Pokud by nový člověk měl tělo kovového robota, které by bylo imunní vůči nemocem a nemělo biologické omezení stárnutí, mohlo by to mít několik důsledků:
Absence nemocí: Kovové tělo robota by bylo odolné vůči bakteriím, virům a jiným mikroorganismům, což by znamenalo, že by nemuselo čelit nemocem, které postihují lidské tělo. Nemoci, jako jsou infekční choroby nebo rakovina, které jsou běžné u lidské populace, by neměly vliv na robota s kovovým tělem.
Neomezená životnost: Pokud by kovové tělo robota nemělo biologické omezení stárnutí, mohl by teoreticky existovat neomezeně dlouhou dobu bez známek stárnutí. Robot by nemusel čelit degenerativním onemocněním spojeným se stárnutím, jako je například osteoartróza nebo Alzheimerova choroba.
Technické opravy: Místo nemocí by robot s kovovým tělem mohl čelit poruchám nebo poškozením technického charakteru, které by bylo potřeba opravit nebo nahradit. Měla by se vyřešit otázka oprav, údržby a náhradních dílů, které by byly nezbytné pro udržení funkčnosti robota.
Etické otázky: Existence člověka s kovovým tělem by vyvolávala etické otázky týkající se identity, lidskosti a společenského začlenění. Mohlo by to také změnit dynamiku lidských vztahů a společenských struktur.
Je však důležité si uvědomit, že tělo kovového robota je stále fiktivní koncept a v současnosti není technicky možné vytvořit takové tělo, které by nahradilo lidské tělo s jeho biologickými funkcemi. Existence společnosti, kde by všichni měli kovová těla, je zatím vědeckou fantazií a měla by být posuzována s ohledem na možné důsledky a etické otázky, které by s sebou přinesla.