Problém zla a dobra často souvisí s porovnáváním. Porovnávání je proces, který nám umožňuje rozlišovat mezi různými situacemi, jednáním nebo jednotlivci a posuzovat je jako dobré nebo špatné. Porovnávání je klíčové pro etiku a morální úsudek. Problém zla a dobra se často týká otázky, jak rozlišovat mezi tím, co je správné a co je nesprávné, mezi činem, který je morálně hodnotný, a činem, který je nemorální. Toto rozlišování se často opírá o porovnání jednání, motivací, následků nebo dalších faktorů.
Existují různé teoretické přístupy k porovnávání zla a dobra. Některé teorie se zaměřují na záměr jednání, zatímco jiné se soustředí na dosažené důsledky. Existují také relativistické přístupy, které tvrdí, že hodnota jednání závisí na kontextu a kultuře. Problém zla a dobra je složitý a často vyvolává filozofické a etické debaty. Lidé mají různé názory na to, jak by mělo být zlo a dobro definováno a jakým způsobem by mělo být porovnáváno.
Někteří tvrdí, že existují objektivní standardy pro hodnocení zla a dobra, zatímco jiní upřednostňují subjektivní nebo relativistické přístupy. Celkově lze říci, že porovnávání je důležitou součástí úvahy o problému zla a dobra, ačkoli existuje mnoho různých přístupů a názorů na tuto otázku. Tato tvrzení předpokládají, že existuje souvislost mezi prostředím, ve kterém se živé systémy nacházejí, a jejich chováním. Pokud by byl živý systém vystaven „peklu“, tj. extrémně nepříznivým a nebezpečným podmínkám, může to mít negativní dopad na jeho chování.
Živé systémy, včetně lidí, jsou ovlivněny svým okolím. Prostředí, ve kterém se nacházejí, může mít vliv na jejich fyziologické, emocionální a behaviorální reakce. Pokud je prostředí příliš nepřátelské, nebezpečné nebo bolestivé, může to vést k negativním reakcím a agresivitě. To lze pozorovat nejen u lidí, ale i u jiných živých organismů. Je však důležité si uvědomit, že lidské chování a morální hodnocení jsou komplexní a ovlivňuje je mnoho faktorů, včetně sociálních, kulturních, genetických a individuálních rozdílů.
I když nepříznivé prostředí může přispět k negativnímu chování, není to jediný faktor, který na něj má vliv. Různí jedinci mohou na stejnou situaci reagovat různě. Je také důležité rozlišovat mezi chováním živých systémů jako reakcí na nepříznivé podmínky a zlým chováním ve smyslu úmyslného ubližování ostatním. Zlomyslné jednání vyžaduje záměr a vědomou škodlivost, zatímco reakce na nepříznivé podmínky může být spíše přežití nebo sebeobrana.
Celkově lze říci, že prostředí má vliv na chování živých systémů, a pokud je prostředí extrémně nepříznivé, může to ovlivnit jejich chování negativním způsobem. Nicméně, při zkoumání lidského chování je třeba zohlednit celou řadu faktorů a nedá se jednoduše tvrdit, že živé systémy se vždy chovají zle, pokud jsou vystaveny nepříznivému prostředí.