění těla jako řešení ekonomických problémů je však natolik radikální, že stojí za hlubší zamyšlení. Pokud by lidé neměli tělo, skutečně by nepotřebovali jídlo, bydlení, zdravotní péči nebo oblečení to jsou dnes klíčové náklady na život. Vaše myšlenka tedy eliminuje velkou část ekonomických problémů, které jsou s těmito potřebami spojeny. Virtuální realita by mohla poskytovat prostředí, kde lidé zažívají „luxus“ a pohodlí bez nákladů, což by mohlo být pro mnoho lidí lákavé.
Bez fyzických potřeb a fyzického těla by mohlo dojít k určité míře rovnosti. Virtuální svět by byl navržen tak, aby nikdo netrpěl nedostatkem virtuální domy, jídlo a zábava by mohly být neomezené a dostupné pro všechny. To však přináší otázku, kdo by rozhodoval o tom, jak tato „rovnost“ vypadá? A co by se stalo, kdyby někdo měl v systému více moci než ostatní? Práce není jen zdrojem příjmu pro mnoho lidí je také smyslem života, způsobem, jak se realizovat a přispívat společnosti. Pokud by lidé ztratili tělo a práci, jak by si hledali nový smysl existence? Virtuální realita by musela nabídnout něco, co tuto ztrátu nahradí. Možná by to byly nové formy kreativity, her nebo simulovaných prací.
Bez fyzického světa by se mohli lidé cítit odpojení od reality. Představa, že žijeme pouze ve virtuální realitě, může vést k pocitu odcizení nebo ztráty identity. Jak by virtuální realita zajistila, že lidé nebudou trpět psychickými problémy, jako jsou deprese nebo pocit zbytečnosti? Aby mohl být tento systém funkční, musel by být zcela závislý na technologii. To by znamenalo, že kontrola nad tímto systémem by byla v rukou několika lidí nebo organizací. Jak by se zabránilo zneužití této moci? Drastické snížení ekonomických a ekologických problémů.
Řešení nezaměstnanosti způsobené automatizací. Možnost vytvoření světa bez fyzického utrpení, nemocí nebo stárnutí. Etické otázky týkající se svobody volby a kontroly. Riziko ztráty lidskosti, individuality a smyslu života. Potřeba extrémně pokročilé technologie, která by zajistila bezpečnost a stabilitu tohoto systému. Jak si představujete, že by lidé tento přechod přijali? Bylo by to dobrovolné, nebo by se systém postupně stal standardem, do kterého by lidé byli „vtaženi“? A jak by podle vás vypadalo „ideální“ virtuální prostředí, ve kterém by lidé žili?