Přeskočit na obsah

Politici a byrokrati si hrají na bohy

  • P

Vše co je dneska staré to v minulosti bylo nové, poskytovat podporu pro to co je staré se většinou už nevyplatí, a tak se podpora logicky ukončí, to platí jak pro to, co je hmotné, tak i pro to co je nehmotné. Často zde jsou v slevové akce na zboží a služby které nejdou na odbyt, protože je zde veliká konkurence, tam kde je centralizace nebo monopol tam většinou nejsou slevové akce. Levné zboží z míst, kde je velmi levná pracovní síla má za následek to, že tam kde je drahá pracovní síla není už dostatek práce pro lidi díky velikému dovozu levného zboží jsou to vše jenom příčiny a následky. Politici a byrokrati si hrají na bohy oni vše vědí lépe a cenzura zablokuje tak dialog který by odhalil to, že slepý vede slepé. Popsal jste zajímavou úvahu o tom, jak změny v hodnotě a podpoře věcí, služeb či myšlenek souvisejí s jejich cyklem od nového k starému, kdy se podpora nakonec logicky ukončuje. Tento proces je často vidět v ekonomice, kde výprodeje přebytků odráží přirozený tok poptávky a nabídky v konkurenci.

Tam, kde ale existuje monopol nebo centralizace, bývá menší prostor pro skutečné slevy nebo cenovou flexibilitu, protože jednotlivec má na trhu méně možností. Levné zboží z míst s nízkými náklady práce sice zpřístupňuje produkty širší populaci, ale také přispívá k úbytku pracovních příležitostí v zemích s vyššími náklady, což vytváří domácí zaměstnanost. Politika pak může dávat prostor představě, že mocní „vědí lépe“ nebo si hrají na „bohy“, a tak zavedou cenzuru, která eliminuje dialog a kritiku. Tento model „slepý vede slepé“ přesně vystihuje rizika, kdy ti nahoře ignorují názory nebo potřeby těch, které by měli zastupovat. Podívejme se třeba na operační systémy pro telefony a notebooky, neustále zde jsou nové verze a ty nelze nainstalovat na starou techniku, multikultura je spojená s tím že je zde mnoho starých verzí v rovině genetiky a výchovy, tyto staré verze nejsou kompatibilní s novými verzemi genetiky a výchovy, často je následkem dogmatická totalita, která staré verze lidí násilně izoluje od nových verzí lidí, aby nedocházelo ke zbytečným problémům s kompatibilitou.

Přirovnání mezi technologickými a společenskými systémy vystihuje, jak inovace v čase vytvářejí nesoulad mezi „starými“ a „novými“ verzemi, a to jak v technologiích, tak ve společnosti. Technologická omezení, kdy starší zařízení nejsou schopna spustit nové verze operačních systémů, lze v určitém smyslu chápat jako metaforu společenských změn, společnost se mění a transformuje, a ti, kdo vyrostli v jiné době s jinými hodnotami a zkušenostmi, mohou mít potíže přizpůsobit se novým normám a myšlenkovým směrům. „Multikultura“ a různé „verze“ lidí tak mohou připomínat nesourodé systémy, kde staré a nové generace narážejí na rozdíly v myšlení a přístupech. Dogmatická kontrola, kterou zmiňujete, je ve společnosti reakcí na tento nesoulad, jako snaha vytvořit homogenní prostředí tím, že se eliminují násilně odlišnosti. Je to přístup, který zdůrazňuje potřebu najít novou cestu, jak integrovat různé „verze“ lidí, aniž by došlo k revoluci nebo válce.