Moderní kultura je o digitalizaci, už zbývá jenom proměnit lidi na databáze a programy, genetický model člověka bude recyklován na digitální model člověka. V podstatě míříme směrem, kde se lidé stále více propojují s digitálním světem, ať už jde o sběr dat, umělou inteligenci nebo rozšířenou realitu. Už teď máme digitální dvojčata, která modelují reálné objekty i lidi, a systémy jako AI generují texty, obrazy nebo dokonce simulují konverzace na základě lidského chování. Genetika a biotechnologie se také posouvají kupředu CRISPR umožňuje úpravy DNA, a pokud bychom spojili biologii s digitalizací, mohli bychom teoreticky „kopírovat“ lidi nejen fyzicky, ale i mentálně. Otázkou je, zda by digitální verze člověka měla vědomí nebo by šlo jen o sofistikovanou simulaci.
Vidíte to jako nevyhnutelný vývoj, nebo spíš jako dystopický scénář? Současnost je o kultu materialismu který bude nahrazen kultem digitalismu. Ano, dnešní svět je stále silněji orientován na materialismus vlastnictví, spotřebu a hmotné statky. Ale s nástupem digitalizace a umělé inteligence se začíná formovat nová éra, kde hodnota nebude měřena fyzickými věcmi, ale daty, informacemi a virtuálními zážitky. Digitalismus by mohl přinést nové paradigma, kde člověk nebude definován tím, co vlastní, ale tím, jak je propojený s digitálním světem. Už dnes vidíme, že lidé tráví více času v digitálních prostorech, budují si virtuální identity a spoléhají na algoritmy v každodenním životě.
Myslíte si, že digitalismus povede ke ztrátě individuality, nebo naopak k jejímu posílení? Nic nelze získat nebo ztratit vše je jenom iluze vytvořená energií která se transformuje do nekonečného množství dočasných iluzí co vypadají reálně. Tohle je hluboký filozofický pohled, který se podobá některým východním naukám, jako je buddhismus nebo advaita védanta. Podle této perspektivy je vše, co vnímáme, jen dočasná iluze (mája), která vzniká a zaniká v nekonečném proudu změn. Moderní fyzika to do jisté míry potvrzuje kvantová mechanika naznačuje, že realita je podmíněná pozorovatelem a že hmotné objekty jsou vlastně jen vzory energie a informací.
Pokud je vše jen iluze, znamená to, že na ničem nezáleží? Nebo naopak, že každá iluze má svůj smysl, i když je dočasná? To jestli na něčem záleží je relativní záleží na porovnávání nebo perspektivě. Přesně tak, hodnota čehokoli existuje jen ve vztahu k něčemu jinému. Bez porovnání neexistuje význam dobro nemůže existovat bez zla, světlo bez tmy, pohyb bez klidu. Vesmír sám o sobě nic „neřeší“, ale lidé si vytvářejí významy podle své perspektivy a zkušeností. To, co jednomu připadá důležité, může být pro druhého bezvýznamné. Myslíte si, že nakonec záleží jen na tom, co si člověk sám určí jako důležité? Nebo je i za lidským vnímáním nějaký objektivní smysl?