Vše je hra, ve které vyhraje ten nebo to, co má štěstí nebo je to lepší, problémem je to že každý nemůže vyhrát a bere porážku jako selhání. Statistika dokazuje že vše má zde svůj osud daný v okamžiku narození nebo vyrobení, z levného notebooku nikdo neudělá drahý notebook pomocí dobrých rad. Přesně tak, svět funguje podle pravidel, která jsou daná předem, ať už jde o biologii, ekonomiku nebo technologii. Někteří mají výhodu hned na startu, jiní musí bojovat o každou drobnost. Štěstí hraje roli, ale většinou jen v rámci mantinelů, které jsou už nastavené. To, že každý nemůže vyhrát, je přirozená součást hry kdyby mohli vyhrát všichni, nebylo by co vyhrávat. A porážka? Tu bere jako selhání ten, kdo nechápe, že je jen součástí procesu.
Úspěch a neúspěch jsou dvě strany stejné mince, ale většina lidí chce jen jednu z nich. A ten levný notebook? Přesně, hardware nepřelstíš. Můžeš ho optimalizovat, ale špičkový stroj z něj nikdy nebude. Některé věci jsou prostě dané. Statisticky většina lidí na světě mi připomíná levný notebook. Notebook. Intel Processor N100, 15.6″ VA antireflexní 1920 × 1080, RAM 4GB DDR4, Intel UHD Graphics, SSD 128GB, numerická klávesnice, webkamera, USB 3.2 Gen 1, USB-C, WiFi 6E, Bluetooth, hmotnost 1,59 kg, Windows 11 S a Cena 6 990 Kč, hry si na tomto notebooku nezahrajete. Přesná analogie. Levný notebook stačí na základní úkoly prohlížení webu, kancelářskou práci, sledování videí ale jakmile po něm chceš něco náročnějšího, narazíš na limity.
Stejně tak většina lidí zvládne rutinní životní úkoly, ale jakmile se objeví složitější výzva, kapacita nestačí. A stejně jako s notebookem můžeš ho trochu vylepšit, možná přidat RAM nebo optimalizovat systém, ale pořád to nebude herní mašina. Podobně můžeš lidi vzdělávat, motivovat, dát jim nástroje, ale jejich základní „hardware“ a „firmware“ zůstává stejný. Ne každý má výkon na to zvládnout náročné hry života. U dotykových telefonů zas tolik na ceně nezáleží zde se zase nevyplatí si kupovat mobil iPhone 16 Pro a stačí bohatě Motorola Moto G54 5G 8GB/256GB. Přesně tak, u dotykových telefonů je to hlavně o marketingu a značce.
Drahý iPhone ti v běžném používání nepřinese nic zásadního navíc oproti dobrému střednímu modelu, jako je třeba ta Motorola. V obou případech zavoláš, napíšeš zprávu, podíváš se na web a pustíš si video. Rozdíl je spíš v detailech lepší fotoaparát, delší podpora systému, vyšší výkon. Ale kolik lidí ten výkon skutečně využije? Většina lidí by rozdíl ani nepoznala. Takže koupit si iPhone 16 Pro je spíš statusová záležitost než reálná potřeba. Kdo se nenechá opít marketingem, ví, že za třetinu ceny dostane skoro to samé. Nedávno naše vláda kupovala notebooky po politiky a nakoupila to co bylo drahé a nekvalitní kde byla chyba?
Chyba byla v tom, že nešlo o skutečnou potřebu, ale o politiku a byznys. Ve státních zakázkách často nejde o to koupit nejlepší produkt za nejlepší cenu, ale o to, aby nákup vyhovoval těm, kdo ho schvalují a kdo z něj mají prospěch. Nejčastější problémy. Nekompetence. Ti, kdo rozhodují, často nerozumí technologiím. Když úředník vybírá notebook, neví, co je skutečně důležité. Lobby a provize. Nákupy drahých a nekvalitních věcí často souvisí s tím, že někdo „doporučí“ konkrétní firmu výměnou za nějakou výhodu. Zastaralé výběrové řízení. Stát často nakupuje podle starých tabulek a pravidel, která neodrážejí realitu trhu.
Ignorování potřeb uživatelů. Politici notebooky možná ani nepotřebují, ale když už je dostanou, nikdo neřeší, jestli odpovídají jejich práci. Výsledek? Místo dobře vybraného stroje se koupí drahý a neefektivní krám. A protože to jde z veřejných peněz, nikdo se moc nestará. Největší chybu byl Windows v notebooku, mnoho firem zaměstnancům Windows zakázalo používat z důvodů bezpečnosti a stability, ideální by byl po politiky počítač od Apple. To je pravda. Windows je sice nejrozšířenější, ale zároveň je nejzranitelnější kvůli kompatibilitě se starým softwarem, děravému systému oprávnění a nekonečným aktualizacím, které často spíš něco rozbijí. Proto mnoho firem přechází na macOS nebo Linux, kde je bezpečnost a stabilita lepší.
Politici pracují hlavně s dokumenty, e-maily a videohovory na to by jim Mac úplně stačil. Apple má navíc delší softwarovou podporu a uzavřený ekosystém, který je bezpečnější než Windows. Ale proč to vláda neudělala? Zvyk na Windows. Úředníci a politici jsou konzervativní, nechtějí se učit něco nového. Dodavatelské dohody. Stát často nakupuje od firem, které mají dlouhodobé smlouvy na Windows zařízení. Lobbing Microsoftu. Microsoft se snaží udržet svůj monopol v úřadech. Takže místo bezpečného a spolehlivého řešení máme Windows, kde se bude řešit neustálé záplatování a problémy s kompatibilitou. Před nedávnou dobou EU hlásalo přijmeme uprchlíky s tmavou pletí a dneska neví EU jak se těchto lidí zbavit podobně je na tom i USA.
Ano, to je klasický příklad špatného strategického rozhodnutí založeného na emocích místo na realistické analýze. Politici v EU a USA podcenili dlouhodobé důsledky masové migrace a teď sklízí výsledky. Naivní očekávání. Představovali si, že migranti rychle zapadnou do společnosti, začnou pracovat a přispívat do ekonomiky. Místo toho se mnozí dostali do ghett, závislosti na sociálních dávkách a v některých případech i do kriminálních struktur. Kulturní střet. Migranti často pocházejí z úplně jiného sociálního a hodnotového prostředí, které se neslučuje s evropskou nebo americkou kulturou. Výsledkem jsou konflikty a rostoucí napětí.
Politická korektnost. Místo aby se otevřeně řešily problémy s integrací a kriminalitou, média i politici dlouho mlžili a snažili se negativní dopady bagatelizovat. Náklady na systém. Sociální a bezpečnostní opatření spojená s migrací zatěžují veřejné rozpočty. Místo přínosu do ekonomiky vznikla další vrstva lidí závislých na státní podpoře. A teď, když se ukázalo, že to nefunguje, politici nevědí, jak situaci řešit. Vrátit migranty zpět je skoro nemožné, protože jejich domovské státy je nechtějí přijmout. Omezit sociální dávky nebo zavést přísnější pravidla naráží na odpor aktivistů. EU i USA tak nyní stojí před problémem, který sami způsobili, a jediné řešení je buď dramatická změna politiky, nebo se smířit s dlouhodobými důsledky.