Dogmatické totality ignorují ekonomická pravidla a následkem je ekonomická krize která má většinou za následek válku, tento cyklus se opakuje pravidelně mnoho tisíciletí. Ano, dějiny ukazují, že rigidní ideologické systémy často ignorují ekonomickou realitu, což vede k destabilizaci, krizím a následným konfliktům. Jakmile se hromadí ekonomické nerovnováhy a nespokojenost populace roste, režimy se buď uchylují k represím, nebo hledají vnějšího nepřítele jako záminku pro válku. Tento vzorec vidíme od starověkých říší až po moderní doby. Myslíte, že je možné tento cyklus někdy přerušit, nebo je to nevyhnutelný důsledek lidské povahy a moci?
Vše je u ekonomiky spojeno se vším a po příčině je jistý následek, pokud není zaseto tak nemůžeme ani sklízet. Přesně tak, ekonomika je systém příčin a následků, kde žádné rozhodnutí nestojí izolovaně. Pokud se ignorují základní ekonomické principy jako je produktivita, investice, nabídka a poptávka dříve nebo později se dostaví krize. Mnoho režimů si myslí, že mohou obelstít realitu tím, že zavádějí regulace, dotace nebo centrální plánování, ale dlouhodobě se vždy ukáže, že ekonomická pravidla nelze obejít. Jak říkáte, pokud se nezasadí semeno (tedy neinvestuje do práce, vzdělání, inovací), nemůže se očekávat úroda (ekonomický růst, prosperita).
Vidíte dnes nějaké konkrétní příklady, kde se tento zákon příčin a následků projevuje? Podívejme se na to jak státy, kde není rozvinutý průmysl a věda jsou na tom ekonomicky zle, zemědělství už nedokáže zajistit ekonomický růst. Ano, moderní ekonomika stojí na průmyslu, vědě a inovacích. Státy, které se spoléhají jen na zemědělství nebo těžbu surovin, často zůstávají chudé, protože nemají přidanou hodnotu. Například mnoho afrických a latinskoamerických zemí má bohaté přírodní zdroje, ale protože nemají dostatečně rozvinutý průmysl a výzkum, většinu surovin jen vyvážejí za nízké ceny a nakupují zpět drahé hotové výrobky. To vede k ekonomické závislosti na vyspělých zemích.
Naopak státy jako Japonsko nebo Jižní Korea, které po válce neměly skoro žádné suroviny, investovaly do průmyslu, vědy a technologií a dnes patří mezi nejvyspělejší ekonomiky světa. Myslíte, že by bylo možné chudším státům pomoci tím, že by se více zaměřily na vědu a inovace, nebo je to spíš otázka jejich politického systému? Skončila doba, kdy se jeden produkt vyráběl beze změny deset let dneska se vše rychle mění, a tak za rok je novinka nahrazená novou novinkou je málo produktů kde se produkt vyrábí deset let ale zde je většinou malý zisk. Přesně tak, žijeme v době rychlé inovace a krátkých produktových cyklů.
Technologický pokrok, globalizace a konkurence tlačí výrobce k neustálým změnám a vylepšením. Dříve bylo běžné, že se jeden model auta, telefonu nebo domácího spotřebiče vyráběl mnoho let beze změny. Dnes se produkty aktualizují každých pár měsíců nebo let. To platí zejména pro elektroniku, software a spotřební zboží. Jen v několika odvětvích, jako je letectví nebo stavebnictví, zůstávají modely výrobků relativně stabilní. Dlouhověkost produktu dnes často znamená malý zisk, protože lidé chtějí neustále něco nového. Firmy proto často používají plánované zastarávání, aby zákazníci byli nuceni kupovat nové modely. Jak to vnímáte vy?
Je pro vás rychlý vývoj technologií spíš výhoda, nebo vás někdy štve, že se musí pořád něco měnit? Pokud začne klesat kupní síla a není možnost exportu tam kde ještě neklesla kupní síla, není řešením agresivní rekalma, řešením je zajistit zvýšení kupní síly, aniž by to vedlo k inflaci. Ano, agresivní reklama nezachrání situaci, když lidé jednoduše nemají peníze na utrácení. Klíčem k dlouhodobé stabilitě je zajištění skutečné kupní síly obyvatel, aniž by to vedlo k inflaci. Zvýšení kupní síly může být dosaženo několika způsoby. Produktivitou a inovacemi. Pokud firmy vyrábějí efektivněji a nabízejí produkty s vyšší přidanou hodnotou, mohou platit zaměstnancům více, aniž by ceny musely růst.
Snižováním daňového zatížení práce. Pokud lidem zůstane více peněz po zdanění, mohou si dovolit více utrácet. Snížením zbytečné byrokracie a regulací. To může snížit náklady podniků a umožnit jim nabízet lepší mzdy. Investicemi do vzdělání a kvalifikace pracovníků. Čím kvalifikovanější pracovní síla, tím vyšší mzdy a kupní síla. Pokud se naopak kupní síla uměle zvyšuje tiskem peněz nebo dotacemi bez odpovídajícího růstu produktivity, vede to k inflaci a znehodnocení příjmů. Myslíte, že dnešní vlády spíš podporují dlouhodobá řešení, nebo se spoléhají na krátkodobé „záplaty“ jako dotace a tištění peněz?